Že i když ho zatím bossové oficiálně neodpískali, on už se stejně třepotá jen na vlásku. Na jeho zrušení dojde možná už v úterý.
Má to logiku – hokejové soutěže včetně té české skončily, NHL je přerušená. Navíc ani zámořské hráčské odbory nesouhlasily, aby hokejisté z NHL do Evropy odlétali.
Čeká se na právní štempl, až švýcarská vláda či kantony odsouhlasí takové restrikce, aby se turnaj v Lausanne a Curychu nemohl konat z důvodu „vyšší moci“. To je teď – zřejmě nejen – ve sportovních smlouvách klíčové zaklínadlo, protože dojde-li na vyšší moc, máte šanci uspět u pojišťoven.
Koronavirus v ČeskuServis iDNES.cz |
Odpískáte-li akci dřív, než k tomu byl schválený důvod, můžete narazit. A u mistrovství, které počítalo s rozpočtem okolo miliardy korun, nejde o drobné.
Ale peníze stranou.
Miloš Říha vyrazil koncem února do Severní Ameriky. Strávil tu dva týdny, viděl řadu mačů a mluvil s velkou skupinou potenciálních reprezentantů. Povětšinou slyšel souhlas, chtěli na šampionát přijet a on si pochvaloval, že by podobně jako loni mohl zase postavit silný mančaft, který by po osmi letech čekání snad Česku zařídil hokejovou medaili.
Teď reprezentační kouč ví, že celý výjezd do Ameriky byl k ničemu. Že sestavy, které už si psal do notýsku, může hodit do krbu. A především, že dost smutně končí jeho štace u týmu.
Přišel k němu před necelými dvěma lety. Sám to komentoval, že vlastně „zbyl“, protože oslovení kandidáti před ním angažmá odmítli. A tak svaz ukázal na něj. Třeba i proto, „že byl tak trochu na řadě a má svůj věk,“ jak to květnu 2017 vysvětloval generální sekretář svazu Martin Urban.
Loni skončil čtvrtý, mnozí si stále pamatují jeho emotivní projev po turnaji, kdy ho zmohly slzy. Aby o pár týdnů později dostal ťafku, když se z novin dozvěděl, že svaz má místo něj už nástupce. Že až se dohraje ve Švýcarsku, nahradí ho Filip Pešán. Jenže na žádný šampionát ani nedojde, a tak posledním zápasem, ve kterém Říha velel, je ten z 9. února proti Rusku.
A ač je teď sport absolutně nedůležitý, je i on příkladem, jaké v něm pandemie koronaviru píše podivuhodné minipříběhy.
Třeba Jaromíru Jágrovi a jeho Rytířům chybělo pět dní, aby se v extralize zachránili. Klíčové utkání prohráli předminulý pátek, ale už ve středu se soutěž zrušila. Kdyby se bývalo nestihlo dohrát základní část, nejspíš by se výsledky anulovaly a účastníci soutěže zůstali „zmraženi“.
Tak jak to udělal florbal. I ten v pátek ukončil své ligy, jenže dohráno nebylo, a tak v nejvyšší soutěži žen zůstává také celek Crazy Girls Liberec, který ze 24 odehraných zápasů 24 prohrál. Docela „crazy“.
KOMENTÁŘ: Sport je zbytná věc. Je dobré si to připomínat |
Od sestupu, k němuž vše směřovalo, jsou ochráněni i pardubičtí florbalisté. To fotbalisté ze stejného města nejspíš s marnou nadějí hledí k tomu, že se jejich soutěže přece jen rozjedou, protože oni jsou ve 2. lize první a míří k postupu mezi elitu.
Ano, teď jde o víc než o sport. Nicméně řada sportovců – ať na profesionální, či amatérské úrovni – už ví, že jejich několikaměsíční úsilí je rázem k ničemu.
Postupy jsou fuč. Maratony i cyklistické závody se odkládají, ruší. To jiní si naopak v hospodách, dokud to šlo, možná ťukli, že je vyšší moc od potupného sestupu do pralesa uchránila.
Vidíte, kdo by to před týdnem řekl, ale i takový je sportovní život.
