„V Plzni jsem se narodil, naučil se hrát hokej. Ale třicet let jsem byl pryč. Pro mě to tak byla jednoznačná volba, nabídka mě moc potěšila,“ říká Václav Baďouček, někdejší skvělý obránce a kapitán Škody.
Proč vlastně ty předchozí návraty nevyšly?
Je pravda, že asi málokdo ví, že tohle je moje třetí šance v Plzni. Kdysi mě chtěl Marek (Sýkora) za asistenta, z nějakých důvodů to nedopadlo. Když končil Michal Straka, volal mi Martin (Straka), jestli nejsem náhodou na zimáku. Ale já byl v Karlových Varech. Měl jsem sednout do auta a dorazit. Ale než jsem přijel, vzal to nakonec Martin sám. (smích) Vyšlo to až nyní a popravdě, už jsem to ani nečekal.
Jako hráč jste v Plzni strávil v lize 12 sezon, až v létě 1991 jste zamířil do Zlína. Paradoxně hned další rok Škoda vybojovala stříbro, nedrbal jste si pak hlavu?
Nejsem člověk, který se takhle ohlíží. Prostě jsem tehdy udělal nějaké rozhodnutí. Dostal jsem dobrou nabídku ze Zlína, naopak v Plzni byli spíš váhaví. Víceméně mi ani nebránili v odchodu a já toho využil.
Ale přišel tím o medaili...
Tak to prostě dopadlo. Samozřejmě jsem dění v Plzni sledoval. Když po semifinále s Vítkovicemi hořel zimák, běhal jsem po hledišti s hasičákem a pomáhal hasit. Jen už jako divák, ne člen týmu. Takže s klukama jsem to i tak hodně prožíval.
Přesto jste se na ledě v dresu Plzně ještě jednou objevil. V sezoně 1996/97 proti Třinci, na záskok ze Sokolova, ve 34 letech.
A po deseti minutách jsem si říkal, že se v pauze zase svléknu. (smích) Prohráli jsme 1:4, já se výrazně podílel na jednom gólu soupeře. Bylo to náročné, ale zároveň hezké. Po dlouhé době jsem si za Plzeň mohl zase zahrát, byť to byla jen taková malá epizodka.
Teď tým přebíráte jako hlavní kouč. Povedete jej s Milošem Říhou, byl vaší první volbou?
Byl první, kdo mě napadl a bylo to moje přání. Nechci říci podmínka, tak bych to nespecifikoval. S Milošem se dlouho známe, pracovali jsme spolu, máme na hokej podobný názor. Jsem rád, že kývl.
Oba budete na stejné úrovni. Ale kdo bude mít poslední slovo, pokud se neshodnete?
Já si především myslím, že se shodneme. Samozřejmě nějaké třecí plochy nastanou, ale hokej vidíme podobně. Detaily si upřesníme, až ta spolupráce začne naplno. Myslím, že dnešní hokej už není o tom, že velí jeden člověk. Na střídačce je to zrovna tak týmová práce jako u hráčů na ledě. Určitě společnou řeč najdeme a věřím, že to bude fungovat ku prospěchu věci.
K sobě jste si za asistenta vybrali Tomáše Vlasáka, který je v klubu zároveň sportovním manažerem. A když to přeženu, vlastně také vaším nadřízeným.
Tak to se zeptejte Tomáše, jestli nás chce na střídačce převálcovat. (smích) Ne vážně. Má to víc důvodů. Jednak Vlasy budoval kádr už během sezony, tým dobře zná, s nějakým záměrem ho skládal. Za druhé to byl vynikající útočník, hráčům má co říci a předat. I pro něj je výhodou, že u toho bude, každodenní práce je jiná než z druhého patra. A především, všichni v klubu máme společný zájem. Postavit co nejsilnější mužstvo a odehrát s ním co nejlepší sezonu.
Tým znáte zatím jen na papíře. Přesto, jak silný bude?
Určitě má kvalitu. Ale zatím je to jen papír, jak je tým silný, ukáže až samotná soutěž. Máme tam ještě otevřená okénka, prostor pro doplnění a zapracování dalších hráčů. I na tom intenzivně pracujeme.
 |
Počítáte i se zapracováváním dalších mladých hráčů, plzeňských odchovanců?
