„Všechny moje dosavadní výsledky, včetně toho posledního, byly negativní. A to i přesto, že jsem byl několikrát v kontaktu s nakaženými. Je to pro mě záhada,“ svěřil se dvaatřicetiletý rodák z Uničova, který s hokejem začínal v Šumperku.
Určitě jste ale přemýšlel, proč se vám nemoc vyhýbá. Nebo ne?
Jasně, probírali jsme to i s klukama, ale zatím jsme nepřišli na to, v čem jsem tak výjimečný. (usmívá se)
Opravdu nemáte nějakou tajnou protilátku?
Nemám. Ale jsem z Moravy, což znamená, že si občas dám slivovici. (směje se)
Že by to bylo tím?
Asi ne, protože spoluhráčům, kteří tuhle metodu taky zkoušeli, to nepomohlo. Tím to nebude.
Asi musí mít člověk dobrý základ už od útlého mládí...
(směje se) Možná. Já jsem každopádně rád, že mám imunitu dobrou a že se mi virus vyhýbá. A doufám, že to tak i zůstane.
 |
V sobotu jste mohli znovu hrát, po téměř dvou měsících. Jak jste si zápas s Havířovem užil?
Těšil jsem se na něj. I když jsme nikdo nevěděli, co od něho očekávat. Ale nakonec jsme to myslím zvládli celkem slušně.
Dva body za výhru 2:1 v prodloužení vám stačí?
Je jasné, že se třemi bychom byli spokojenější. A navíc jsme si je podle mě i zasloužili, protože až na nějakých pět minut ve druhé třetině byla převaha na naší straně. Bohužel jsme neproměňovali šance.
U vítězné trefy Daniela Krenželoka v prodloužení jste společně s Jiřím Fronkem asistoval...
V prodloužení se nám naskytla přesilová hra. My si vzali oddechový čas, řekli jsme si, jak ji nejlíp sehrát, a ono to pak skoro do puntíku vyšlo. Dvakrát jsme si prohodili s Jirkou puk, on potom nabil Danovi a ten to naštěstí prostřelil.
