Skupina klubů, mezi kterými jsou Plzeň, Sparta či Karlovy Vary, chce ligu na dva týdny přerušit. Argumentují, že s tak omezenou návštěvností se jim nerentuje hrát. Že na zápasech prodělávají.
Pak je tu ale část klubů (Třinec, Pardubice, Hradec Králové či Zlín), která hrát chce. „Zastavení soutěže by znamenalo mnohem větší ekonomické dopady, než jsou spojené s dočasným snížením počtu diváků na stadionu,“ uvedl Petr Dědek, majitel pardubického Dynama.
V čtvrtek se zástupci týmů sejdou v Praze a rozhodnou. A světe div se, možná odejdou spokojeni všichni, protože podle svazu je pravděpodobná kompromisní varianta - tedy že kluby, které budou chtít hrát, prostě budou, a ostatní prozatím zavřou krám.
Konec diváků v Čechách. Tahle doba nepřeje sportu. A hokeji obzvlášť |
Už to je v mých očích podivný kočkopes. Ale ještě podivnější pro mě je, že středa znovu ukázala nejednotu tuzemských hokejových klubů. Že se ani v krizových časech nedokážou spojit a vystupovat unisono. Že celé léto oznamovaly, jak jednají a jednají, jak připravují krizové scénáře, a když přijde první zádrhel - navíc pro ty, kteří nehledí jen na statistiky gólů a asistencí, poměrně očekávaný - hned je tu rozkol. A s ním i věty, že nemá smysl za těchto podmínek hrát.
Transparent litvínovských fanoušků protestujících proti anticovidovým opatřením.
Jaký kontrast s fotbalem, který od jara spojil znesvářené strany, vypracoval podrobný manuál, jak se v koronavirových časech chovat. Šajby si vyjednaly schůzku s premiérem Babišem a záhy si vysloužily výjimku, že pozitivně testovaní nepošlou automaticky celý tým do povinné karantény. To hokej je ve vnitřním chaosu.
Pak je tu ale ještě jeden pohled. Křik hokejových klubů a hrozba zastavením soutěže může být tlakem na Milana Hniličku, šéfa Národní sportovní agentury. Ten sportovním klubům přislíbil kompenzace za sedačky, které kvůli omezením nemohou být obsazeny. Měly vycházet z průměrné návštěvnosti minulých sezon.
Přerušte extraligu, žádají některé kluby kvůli omezením pro fanoušky |
A právě pro hokej, jenž negeneruje takové peníze z televizních práv a prodeje hráčů jako fotbal, jsou tržby z lístků zásadní, často tvoří až třetinu celkového rozpočtu.
Jenže s náhradami je to zatím jako s paní Columbovou. Všichni o nich mluví, ale ještě je nikdo neviděl. Hnilička je slíbil, ukázal i měšec, ze kterého by je mohl vyndat, ovšem žádný program ani pravidla čerpání nejsou vypsány. Včera pro ČT řekl: „Jsme v závěrečné fázi vyjednávaní s ministerstvem průmyslu.“
A naznačil, že by mohla být k dispozici částka půl miliardy korun.
Už před sezonou přitom některé kluby zvažovaly, zda bez písemných záruk o kompenzacích rozjet ročník, a to byly povolené kapacity mnohem vyšší. Teď by jim přerušení mohlo dát čas se jich dočkat a tolik neriskovat. Sám Hnilička pozastavení extraligy doporučil, byť z jiného důvodu: „Možná by to pomohlo k uklidnění epidemiologické situace.“
Ale vážně bude za dva týdny zase vše zalité sluncem?
