„Kdyby mi to ještě před čtyřmi roky někdo řekl, poklepal bych si na čelo a odpověděl, že jako pohádka to zní hezky,“ říká sedmadvacetiletá jednička Calgary.
Jenže pohádka to není. Chtěl jste se někdy na chytání vykašlat?
Takhle jsem nikdy neuvažoval. Měl jsem ale třeba myšlenky, že se vrátím do Evropy, když mě Calgary i po dobré přípravě druhý rok po sobě poslalo na farmu. Byl jsem odhodlaný, že zavolám agentovi Robertu Spálenkovi a domluvíme se, že to zabalíme. Ale najednou mě povolali do NHL.
A už v ní máte sto startů.
Je to velký milník v kariéře. Znamená to pro mě hodně, ale zároveň to nechci přeceňovat, protože věřím, že ještě nějakou další stovku mám před sebou.
Potěšilo vás, že počátkem roku jubilejní mač viděl naživo i táta?
Načasování vyšlo hezky (klub pozval na trip otce hráčů). Rodiče pro mě dělali hodně, když jsem byl malý. Starali se, vychovali mě a tohle byla třešnička na dortu.
Proč otec vlastně nechtěl, abyste chytal?
Víc se asi nervoval. Když chybuje útočník, není to tak vidět, jako když udělám chybu za bránou, což teda umím (směje se). A hlavně mezi gólmany je veliká konkurence. Hráčů je v týmu dvacet, ale gólmani jen dva. O tomhle mluvil i při rozhovoru pro kanadský tisk.
Jak jste obstál jako tlumočník?
Taťkovi jsem říkal, ať odpovídá jednoduše, abych si vše zapamatoval. Jenže přišla první otázka a on si vymyslel asi pětiminutovou odpověď. Lámal jsem to ze sebe, abych to přeložil a vzpomněl si, o čem mluvil.
Cítíte, že i takové maličkosti naznačují, jak roste vaše role a důležitost pro Calgary?
Samozřejmě. Celkově je důležité se umět postavit před novináře, i když se prohraje 0:10. Prostě ukázat koule i ve špatné chvíli. Musíte si umět přiznat chybu.
Zažil jste v sezoně takovou chvíli?
Třeba nedávno ve Vancouveru mě vystřídali v první třetině po třech gólech. Po zápase jsem neutekl z kabiny, zůstal jsem a odpovídal novinářům. Nechci, aby si o mně mysleli, že jsem arogantní a vyhýbám se jim. Snažím se mluvit, jak to cítím. A taky to trochu beru jako vlastní pokárání.
A funguje to. Za pár dnů vám Rangers také dali zkraje tři góly, ale Flames jste vychytal výhru.
Pro mě je to zkušenost, která mě může posunout dál. Dál jsem bojoval, i když mi to tam ze začátku napadalo. Tyhle momenty vás dělají silnějším a ukazují vám, že se nemáte nikdy vzdávat.
Co se honí brankáři hlavou?
To není publikovatelné do novin! Samozřejmě záleží, jaké góly dostanete, ale mám zásadu, že se po gólu nikdy nedívám na střídačku. Je to určitý signál pro spoluhráče i trenéry. Chci, aby ze mě tým cítil sebevědomí a věřil, že se o mě může dál opřít, i když se zrovna nezadařilo.
Co říkáte na výsledky Calgary?
Zajímavá otázka! Je to jako na houpačce. Když to srovnám s loňskem, nejsme na stejné úrovni. Děláme spoustu chyb, zlepšili jsme se v obraně, ale pořád se na nás valí protiútoky. Mám smíšené pocity. Sice se pořád držíme na hranici play off, ale není to ono.
Co chybí?
V některých částech zápasu určitě víc zodpovědnosti. A občas hladovost. Loni každý chtěl dát gól, všechno jsme rvali na bránu, bruslili, makali. Letos mi to trochu chybí v zápase a někdy i v tréninku.
Podepsala se na týmu koncem roku aféra trenéra Billa Peterse?
Prohráli jsme pět zápasů v řadě, do toho přišlo tohle. Vedl nás Geoff Ward, který je teď hlavní trenér. Stalo se, co se stalo. Teď se v lize snad každý bojí něco říct. Na druhou stranu rasismus do sportu ani života určitě nepatří. Nejtěžší na tom období bylo, že jsme nevěděli, na čem jsme, a přitom se nás média na Billa pořád ptala.
Měli jste nařízení, co můžete říkat?
Jasně, zorganizoval se i mítink. Taky pokaždé, když šli spoluhráči k médiím, zastavili se u našich kluků a ti jim vysvětlovali, jak mají na dotazy reagovat. Já měl štěstí, že jsem za médii tehdy nechodil. Vynechávali mě, protože asi věděli, co by přišlo. (směje se)
Teď máte příležitost.
Ani teď bych to příliš nerozebíral. Celkově se nerad vyjadřuju k trenérům. Každý má pro a proti.
Byl Peters tvrdý, až krutý, jak se o něm traduje?
S tím souhlasím. Na druhou stranu s námi loni udělal dobrý výsledek, jenže v letošní sezoně to skřípalo. Tím netvrdím, že je to jen o trenérovi, ale taky i o hráčích.
Jak snáší hráč situaci, když dostane padáka kouč, který mu dá šanci v NHL a navíc z něj udělá jedničku?
Pro mě je to nová zkušenost a taky příležitost. Takový je prostě hokejový život. Je to stejné jako s Froldou, který odešel do Buffala.
Český gólman David Rittich (33) nastupuje se spoluhráči k zápasu Calgary.
Jak postrádáte Michaela Frolíka?
Bylo fajn, že jsem měl na tripu tátu. Ale teď to je horší, musím si hledat nové parťáky na večeře. Na začátku i v průběhu kariéry v Calgary mi Frolík strašně pomohl. Ukázal mi město, pomohl se spoustou věcí, když jsem ještě úplně neovládal angličtinu. Při venkovních zápasech třeba zase zamlouval restaurace. Dělal i další maličkosti, které člověk bere automaticky, ale pro pohodu jsou strašně důležité.
Chybí vám v kabině čeština?
No jasně! Ráno si sednete na místo a kecáte, co je nového nebo co provedly děti. Už jsem psal agentovi, aby mi přivedl do Calgary nějakého Čecha, ale příjemnou odpověď jsem nedostal.