Tým je už teď mladý. A bude to komplikovanější v tom, že nás čeká sestupová sezona, junioři zase budou hrát o udržení akademií. Se zapracováním dalších mladých to bude složitější. Ale je jich tu dost. A i když jsou mladí, v týmu už působí pár sezon. Jsou to hráči s určitou zkušeností, měli by přebírat výraznější role v týmu. Potenciál, aby se začali stávat lídry, mají a už je třeba, aby přebrali víc zodpovědnosti.
Byť Plzeň ekonomicky zdaleka nepatří mezi nejbohatší kluby, dlouhodobě hraje na špičce. Vnímáte, že očekávání fanoušků a nejen jich budou velká?
Očekávání jsou všude. Plzeň má za sebou úspěšné sezony, teď nastala doba, kdy se kádr obmění asi víc než dřív. Ale to neznamená, že rezignujeme na to chtít být co nejúspěšnější. Těžší to bude, ale mužstvo má sílu. Věřím, že zase bude schopné konkurovat komukoliv.
Kam byste jej rádi herně posunuli, co chcete změnit?
Chceme navázat na to, co už tady funguje. Být aktivní, pro soupeře nepříjemní. A do toho zapracovat něco dalšího. Aby mužstvo umělo reagovat na soupeře, na průběh utkání, aby to nebyl jen stereotyp. Být na ledě víc kreativní.
Václav Baďouček
Kdy začne letní příprava?
Sejdeme se 3. května. To bude zároveň náš první kontakt s hráči. Řada jich teď ještě hraje, někteří jsou s národním týmem. Necháme je vydechnout. Základ letní přípravy zůstane, kondiční kouč Honza Snopek chystá tým dlouhodobě výborně. A k tomu přidáme něco svého.
Vyrazíte tradičně na Šumavu?
Určitě. Je tam hezky, dobrý vzduch, kluky to nabije. A už se těším na Jardu Lučana! (smích) U něj na Samotách budou dvě soustředění, pak pauza. Potom už vyjedeme na led.
Narozeniny slaví 9. února: Příští rok nám bude sto!Dělí je přesně dvacet let. Na den. Václav Baďouček a Miloš Říha, noví trenéři hokejistů Plzně, se shodně narodili 9. února. Starší z nich v Plzni, mladší v Ostravě. „Příští rok nás čekají sté narozeniny,“ nadhodil s úsměvem Baďouček, kterému pomalu táhne na šedesátku. „Ale nechci nic zakřiknout. Už jednou jsme se chystali na společné kulatiny, ale nakonec slavil každý jinde. Doufám, že teď si přiťukneme společně.“ Stejné datum narození je zřejmě jen hříčkou přírody. Jako trenérské kolegy je spojuje daleko víc. Vyhoví si, na hokej nahlížejí stejnýma očima. Zmíněné narozeninové plány, kdy součet jejich věku činil devadesát let, se zrodily před šesti lety. To se sešli na lavičce Pardubic. Pro Říhu to byla první extraligová štace v roli hlavního kouče, Baďouček mu asistoval. Jenže vydrželi jen do 12. října, než je nahradila dvojice Král - Zadina. „Dostali jsme se do soukolí mocenského boje, to nás spláchlo. Ale už to nechci rozebírat,“ mínil Baďouček a jeho kolega souhlasil. „Nerad bych se k tomu vracel, je to poměrně dávno. Ale pracovalo se nám spolu skvěle, rozuměli jsme si. V kontaktu jsme zůstali, dál spolu hokej probírali,“ líčil Miloš Říha. Sám se poté přesunul do Litoměřic, poslední tři sezony velel lavičce pražské Slavie. Rok byl také jedním z asistentů svého otce u českého národního týmu. Baďouček po odchodu z Pardubic působil u mládeže v Karlových Varech, uplynulé tři roky pak koučoval Vrchlabí, které loni dotáhl do první ligy. Teď je čeká druhá společná výzva. „Na filozofii moderního hokeje tady nic neměníme. Ale nějaké specifikace našeho trenérského rukopisu do herního projevu Plzně chceme dostat,“ nastínil Říha. |
