Dnes už legendární záběry ukazují, jak bekhendovou trefou rozhodl v prodloužení finále (3:2) proti Finům. Potřeboval k tomu přihrávku mezi kruhy od Pavla Patery. Naznačení, blafák a střelu pod gólmana Nurminena.
Pak už odhodil hokejku, zabušil do plexiskla za brankou a nechal se objímat od spoluhráčů. Hrací čas se zastavil na 70 minutách a 38 sekundách,
„Nejdůležitější gól kariéry? No jasně,“ nezastíral Moravec. V tu chvíli nejoslavovanější člen týmu.
Česko zažívalo euforii. Po zlatu ve Vídni 1996, dvou bronzech 1997, 1998, úspěchu na olympiádě v Naganu a titulů mistrů světa 1999 a 2000, bralo sedmý cenný kov z mezinárodních akcí v šesti letech.
ZLATÝ HATTRICK. David Moravec rozhodl finále mistrovství světa 2001.
„Jsme nejlepší,“ nebál se říct Luděk Bukač, bývalý trenér národního týmu právě z Vídně 1996. Čím? Životem, nápaditostí, herním vtipem, technikou, rychlým a krásným bruslením a brankářskou školou, vyjmenovával reportér MF DNES.
Velké série světového hokeje1934-39 Kanada pět titulů 1958-61 Kanada tři tituly 1963-71 SSSR sedm titulů (navíc tři zlata na ZOH) 1973-75 SSSR tři tituly (navíc zlato na ZOH 1976) 1978-83 SSSR pět titulů 1999-2001 Česká republika tři tituly |
Co víc, Češi slýchali chválu: Konečně jste se naučili vyhrávat!
Vskutku tuhle těžko popsatelnou vlastnost potřebovali. Na šampionátu 2001 museli otáčet sedm z devíti utkání. V semifinále se Švédskem doháněli průběžný stav 1:2, vyrovnával Viktor Ujčík v 52. minutě, pak navíc rozhodl nájezdy.
Finové vedli ve finále 2:0 až do 45. minuty, na poslední chvíli skórovali Martin Procházka a Jiří Dopita. „Něco je uvnitř nás. Nějaká víra, co nás žene. Nesmíříme se s prohrou, to je skvělá vlastnost!“ těšilo Martina Ručinského, v tu chvíli už dvojnásobného šampiona.
ZLATÝ HATTRICK. Během mistrovství světa 2001 se objímají zleva Robert Reichel, Jiří Dopita a Viktor Ujčík.
Zvláštní aury si všímal i zahraniční tisk. „Hokejový bůh je zřejmě Čech...“ psal odvážně slovenský deník Nový čas. Ruský deník Novyje isvěstija se nebál otisknout, že Češi jsou bezpodmínečným hegemonem současnosti, kanadský list Toronto Sun označil Česko za velmoc číslo jedna bez nejmenších pochybností.
Tolik chvály!
Je přitom paradoxní, že si funkcionáři a česká obec tehdy lámali hlavu, co si tuzemský hokej počne, když čeští hokejisté opouští Evropu po kupách a míří do NHL. Vždyť právě v té době zažíval největší úspěchy. A teď, kdy český hokej míří kvalitou až za Švýcary a Němce a na medaili čeká osm let, zase všichni zděšeně počítají, kolik Čechů v zámoří končí, protože neuspělo a neprosadilo se.
Udála se obrovská změna od slov Kanaďana Waynea Gretzkého, který se v roce 2001 podivoval: „Systém hry Čechů je úchvatný.“
Brankář Milan Hnilička dostal právem ocenění pro nejlepšího brankáře turnaje, David Moravec pro nejužitečnějšího hráče. Úžasný kapitán Robert Reichel skončil v bodování na třetím místě s dvanácti body, seděly mu praktiky kouče Josefa Augusty.
Josef Augusta
Ostatně podívejte, co Augusta řekl před finále, když plánoval hrát útočný hokej: „Čekat? Na co? Jenom na smrt. Já chci vyhrávat. Já hráčům důvěřuju a oni zase mně. Sami se navzájem uznávají.“
Tým se nenechal ničím rozhodit, naopak je možná záměrné překážky pořadatelů (třeba nekvalitní kabina) vyhecovaly a hnaly dopředu. „Všichni nás chtěli sesadit,“ uvědomoval si Ručinský. V roce 2001 se to ještě nikomu nepodařilo.
Prezident Václav Havel mohl vítat nové šampiony, v Praze mohl na hrdiny čekat dav lidí...
Jenže výtečná doba neporazitelných Čechů tím skončila.
„Buďme rádi, že něco takového máme a buďme hrdí, že jsme Češi. Třeba příště můžeme vypadnout ve čtvrtfinále,“ nadhodil trochu prorocky Ručinský. „A už si třeba nikdy něco podobného neprožijeme.“
Zbývalo osm měsíců od olympiády v Salt Lake City. Podle agentury Reuters se všichni zabrali do pitvání českého hokeje, aby našli cestu, jak Čechy porazit.
Světu se to podařilo.
