„Po tak dlouhé absenci člověk úplně neví, do čeho jde. Skoro jako by začínala nová sezona, hodně mi prospělo, že jsem se mohl rozchytat na farmě,“ řekl Mrázek ve čtvrtečním rozhovoru s českými novináři.
Mrázka na konci ledna vyřadila srážka se spoluhráčem McCormickem a operace palce na pravé ruce. Dva měsíce se kurýroval a když se vrátil, oslnil. Vítězně obstál v jednom utkání na farmě, vyhrál i oba následující zápasy v NHL. A i když palec stále není stoprocentní, jednou vychytal nulu, podruhé pustil jen dvě střely.
Mrázkův báječný návrat po ošklivém úrazu. Pomohla kuráž i vyšší práh bolesti |
Tak jak byste váš návrat popsal?
Lepší start jsem si asi nemohl představovat. Jsem rád, že se povedl, můžu z něho čerpat po zbytek sezony. Hodně pomohlo i to, že mi po dvou týdnech od operace sundali stehy a já mohl trénovat na ledě. I když nejdřív bez hokejky, celou dobu jsem se snažil udržovat v tempu.
Jak probíhala léčba?
Měl jsem na výběr dvě možnosti. Normální cestou bych byl mimo přes deset týdnů. Víc se mi líbila druhá varianta: dát do kloubu dva dráty, které ho znehybní, než srostou vazy. Sezona je krátká, dráty mi daly možnost vrátit se dříve. Je ale pravda, že to zafungovalo tak napůl. Jak jsem začal bruslit s hokejkou i na tréninku s ostatníma, ruka ten nápor puků a nárazů nevydržela. Pořádně jsem hokejku nedokázal držet, tak jsme se rozhodli dráty sundat.
Pomohlo to?
S kloubem jsem začal hýbat tak po šesti týdnech od operace. Rekonvalescence tedy byla kratší než při normální operaci, ale delší, než se s těmi dráty čekalo. Bylo potřeba ten kloub posílit. Rozehrávat jsem mohl, problém už byl, když jsem chtěl puk vypíchnout, na to jsem neměl sílu.
Je to hodně bolestivé zranění?
Ani teď bych vám neřekl, že jsem bez bolesti, jen není tak silná. Přirovnal bych to k tomu, když má člověk modřinu. Rozhodně je to lepší. Když jsem předtím dostal ránu do hokejky, vypadla mi z ruky a dvacet sekund jsem ji nemohl zvednout, úplně vypnula...
Kam mi zmizel kloub, divil se Mrázek. S dráty v palci chystá návrat |
Letěl jste na operaci do Colorada, proč tam?
Se Sárou (partnerkou) tam dobře známe doktora, specialistu na kolena. Jeho klinika je jedna z nejlepších ve Státech.
Měl jste zprávy i od jiných hokejistů, jak zranění vyléčit?
Bavil jsem se s brankářem Tampy Curtisem McElhinneym. Sice neměl přetrhané vazy, ale měl palec zlomený. Říkal, ať si hokejku trochu uřežu, aby se lépe držela. Na trénink to bylo v pohodě, ale neumím si představit, že bych v zápase chytal s upravenou hokejkou, na kterou nejsem zvyklý.
Tušíte, kdy by mohla být ruka stoprocentní?
Myslím, že až někdy v létě po sezoně.
Výměnu neovlivním, tým v play off může uspět
Co říkáte na výkony Hurricanes? Divizi vedete dokonce i před Tampou.
Hrajeme dobrý hokej, musí se s námi počítat, ale Tampa je stále favoritem. Kdo ji porazí, může myslet na Stanley Cup, do té doby se není o čem bavit. Tampa to vyhrála loni, má skoro stejný tým, na play off dorazí Kučerov, my se máme ještě co učit.
I přes mladší kádr už ovšem nejste úplně na začátku.
Přišel jsem před třemi lety a tým byl opravdu úplně mladý, koncipoval se do budoucna, potvrzujeme, že jej budujeme. Kádr je široký a kvalitní. Navíc uvidíme, co se stane před koncem přestupního období.
Vy myslíte na to, že se vás výměna může týkat?
Jde to mimo mě. Co se má stát, stane se. Zůstává to na agentovi a manažerovi, aby něco vymysleli.
Předpokládám ale, že v sobě touhu po úspěchu v play off i v 29 letech máte.
V to věří snad každý, kdo v NHL něco zažil. Čím jste starší, tím víc si uvědomuju, jak je play off cenné. Jak jsem přicházel do Caroliny, věřil jsem, že šanci dokážu využít. A nejlepší věc, co se mi mohla přihodit, byla spolupráce s Marianem Jelínkem.
Ještě povězte: jak moc je tahle sezona jiná, složitější kvůli covidu?
Neřekl bych složitější, všechno je rychlejší. Hrajete a hrajete, máte víc času na odpočinek, protože se tolik netrénuje. Tolik se taky necestuje, jste třeba tři dny na hotelu. Líbí se mi, že hrajeme dva zápasy ve stejném městě, na druhou stranu jste několik dní zavření na hotelu.
 |
A co říkáte na současný formát ligy, mohlo by se něco z toho zachovat i do příště?
Jak jsem říkal, líbí se mi princip, že jste tři čtyři dny v jednom městě, ale nelíbí se mi, že hrajeme 56 zápasů se sedmi týmy. To je strašně moc, chybí nám cestování do Kanady, Kalifornie... Když hrajete pořád s jedním týmem, pak zápas nemá takovou úroveň, jako když se připravujete jinak takticky na odlišný tým.
Jak se změnily činnosti hráčů ve volném čase?
My se můžeme jít maximálně projít, teď doufáme, že se změní pravidla pro očkované hráče, že budeme moct vyrazit na večeři, vyrazit ven a dát si pohodu na pláži. Tým určitě tráví víc času spolu, hrajeme hry v místnosti určené pro nás, ale občas to je i tak, že je člověk tak unavený, že zůstane sám na pokoji.
A část kabiny tedy už je naočkovaná proti covidu?
Kluci, co chtěli, mohli před pár týdny jít dobrovolně na první dávku, teď budou dostávat druhou. Nejdřív jsem přemýšlel, že si to nedám, ale nechci kvůli takové věci být mimo.
