„Dozvěděl jsem se o tom od generálního manažera Brodu Davida Kozlíka, který mi řekl, že se předběžně domluvil s Jihlavou a jestli bych měl zájem do Dukly jít,“ prozradil odchovanec brodského hokeje. „Začal jsem tedy hned jednat s panem Ujčíkem (trenér prvoligového jihlavského A-týmu) a panem Ščerbanem (šéf Dukly) a domluvili jsme se,“ dodal.
Už máte představu, kdy by vás mohli trenéři zařadit do sestavy pro zápas?
Zatím vůbec netuším, ale myslím, že to nebude tak honem. Já totiž nebyl tři měsíce na ledě, takže nejprve budu trénovat s jihlavskou juniorkou, abych všechno dohnal.
Nicméně šance, že se dostanete do zápasu, je v Jihlavě aktuálně mnohem větší než v Havlíčkově Brodě, kde se druhá liga kvůli covidovým opatřením už třetí měsíc nehraje...
To je pravda. I proto chci Jihlavě poděkovat, že mi tuhle šanci dala. Je to zase o něco vyšší level, takže se chci pořádně připravit. Mám co dohánět.
Přecházíte do Dukly na přestup?
Popravdě řečeno vlastně ani nevím. Každopádně jsme domluveni, že pokud bych v Jihlavě nehrál, měl bych mít příští sezonu vyřízené starty do Havlíčkova Brodu.
Mluvil jste o tom, že máte co dohánět, nicméně i v době koronaviru jste se zřejmě doma v Brodě nějakým způsobem udržoval. Nebo ne?
Chodil jsem s kamarády na zimák do posilovny, musím přiznat, že trochu na tajno. A hned, jak zamrzly rybníky, chodili jsme skoro každý den bruslit. Jinak jsem samozřejmě cvičil doma.
Zmínil jste, že nyní trénujete s jihlavskými juniory, jak jsou na tom s připraveností oproti vám? Oni přece také nesměli na led?
To je pravda, přesto mohli trénovat o kousek dýl, takže jsou na tom taky o trošku líp. Co jsem měl zatím možnost vidět, tak dostávají pořádný zápřah, nohy mě teda bolely docela dost. Ještě chvilku to potrvá, než se srovnám.
Budete hrát za klub, v němž váš otec kdysi strávil čtyři sezony. Co vám řekl, když jste mu pověděl o možnosti jít do Jihlavy?
Hned mi řekl, ať tu nabídku přijmu, že je to velká šance. Ale to vlastně ani nemusel, protože já už byl stejně rozhodnutý, že to půjdu zkusit.
Doma v Brodě ještě živí naději, že by se letos druhá liga hrála, nebo se smířili s koncem?
Led sice ještě na zimáku je, ale co víme, tak znovu rozjíždět by se už sezona neměla.
Za Brod jste nastupoval s číslem 81, už víte, jaký dres vám chystají v Dukle?
Vůbec netuším, na to je vážně ještě moc brzy.
Ani jste nezjišťoval, jaké číslo by vám případně mohli pro ligu nachystat?
Opravdu nevím, já se teď soustředím hlavně na přípravu, abych dohnal, co mám. Na všechno ostatní je dost času.
Každopádně výsledky Dukly v Chance lize teď asi sledujete výrazně pečlivěji než doposud, nebo ne?
Samozřejmě, ale já je sledoval už předtím, protože v Jihlavě hraje můj kamarád z Brodu Adam Dvořák.
Už se na vás těší?
Jasně. Byli jsme v pátek na tréninku a smáli jsme se tomu, že jsme už zase spolu.
Tátova rada pro juniora? Makat, makat a makat! Richard Cachnín starší (vlevo) přišel do jihlavské Dukly z mateřského Havlíčkova Brodu v roce 1998. Tehdy mu bylo devětadvacet let. Proto věří, že jeho syn ve dvaceti letech má větší šanci se prosadit. Když mluví o svém synovi, lze vycítit, že je na něj patřičně hrdý, nicméně v prognózách raději zůstává při zemi. „Určitý potenciál v něm je, minulé dvě sezony měl velice slušné, ale jak vždycky říkal trenér Standa Neveselý, na něhož nedám dopustit, stejně jako na Jardu Holíka: Jedna sezona hokejistu nedělá. To se pozná až ve chvíli, kdy dokáže výkonnost udržet několik sezon za sebou,“ nechal se slyšet bývalý hokejový útočník a současný hokejový kouč Richard Cachnín. Jeho syn, který nese stejné jméno, by měl už brzy obléknout dres A-mužstva Dukly Jihlava. Týmu, v němž kdysi on sám strávil čtyři soutěžní ročníky. „Každého tátu potěší, když se synovi daří a jde v jeho stopách. I když já teda doufám, že mladej v Dukle vydrží déle, než kdysi já,“ hlásil. Kdy přesně Cachnína mladšího zařadí trenéři do sestavy, zatím není jasné, už teď lze ale předpokládat, že otec jeho premiéru v Dukle na vlastní oči zřejmě neuvidí. Covidová opatření totiž diváky do hlediště stále nepouštějí. „To se nedá nic dělat, musíme to vydržet,“ reagoval Cachnín starší. A jakou radu má pro svého potomka nachystanou? „Makat, makat a makat. Jihlava se vždycky vyznačovala tvrdým tréninkem, tam nikdo neměl místo v sestavě zadarmo.“ |
