ROZSTŘEL: Česko je v nanotechnologiích na špici. Ale co z toho bude?

Nová chrupavka pro vaše bolavá kolena či kůže pro pacienty s popáleninami. To jsou cíle, na kterých pracuje český odborník na nanotechnologie Evžen Amler s kolegy.

Rozstřel

Sledovat další díly na iDNES.tv

Nanotechnologie jsou módní technický výraz. To ovšem trochu zastírá skutečnost, že bez „nano“ by nemohlo fungovat ani naše tělo, říká Evžen Amler, odborník působící na II. lékařské fakultě.

„Nebýt toho, že v rozměrech řádově desítek nanometrů dominují určité jevy, tak bychom si ani nevytvořili dost energie pro vlastní život,“ vysvětluje. Lidstvo se jen učí tyto evolucí dávno využívané postupy využívat vědomě a postupně snad i vylepšovat k většímu užitku.

„Nano“, které je vidět

Nanomateriály nutně nejsou pouze mikroskopické. Pohybují se ve škále od nanočástic, které mají všechny rozměry v řádech jednotek nanometrů, až po materiály, které lze skutečně vidět na vlastní oči. To jsou tzv. nanovlákna, tedy materiály, které mají jeden rozměr – délku – mnohem větší než rozměr druhý, tedy tloušťku. „Může být vidět i pouhým okem, protože v principu může být délka vlákna nekonečná,“ říká Evžen Amler.

Využití nanomateriálů je již dnes v celé řada oborů, Evžen Amler s kolegy se věnuje výzkumu medicínskému. „Jejich využití je především v regenerativní medicíně a v tkáňovém inženýrství,“ říká.

Výsledky jsou zatím smíšené. Existují nanotechnologie, které se už dostaly do praxe, ale celá řada pokusů selhala – a nebylo to kvůli nedostatku snahy. „Divil byste se, kolik pokusů v tomto směru už proběhlo,“ řekl Amler.

On s kolegy se pokouší například do praxe dostat metodu pro přípravu chrupavek, jejichž opotřebení ve vyšším věku je zcela běžný problém. Nanovlákna se v tomto případě používají jako „dočasné lešení“. Jinak řečeno, nanovlákna slouží jako konstrukce, na které mají být umístěné buňky (konkrétně tzv. chondrocyty), které „postaví“ novou chrupavku, a to až do chvíle, než se nová chrupavka stane tak pevnou, aby sama sebe unesla.

Jak daleko do praxe?

Postup neexistuje pouze na papíře. „Operace tohoto typu už proběhly,“ říká Amler. Zjednodušeně řečeno, proběhly tak, že pacientovi byl z těla vyjmut kousek chrupavky. Buňky z něj pak odborníci v laboratoři „donutí“ k množení (v těle se růst zastaví už v dětství) a nechají vyrůst na lešení z nanovláken.

Zatím jde spíše o ojedinělé experimentální práce: „Jsou tu však dva základní problémy, proč to není rozšířeno,“ vysvětluje Amler. První problém souvisí s rizikem nekontrolovaného bujení. Lékaři si musí být naprosto jisti, že v laboratoři „omlazené“ buňky se budou množit ve zkumavce, ale už ne v těle pacienta. Jinak řečeno, že léčba nebude zvyšovat riziko vzniku nádorových onemocnění. Podle Evžena Amlera jde o problém řešitelný, ovšem z administrativního hlediska velmi náročný a dlouhý. Druhý problém je ekonomický.

Postup je také příliš drahý – pěstování buněk v laboratoři je příliš nákladné a výsledky nejisté. Evžen Amler si nedokáže představit, že by se v dohledné době mohl ve větším měřítku běžně používat.

Amler s kolegy se tak snaží uspět s jiným přístupem: přenést pěstování buněk přímo do pacientova těla. Zjednodušeně řečeno se při takovém postupu do těla vloží implantát („lešení“ z nanovláken s připravenou populací určitých buněk, například trombocytů, a dalšími látkami). Implantát je připraven tak, aby došlo k nastartování regenerativních procesů, například stimulací příslušných hormonů. Nanovlákna díky svým vlastnostem (vzhledem k velikosti neuvěřitelně velikému povrchu) umožňují odborníkům dosáhnout lepších vlastností implantátu.

Potenciál metody je podle Amlera veliký, ale v dohledné době je na obzoru pouze rekonstrukce tkání, ne orgánů. Metoda je slibná například při nahrazování částí střevních stěny, kůže při popáleninách atp. Nic dalšího zatím podle Evžena Amlera není možné realisticky slíbit: „Já bych zůstal na úrovni tkání, nikoliv orgánů, kde přece jen je ten obzor trošičku vzdálenější.“ Přesto dosti optimisticky doufá, že v případě tkání budou hmatatelné výsledky k dispozici během několika let.

Financování po českém způsobu

Jak ovšem sám uznává, v tuto chvíli de facto nemají nic hotové v ruce nic ani výzkumníci, ani firma Nanuntio, která má výsledky dovést do praxe a jejímž jednatelem je právě Amler. „Ačkoliv již máme spoustu slibných výsledků na preklinických modelech (tedy ne na lidských pacientech – pozn. red.), jsem na zemi do té doby, než ten prostředek, který lze aplikovat na pacienta, nebude na trhu. Do té doby nemáme pořád nic v ruce,“ říká sám.

Medicínský výzkum nejen v tomto oboru má podle Amlera nevýhodu v přístupu k financování. Nejde přitom jen o státní podporu, ale především o přístup soukromého kapitálu. V Česku chybí možnost rychle převádět výsledky do praxe. Ze své zkušenosti uvádí příklad jednání s velkou mezinárodní firmou, která po půl roce negociací nakonec rozhovory ukončila s tím, že podobnou technologii vyvíjí sama.

Česko je tedy podle Amlera dnes sice v nanotechnologiích na světové úrovni, není ale jisté, že to povede ke vzniku ekonomických zisků. „Nadstavba k tomu, abychom se dostali až k produktu, je problematická, a tam dochází k velikým ztrátám.“

Kdo je Evžen Amler

Evžen Amler (* 15. května 1958 Praha) je vedoucí Ústavu biofyziky 2. lékařské fakulty Univerzity, zároveň reditel jednatelem firmy Nanuntio. V současnosti se věnuje tkáňovému inženýrství, nanotechnologiím či řízenému dodávání léčiv. V minulosti se zaměřoval také na proteinové inženýrství.

V minulosti byl také fotbalovám rozhodčím. Byl zapletený do korupční aféry ve fotbale. V souvislosti s ní byl také obviněn, ale nebyl odsouzen.