Přišel do kabiny, tentokrát do té pro hosty o kousek dál, než býval zvyklý. S rutinou maratonce se připravoval na svůj 1 575. start v NHL. Jen už dopředu věděl, že tenhle zápas v Bostonu bude jiný, zvláštní a nejspíš i dojemný, ačkoliv sedačky neobsadí žádný divák. Nastoupí do něj už jako obránce Washington Capitals. Po mnoha letech, kdy tady navlékal černožlutý domácí dres.
„Myslím, že je dost vzrušující být zase zpátky v Bostonu. Normálně by tady byla spousta fanoušků, ale respektuji, že je na prvním místě zdraví a bezpečnost lidí. Je to priorita. Mé emoce na ledě to každopádně nijak nezmění,“ vykládal zámořským novinářům Chára.
Za normálních okolností by rozlučce Big Zeeho, jak se Chárovi v Bostonu léta říkalo, asistovala narvaná hala a venku před stadionem by se u velkoplošné obrazovky nejspíš tísnil další tisícihlavý dav fanoušků s dresem číslo 33 na zádech.
Tak moc si tady za 14 let oblíbili obra dobráka s hokejkou dlouhou jako stát Massachusetts, na níž potřeboval speciální povolení. Tvrďáka, jenž jel v posilovně dávky do padnutí. A muže, jenž s přísností sobě vlastní dbal příkladně na životosprávu.
Výborně Zdeno. Český brankář Vítek Vaněček chválí spoluhráče Zdena Cháru za dobře odvedenou práci.
Když během zápasu, jenž jeho nový zaměstnavatel Washington vyhrál 2:1 po nájezdech, došlo na přestávku, na kostce se rozběhlo video s jeho nejslavnějšími okamžiky jako pocta veteránovi, který se tu zapsal Stanley Cupem.
Vzpomínky na to, jak se nebál poprat za spoluhráče. Kterak dával góly, vsítil hattrick. Jak hrál s celoobličejovým krytem, přičemž za hledím skrýval bolest způsobenou zlomenou čelistí. A také sladké momenty, když rozjásaný jezdil po ledě s nablýskaným stříbrným pohárem nad hlavou.
Chvíli jen seděl, potom pohlédl směrem ke stropu haly, viditelně se v něm mísilo dojetí s hrdostí. Jeho nástupce s kapitánským céčkem Patrice Bergeron na střídačce Bostonu povstal, pohledem vyhledal Cháru na konci lavičky soupeře a uznale poklepal hokejkou na mantinel. V bráně tleskal Tukka Rask, jehož slovenský titán nejednou uchránil od obdrženého gólu.
Chvíli trvalo, než se Chára vzpamatoval a vstřebal vzpomínky i odchod z nejmilovanější štace života. Nakonec skromný, tichý dlouhán vstal a nesměle zamával na střídačku soupeře a děkoval spoluhráčům. Nakonec se usadil znovu na své místo, sáhl po bidonu, aby svlažil sevřené hrdlo. Jen obtížně skrýval slzy.
„Upřímně, je mi moc líto, že se při té slávě nedočkal potlesku vestoje od 18 tisíc lidí na tribunách. Doba tomu bohužel nepřeje, ale každopádně by si to moc zasloužil,“ hlesl kouč Bostonu Bruce Cassidy.
Když nemohli být fanoušci u jednoho z jeho nejdojemnějších momentů kariéry, alespoň na dálku mu prostřednictvím videovzkazů děkovali za odvedenou práci, za góly, hity, oddanost a radost, kterou jim rozdával.
A Chára zase den po zápase děkoval jim. „Za to, co místní udělali pro mě a moji rodinu. Za veškerou podporu a lásku.“
„Od prvního momentu, kdy jsem tady v roce 2006 podepsal smlouvu, jsem cítil, jak jsem propojený s fanoušky Bruins i s celým městem. Našel jsem si tady spoustu úžasných přátel, společně jsme byli dole i nahoře a lidi nás vždycky podporovali. Nejsilnějším momentem byla možnost sdílet v roce 2011 radost ze zisku Stanley Cupu,“ vzpomínal nadšeně.
Zdeno Chára už v dresu Washingtonu |
Ostatně i kouč Peter Laviolette tušil, že jeho nezkušenější zadák bude plný dojmů, a proto nebude jednoduché udržet stoprocentně jeho koncentraci. „Návrat domů pro něj byl důležitý, všichni jsme si to velmi dobře uvědomovali. Jsem za Zdena šťastný. Stejně tak to bylo moc důležité pro celý náš tým,“ prohlásil.
Chárovi je 44 let a kdo ví, jestli to nebylo také jeho definitivní sbohem velkému hokeji, s kterým možná po sezoně skončí. Ve Spartě jej kdysi dávno nechtěli, protože působil jako neohrabaný kolohnát. Kdo by si tenkrát pomyslel, že se stane legendou hodnou vstupu do Síně slávy, které se bude klanět celá NHL.
