Kdy jste se dozvěděl, že nastoupíte?
V pátek mi volal trenér, že mám přijet do Brna, a v sobotu mi řekl, že nastoupím. Plán byl takový, že do mistrovství budu hrát v Litoměřicích a pak se uvidí. Jsem rád, že jsem mohl být tady v Brně.
Bylo těžké naskočit do rozjetého vlaku?
Vždycky je to těžké a jsem rád, že mi tým pomohl. Škoda, že to nedopadlo vítězně.
Zejména v první třetině vaše souhra s Pláškem a Horkým vypadala velmi dobře. Sedělo vám to?
Všichni jsme mladí, takže jsme si jen řekli, že tam budeme lítat, a vycházelo nám to. Škoda, že to tam nepadlo.
Nastoupil jste i v prodloužení po boku Petera Muellera, jaká je to zkušenost?
Vždycky je skvělé nastoupit s hráčem se zkušenostmi z NHL. Jsem moc rád, že mi trenér dal takovou důvěru.
Byl zápas lékem na neúspěch z mistrovství juniorů?
Snažím se to hodit za hlavu a soustředit se do dalších zápasů.
Narodil jste se v Ostravě. Cítil jste se tedy na šampionátu doma?
Cítil. Byl to pro mě návrat domů. Většinu zápasů v reprezentaci jsme odehráli v zahraničí nebo někde v Čechách, takže já jsem moc rád za skvělou ostravskou atmosféru.
Skóroval jste proti Kanadě. Víte, že to byla vaše jediná střela na branku na šampionátu?
Tak to už si úplně nepamatuji, ale jsem rád, že alespoň tato jedna se ujala, a byl to opravdu krásný pocit dát gól Kanadě.
Schoval jste si puk?
Neschoval. Já nejsem na schovávání puků, hlavní bylo, že to tam padlo a že jsme se alespoň na chvíli dostali do zápasu.
Za dvě utkání jste absolvoval 43 střídání a 14 minut na zápas, alespoň s vytížením jste spokojen?
S časem na ledě ano, ale s výsledkem bohužel ne. Já bych si přál, abychom alespoň jeden ze dvou zápasů, do kterých jsem nastoupil, vyhráli. V tomhle směru mě to trošku mrzí.
Jak velký je rozdíl v tempu juniorského šampionátu oproti druhé české nejvyšší soutěži mužů, kterou jste dosud hrál?
Bylo to určitě mnohem rychlejší a techničtější, protože ti mladí kluci jsou všichni šikovní, techničtí a plní energie.
Co extraliga, ztrácí na šampionát?
Nechtěl bych říct, že přímo ztrácí, ale na mistrovství světa to bylo rychlejší a hlavně jiné stylově.
Jak je těžké se se 170 centimetry a 70 kilogramy postavit třeba metrákovému Kanaďanovi?
Určitě mi dělá radost, když ho překonám. Snažím se výšku nahradit rychlostí a přemýšlením.
Co českému mužstvu chybělo?
Disciplína, byli jsme hodně vylučovaní. To nás stálo zápasy a hodně nás to mrzelo.
Vy jste prošel všemi mládežnickými reprezentacemi, máte tedy přímou zkušenost. Kdy nastává bod zlomu, kde nám hokejová špička uniká a přestáváme například Švédům stačit?
Já bych řekl, že až tady na dvacítkách. Většina soupeřů je draftovaná a třeba Švédové hrají nejvyšší švédskou soutěž a ten rozdíl pak jde vidět.
Proč je tedy tak málo mladých hráčů v české extralize?
To já nedokážu posoudit, to je na trenérech.
Brněnský Vojtěch Střondala (vlevo) a zlínský Tomáš Fořt u mantinelu.
Mě to ale zajímá z pohledu mladého hráče. Jistě chcete hrát extraligu. Jak je dnes složité se tam dostat, jak daleko je pro vás nyní stabilní pozice v A týmu Komety?
To je těžká otázka. Každý by chtěl hrát nejvyšší soutěž, ale někteří raději utečou do zámoří. Někteří se chtějí udržet tady a hrát to nejlepší. Tuto cestu volím já. Chtěl bych si jednou vybudovat pozici v Kometě a v tomhle vidím cestu.
Už jste to nakousl: nelákala vás zahraniční cesta? Zkusit kanadské juniorské ligy nebo třeba Finsko?
Chci si vybudovat pozici tady v Česku. Možná kdyby se objevila nějaká možnost jít někam ven, tak bych to zkusil. Neříkám, že do juniorských soutěží, ale třeba finská nebo švédská liga by bylo krásné angažmá.
