„Je zřejmé, že na ledě nevynikám technikou, nemám tolik talentu jako jiní, i proto musím makat, abych se prosadil a zlepšoval se,“ říká bez centimetru dvoumetrový 28letý obránce, který v předčasně ukončené sezoně pomohl Vítkovicím k záchraně extraligové příslušnosti. Kovář přišel do Ostravy v prosinci z prvoligového Frýdku-Místku, postupně si vydobyl stálou pozici v sestavě a v dramatických bojích o záchranu patřil k nejspolehlivějším hráčům.
Přitom před třemi lety musel právě z Vítkovic odejít, tehdejší vedení se rozhodlo pro jiné.
„Když jsem tehdy odešel, dělal jsem sám to, na co jsem byl zvyklý. Bylo tam hodně běhání, vytrvalosti,“ líčí Kovář, který při tréninku v Porubě potkal skupinu vedenou kondičním trenérem Janem Musilem. „Dělali docela zajímavé věci,“ popisuje Kovář.
„Zaujalo ho to. Základem všeho je síla a kondice. Zjednodušeně: čím větší sílu člověk vyvine, tím vygeneruje větší rychlost. Trénujeme na základě silově-rychlostní křivky. Proto venku třeba nosíme netradiční věci, zvedáme třeba pneumatiky nebo tlačíme sáně. Když Lukáš přišel poprvé, tak koukal. Neznal jsem ho, říkal jsem si, co je to zač,“ přibližuje trenér Jan Musil, do nedávna runningback týmu amerického fotbalu Ostrava Steelers.
„Když člověk trénuje bez výkyvů se stanovenými cíli, po sezoně nezačíná od nuly.“ Jan Musil, kondiční trenér |
„Honza mi vysvětlil, na co se zaměřit. Pro mě jsou zásadní rychlost, obratnost, začali jsme proto dělat věci, které jsou přesně pro mě, třeba cvičení na reakční rychlost. Jsou to pro mě parádní věci, abych mohl co nejlépe ovládat dlouhé tělo,“ pochvaluje si Kovář. „To setkání s Honzou mi víc otevřelo oči, v mnohém mi pomohlo. Předtím jsem se třeba místo rozcvičky projel na kole pět minut, teď jedu v posilovně dvacet minut svoji rozcvičovací rutinu. Ostatní z týmu na mě koukají, co to dělám.“
A svého svěřence chválí i Musil. „Lukáš nad tím přemýšlí, navíc dbá na životosprávu, nedá si ani pivo. A že mu fanoušci vyčítají, že je pomalý? Na jeho velkém těle není ta rychlost tak vidět. Trénoval jsem talentovaného tenistu Dominika Kellovského, který se teď připravuje v Americe, kde dostal stipendium na Oklahoma State University, a to je nejrychlejší člověk, co jsem kdy viděl. V rychlostních cvičeních se mu Lukáš vyrovnal,“ hodnotí trenér, který spolupracuje s Kovářem celoročně.
Hokejový obránce Lukáš Kovář se poctivě připravuje po celý rok.
„Obvyklá velká chyba sportovců je, že se nabuší mimo sezonu, v sezoně jim pak výkonnost klesá až na nulu, a pak zase jedou nanovo. Když člověk trénuje bez výkyvů se stanovenými cíli, po sezoně nezačíná od nuly a může posouvat svoje limity nahoru.“
Současná situace, kdy jsou fitcentra či posilovny zavřené kvůli nouzovému stavu, nutí Kováře více cvičit doma. „Normálně bych byl v posilovně třikrát týdně, teď se s Honzou v jeho tělocvičně tolik nepotkám. Ale doma mám menší činky, kettlebelly, medicinbaly. Chybí mi jen dlouhé osy a závaží na ně (velké činky – pozn. aut.). A pořád rád jezdím na kole, třeba na Lysou to nemám daleko,“ říká hokejista. „Je to blázen, na vrchol vyletí za půl hodiny,“ směje se Musil.
