„Dělali jsme chyby, nechávali jsme puky za sebou a nemohli je dostat do středního pásma,“ přiznal hlavní trenér Dukly Viktor Ujčík. Přitom chvilku předtím, v přestávce před třetí třetinou kladl společně se svým kolegou Karlem Nekvasilem svěřencům na srdce, že se musejí v následujících minutách maximálně soustředit.
„Říkali jsme jim, že domácí už nemají co ztratit, že to z nich všechno spadne a řeknou si: Pojďme to prostě zkusit,“ prozradil Ujčík obsah komunikace s týmem.
Pak už jen nervózně čekal, jak si s houževnatostí soupeře jeho svěřenci poradí. A v jednu chvíli byl obzvlášť hodně neklidný. „Uvažoval jsem dokonce, že si vezmu time,“ svěřil se Ujčík, že už byl téměř rozhodnutý požádat o oddechový čas. Nakonec ale odolal.
„Max to vzadu zavřel a já najednou viděl, že kluci cítí jistotu. Dali se do kupy, začali puky víc kontrolovat,“ prozradil, že se mužstvo odrazilo především od výkonu brankáře Maxima Žukova.
A v 52. minutě potom přišla velká chvíle Petera Lichance, který vystihl nepřesnou rozehrávku domácích a poté, co si vyměnil puk s Tomášem Čachotským, poslal Duklu do dvoubrankového trháku. „Třetím gólem se zápas zlomil,“ měl jasno Ujčík. „Bylo jasné, že Vsetín už asi nebude mít sílu utkání zvrátit.“
Přesto pak Valaši ještě zkusili hru bez brankáře, jenže jediné, co z přečíslení v poli vytěžili, bylo nastřelené břevno. Zároveň se sirénou se navíc na opačné straně prosadil Tomáš Havránek a Dukla mohla slavit nejen vítězství ve čtvrtém semifinále, ale zároveň postup do finálových bojů o extraligu.
„Vsetín byl houževnatý soupeř, série nás stála spoustu sil. Každopádně jsme rádi, že jsme ji ukončili tak brzy, aspoň máme čas se připravit na finále s Kladnem,“ radoval se Ujčík.
