V chrámu hokejového božstva, jak se někdy Montrealu říká, se toho změnilo už hodně. Během minulé dekády generální manažer i hráči. Klub se během neutěšené éry zbavil excentrického beka P. K. Subbana, mladíka Maxe Domiho i oblíbeného kapitána Maxe Paciorettyho s vidinou návratu na vrchol.
Nic nepomohlo. Ani nová filozofie ve směřování Canadiens, ani radikální výměny. A když už se letos zdálo, že po několika trudných sezonách nastává obrat, pět porážek z posledních šesti zápasů a pád na čtvrté místo severní „kanadské“ divize NHL stačilo generálnímu manažerovi Marcu Bergevinovi jako důvod k odvolání kouče Juliena i s jeho asistentem Kirkem Mullerem. Po necelých pěti sezonách.
„Cítíme, že tým má na vyšší standard, proto nadešel čas na změnu,“ řekl Bergevin. V posledních týdnech se mu nelíbila hra, projev i výsledky sledovaného mužstva.
„Bylo těžké se na to dívat, náš tým jen honil puk. Někdy za ztrátu výkonnosti mohou i zranění, jenže my nemáme jediné. Prostě nula!“ láteří Bergevin a udává další důvod, proč nakonec dočasně do funkce dosadil až třetího muže z trenérského štábu v řadě, kterým je Dominique Ducharme.
Bergevina mohlo namíchnout i Julienovo zacházení s předsezonními posilami. Klub podepsal někdejšího nejlepšího střelce a nejužitečnějšího hráče ligy Corey Perryho a Čecha Michaela Frolíka.
Oba zprvu nechával sedět na hotelu jako zálohu pro případ, že by některý z hráčů dostal covid. Perryho nakonec přizval k týmu, Frolíka po dlouhém čekání na šanci dokonce poslal rozehrát na farmu do Lavalu. Jednu z předpokládaných opor Slováka Tomáše Tatara nechal vinou slabší produktivity krátce sedět i na tribuně.
Julien měl výsledky v Bostonu, získal tam Stanley Cup, a proto si jej nakonec vybral jako nástupce Michela Therriena.
Jeho týmy bývaly nejlepší při hře pět na pět při vstřelených i obdržených brankách. Mužstvu se však vyčítalo, že není nápadité, schází kreativita i moment překvapení soupeře.
Nejzřetelnější to bylo během posledních porážek v prodloužení 2:3 a 4:5 proti Ottawě, nejhoršímu týmu NHL. A navrch se spekuluje o tom, že samotný Julienův systém už se nezamlouval ani hráčům, kteří se nakonec nejspíš otočili proti němu. „Viděl jsem na ledě ztracený tým, absolutně beze směru,“ postěžoval si Bergevin.
Koučův nástupce Ducharme, který přišel do trenérského štábu Montrealu jako druhý asistent už v roce 2018, teď má změnit herní projev, vylepšit přesilovky a získat si zpátky na svou stranu hráče i veřejnost.
Pomoci mu mají tři věci. Ve frankofonní oblasti využije výbornou angličtinu i francouzštinu. Zadruhé ho prý všude hráči měli rádi, protože s nimi uměl vycházet a vybudoval správnou týmovou atmosféru. A zatřetí - bere si k sobě ještě nedávného hráče Vancouveru Alexe Burrowse jako prodlouženou ruku v komunikaci mezi ním a hráči.
Ducharme si udělal jméno i coby kouč úspěšných juniorských výběrů kanadské reprezentace. S mladíky na světových šampionátech získal v letech 2017 a 2018 stříbro, později MS vyhrál.
„Cítím se připravený. Je to jako ve škole. Dostanete úkol, který musíte splnit. Když se dobře nachystáte, nezáleží na otázkách, prostě je zodpovíte. Věřím sobě i lidem v mém okolí,“ řekl sebevědomě při nástupu na lavičku.
Společně s Burrowsem povedou mužstvo až do konce sezony. Dá se očekávat, že Ducharme mužstvo překope. Nová krev na lavičce by mohla znamenat konečně větší příležitost pro Michaela Frolíka, jenž na farmě zatím zasáhl do dvou duelů a čeká na povolání do prvního týmu.
Československá stopa v Montrealu: Frolík na farmě, Tatar na tribuně |
Je ale otázkou, zda tak nakonec učiní. Zakládá si totiž na dobré práci s mladými hráči a jejich neustálém rozvoji. Proto Frolíkovi nezbývá než doufat, že se pokusí o radikální převrat v náladě mužstva i s využitím stávajícího kádru.
A manažer musí věřit, že konečně udělal správný krok k zářivější budoucnosti. Montreal totiž poslední roky jen těžko hledá cestu na výsluní.
Co ještě vůbec musí udělat, aby se propracoval k úspěchům podobně jako rival z Toronta?