„Ve svém věku jsem už ani nečekal, že dostanu v extralize takovou šanci,“ přiznává skromný odchovanec Šumperka.
Zlínu se za to odvděčujete spolehlivými výkony. Navíc jste už posbíral sedm bodů (4+3). Překvapujete sám sebe?
Ježíši! Vůbec jsem nečekal, že to tak půjde. Šel jsem do Zlína s tím, že budu rád za každý odehraný zápas. Jak se mi daří, je těžce nadplán.
První extraligovou branku z Karlových Varů si určitě vybavíte, že?
Jasně. Padla nahozením po buly. Nic světoborného. Na to, abych něco vymýšlel, nemám ruce. Střílím z pozic, které mi nachystají spoluhráči.
Jak je pro hráče vašeho věku složité se dostat z první ligy do extraligy a ještě se v ní udržet?
Je to těžké v tom, že člověk má určité návyky, které je obtížné odbourat. Trochu s tím pořád bojuji. Nejhorší je pro mě zachovat chladnou hlavu v krizových situacích. Přece jen extraligové prostředí na vás působí jinak. V první lize jsem hrál deset let, tam to byla rutina. Najednou jsem v extralize a zodpovědnost je větší. Nechci to klukům kazit.
Když jste odcházel z Prostějova, říkal jste, že to nebylo ono. Zdá se, že je pro vás snadnější hrát extraligu?
Teď to tak vypadá. Ale rozhodně to není nic lehkého. Útočníci jsou silnější, rychlejší, pohotověji myslí. Ale zase můžu více přitlačit v soubojích, což mi dělalo problémy v první lize. Když jsem tam přitlačil, rozhodčí častěji pískali.
Poprvé jste nakoukl do extraligy jako hostující hráč Přerova, kde Zlín často loví. Říkal jste si, jestli si vás všimnou?
Všichni kluci z Přerova vidí, že se dá odtamtud dostat do extraligy. V Přerově se dělá hokej kvalitně a spolupráce se Zlínem je velmi dobrá, což je ideální předpoklad.
Před vámi se chytil ve Zlíně Jakub Ferenc. Chtěl jste ho následovat?
Kuba byl i pro mě motivací. Tenkrát jsme měli jít na přípravu do Zlína spolu, ale byl jsem po zranění ramene, takže jsme se rozhodli, že zůstanu v Přerově. Ale hlavně mě pohánělo to, že jsem viděl, že výkonnostní rozdíl mezi první ligou a extraligou není tak velký, jak jsem si myslel.
S Ferencem jste si blízcí, že?
Jsme stejný ročník. Proti sobě jsme hráli už od žáků. Od vidění se známe hodně dlouho. Také jsme spolu studovali na vysoké škole podobný obor. On má tělocvik a výchovu ke zdraví, já tělocvik. Oba navíc učíme na stejné škole v Přerově.
Kantořinu stíháte zároveň s extraligou?
Učíme dvakrát týdně, v úterý a ve čtvrtek. Je to hokejová škola, vychází nám vstříc. My pak klukům předáváme zkušenosti, které jsme získali jako hráči. A občas se jim podepíšeme do žákovské. (smích)
Zpátky k extralize. Po úterní porážce 0:1 ve Vítkovicích podrobil trenér Martin Hamrlík mužstvo velké kritice. Jak jste ji vnímali?
Co řekl, tak to bylo. Zápas se nám opravdu nepovedl. Když to řeknu za sebe, tak soustředění na zápas mělo být lepší. Vítkovice byly urputné a my jsme se nevyrovnali s jejich bojovností. Musím hrát takový hokej jako Vítkovice. Když nebojuju, nemám tady co dělat.
Zlínský obránce Martin Novotný (uprostřed) se snaží odehrát puk v utkání proti Spartě.
S takovou byste neuspěli ani dnes v Olomouci, že?
Tam to bude ještě horší než ve Vítkovicích. Všichni víme, co nás čeká. Musíme se jim v nasazení vyrovnat, jinak nemáme šanci. Dostali jsme se do desítky, a kdybychom z ní teď vypadli, degradovali bychom to dobré, co jsme si nahráli doteď.
