San Jose a Moskva? Rozdíl v životních podmínkách nevidím, říká Radil

Na dva roky si odskočil do Ameriky, kde bojoval o pozici v NHL, a nakonec se vrátil do Ruska. Hokejista Lukáš Radil zažil oba světy a může porovnávat. Nejen po sportovní, ale také po životní stránce. „A zas takový rozdíl bych neviděl,“ tvrdí třicetiletý útočník, jehož momentálním cílem je dostat se na mistrovství světa.

Opravdu ne?
Jeden veliký rozdíl tam je - počasí. V San Jose jsem v podstatě prožil dva roky nepřetržitého léta, v Moskvě je to pochopitelně jiné. Ale jinak mi životní podmínky přijdou stejné, protože se mi Moskva jako město líbí. Možností je tam spousta, v tom bych zase takový rozdíl opravdu neviděl.

A po hokejové stránce? Jaký byl přechod z NHL do KHL?
Je to takové klišé, ale jiná velikost hřiště dělá strašně moc. V Americe je hokej díky tomu o dost přímočařejší, není tam tolik kombinace. A hlavně je to v NHL všechno svázané systémem, na můj vkus někdy až moc. V KHL to až tak upjaté není. Zvlášť když se vám daří, tak máte na ledě mnohem větší volnost.

Co vám dva roky v Americe daly?
Jak už jsem řekl, tak jsem víc přímočařejší, víc střílím a nehraju tolik po rozích. Víc se tlačím do brány.

Gulaš a Nestrašil nepojedou na MS. A Jaškin není úplně fit

Sebevědomější jste také?
Myslím, že už jsem s nějakým sebevědomím do Ameriky před dvěma lety odjel. Tohle se dost často mění. Jednou se vám daří, jindy ne a s tím klesá sebevědomí. Nějaký základ mám, víc nad tím nepřemýšlím.

Nezvedlo se vám díky tomu, že jste se prosadil do NHL a dokázal obstát v jiném prostředí?
Já jsem tam zas na druhou stranu odehrál 50 zápasů, takže je odvážné říct, že jsem se prosadil. Ale je pravda, že když se tam dostanete, je to určité zadostiučinění. Je zajímavé nastoupit proti některým hvězdám a mít možnost - byť chvilkově - se s nimi porovnat. Ve finále zjistíte, že to sice rozdíl je, ale zase ne až tak velký. Dostat se do NHL byl můj sen a nakonec vyšel, když už jsem to ani nečekal. Je škoda, že jsem v Americe nemohl zůstat, ale smutný nejsem.

Berou vás v Rusku po návratu z NHL jinak?
Přijde mi, že jsem ve Spartaku měl určitou pozici vybudovanou už předtím. Nezdálo se mi, že by nějak záleželo na tom, že jsem byl dva roky v Americe. To jsem necítil.

Po návratu do KHL jste sázel góly, ale pak gólový apetit ustrnul. Čím to?
Začátek byl fakt skvělý a já vlastně pořádně nevím, proč to tak nešlo i dál, protože herně to zlé nebylo a já se neuspokojil. Bude to asi tím, že nejsem rozený střelec a na začátku mi do brány spadla každá čtvrtá střela, zatímco na konci každá patnáctá. I tak jsem spokojený, protože dřív jsem měl problém cpát se do koncovky a vystřelit. V tomhle mi Amerika pomohla.

Budete pokračovat ve Spartaku?
Doufám, ale je to nejasné.

Jak to?
Protože se mění celé vedení včetně trenérů a já v podstatě nevím, jestli bude zájem. Takže vyčkávám, co přijde.

Jsou změny dané tím, že nepřišel sportovní úspěch?
Postoupili jsme do play off, což dílčím úspěchem pro klub bylo. Asi by nastala jiná situace, kdybychom přešli do druhého kola, ale když hrajete s týmem jako CSKA Moskva, tak by byl asi zázrak, kdybychom postoupili. Spolu s Petrohradem nebo Dynamem Moskva jsou úplně někde jinde, je těžké takovým klubům konkurovat. O změnách ve Spartaku jsme ale slyšel už v průběhu sezony, takže to se sportovními výsledky nemá nic společného.

Nepřemýšlíte o návratu do Česka?
Vím samozřejmě o nějakém zájmu, ale upřímně řečeno bych ještě upřednostňoval cizinu. Jsem ještě mladý. Aspoň rok a pak by se vidělo. Bude záležet na situaci.

Lukáš Radil

Za dva roky v zámoří nastoupil do 50 utkání NHL v dresu San Jose Sharks, v nichž vstřelil 7 gólů a celkem nasbíral 11 bodů. Vyzkoušel i šest zápasů v play off, ale loni v létě se vrátil zpátky do Ruska, kde znovu hájí barvy Spartaku Moskva. Třicetiletý rodák z Čáslavi momentálně bojuje o místo v národním týmu pro mistrovství světa. A také o novou smlouvu v KHL.

Momentálně se připravujete s reprezentací. Není otrava tři neděle jen trénovat?
Není, protože je to pořád reprezentace a pro mě je mistrovství světa velkou motivací. Navíc bydlím v Praze, kde trénujeme, takže můžu být s manželkou každý den. Poperu se o tu šanci, i když vím, že pro hráče z Evropy bude letos situace složitější, jelikož turnaj začíná později a bude tím pádem k dispozici víc hráčů z NHL.

Vy už ale máte něco za sebou a patříte k hráčům, na kterých by národní tým měl stát. Vnímáte to tak?
Mluvit o mé pozici v týmu je zatím hodně předčasné, do hlav trenérů nevidím. Je to hlavně o tom, kolik kluků přijede z Ameriky. Od toho se bude odvíjet moje pozice a jestli vůbec zůstanu v týmu. Bude ale také záležet, jak se mi povedou přípravná utkání a jak budu trénovat.

Trenér Pešán mluvil ještě o jednom aspektu - typologii hráčů. Jste schopný se přizpůsobit?
V tomhle bych mohl uplatnit zkušenosti z Ameriky, kde se musíte podřídit týmu a hlavně systému. Tam byl systém úplně na prvním místě. Mohl jste dělal na ledě iks dobrých věcí, ale když jste pokazil systém a nebyl na ledě tam, kde jste být měl, tak jste byl potrestaný.

V téhle souvislosti mě napadá, že jste se tam naučil hrát pod tlakem, viďte?
Ten cítím od útlého věku, konkurenci máte ve sportu všude na každém kroku. Neviděl bych to tak, že je to něco specifického pro Ameriku. Je to obecný jev. Pořád s někým bojujete a snažíte se být lepší.