Už přebolel brzký konec sezony poté, co jste s Plzní nečekaně vypadli s Olomoucí?
No... možná jo. Ale když si zapínám hokej v televizi, pořád mě to štve. Je to lepší, jen to zklamání někde vzadu v hlavě pořád je.
Na co jste přišel, když jste si zpětně probíral tak rychlé vyřazení?
(úsměv) To jsou těžké otázky. Ono se v tom nemá cenu pitvat. Prostě jsme tu sérii předkola nezvládli a Olomouc zaslouženě postoupila.
Jste alespoň individuálně spokojený se sezonou?
Vždycky se říká, že sezonu dělá play off. I když jsem měl dobrý začátek, střední část ročníku z mé strany nebyla ideální, ale konec byl zase fajn. A tak to měl vlastně i tým. Končit základní část na pátém místě a se spoustou bodů bylo super, jen play off náš výsledek úplně zhatilo. Z toho pohledu potom sezona vypadá strašně.
Už se ví, že v létě zamíříte jinam. Jak jste se rozloučil po třech letech s plzeňskými spoluhráči?
Není tajemstvím, že jdu pryč. Dali jsme si s klukama pivo a já jsem rád, že pár z nich je i na reprezentačním srazu, můžeme se dál vidět a pokecat. S trenéry a ostatními lidmi jsme se rozloučili. Pořád tam jezdím a bydlím, proto jsme pořád v kontaktu.
Kdy se stěhujete?
V Plzni určitě bydlet nebudu. Měl bych se přesouvat během května.
Měl jste hodně velkou radost, když vám přišla pozvánka na kemp reprezentace?
Je to hezký, ale radši bych hrál ještě o titul. Když už to dopadlo tímhle způsobem, jsem rád, že se mi ozvali a můžu tady být. Máme tady nejlepší hráče z extraligy a dorazili už další kluci z KHL, takže mě to může posunout a pomoct do dalších sezon.
Máte v hlavě boj o mistrovství světa?
Nepřemýšlím nad tím. Řeknu teď hrozné klišé, ale chci se tady udržet týden od týdne, protože nikdy nevíte, co přijde.
Takže jste teď nastavený tak, že chcete přežít ještě pár týdnů, vydržet do prvních přípravných zápasů a zažít debut v brance národního týmu?
To je krůček po krůčku jeden z mých cílů. Rád bych se k tomu upnul, ještě dva týdny tady zůstal a dostal příležitost.
Vloni už jste plnil roli reprezentačního náhradníka, takže atmosféru už trochu znáte. Je to přece jen rozdíl být v kabině před mistrovstvím světa?
Dvakrát jsem si ten pocit být v šatně vyzkoušel, než kluci odlétali do Ruska a Švédska. Ale pořád je to sen. Doma už mám národní dres, ale rád bych na něj ještě přidal nějaké šmouhy od puku. Bylo by fajn, kdyby se to podařilo.
 |
Mluvil jste o reprezentaci s vaším trenérem brankářů v Plzni Rudolfem Pejcharem?
Zrovna včera (ve středu) mi psal, takže jsme něco prohodili. Když jsme se dozvěděli, že pojedu na sraz národního týmu, občas se mnou byl na ledě a teď si píšeme. Náš vztah nekončí tím, že opustím Plzeň. Jsme v kontaktu a budeme ho udržovat dál. Zažívali jsme spolu srandičky a já myslím, že tohle nám vydrží.
Bude vás na dálku pořád mentorovat?
Musíme to brát tak, že já budu hrát za jiný tým a on bude trenérem soupeřova klubu. Nějaké hranice tam určitě budou. Ale když si zavolám nebo napíšu o nějakou radu, určitě mi pomůže. Pan Pejchar není povahou takový, že by se na mě vykašlal. Myslím, že bude mít radost, když budu pokračovat v dobrých výkonech, které jsem dosud podával, a bude mi fandit.
Frodl: Je čas jít dál, ale jednou se chci do Plzně vrátit |
Dostal jste od něj rady, jak se chovat v brance na mezinárodní scéně?
Popřál mi hlavně hodně štěstí a zdůraznil, ať makám. Bavíme se hlavně o tom, že zhruba tři až čtyři týdny bude reprezentační kemp a že nevíme, co všechno se může stát. Zvlášť v této době.
Jak byli z vaší nominace do národního týmu nadšení kamarádi, příbuzní a přítelkyně?
Jsou to ti nejbližší, kteří by mě měli podporovat. Rodiče se mnou žijí hokejem od tří let, brácha to samé. Přítelkyně mi také drží palce. Jen se teď musí učit na státnice v oboru farmacie, a tak asi bude ráda, že se mě na chvilku zbaví. (smích)
