„Rád cítím tlak na sebe. S větší rolí rostou i moje výkony,“ tvrdí osmadvacetiletý forvard.
Jak si užíváte tréninky?
Zatím je všechno v Litvínově pozitivní, nevím, jestli je něco, co by se mohlo pokazit. Všichni jsou tu v pohodě, trenéři, spoluhráči. Nikdy jsem neměl problém někam zapadnout, takže na tom postupně pracuji. A že je Litvínov menší město? Bez potíží se seberu a někam se přestěhuji, jdu za hokejem. Už v sedmnácti jsem odcházel z Plzně do Québecu, kde byla malá města a mluvilo se francouzsky. Tady jsou hory, sjezdovky, to já rád. Hokej je práce, zároveň mě strašně baví. V Plzni jsem odehrál čtyři dobré roky a vycítil jsem, že je pravý čas posunout se někam dál a zkusit něco jiného.
Není to protimluv, posunout se do tabulkově horšího týmu?
Beru to tak, že se pokusím zabojovat o roli klíčového hráče. Mám nějaké sebevědomí, touhu to dokázat. Ne že bych se za čtyři roky v Plzni neposunul, ale bylo to dané a na mé roli se nic moc neměnilo. Zatoužil jsem zabojovat o roli větší.
Otravovala vás ta úloha dělníka ledu?
Vůbec to není otravné. Člověka napadne, že by mohl dostat větší šanci, zároveň vím, jakou roli v týmu mám a co se po mně chtělo. Bylo důležité to plnit, aby tým byl úspěšný. Bylo tam plno dalších hráčů, kterým se dařilo a byli dost šikovní, aby přesilovky hráli. Ale vůbec bych si nestěžoval, že jsem hrál málo. Ne. Vím ovšem, že během zápasů může být role malinko jiná.
Jakou chcete ve Vervě?
Kdo sedí v kabině, chce mít co nejdůležitější roli v týmu a zároveň, aby se mužstvu dařilo. Po tom toužím. Věřím, že budeme bojovat v horní polovině tabulky.
Takže chcete góly a asistence.
Pro útočníka ideální scénář. Ale už to nějaký pátek hraji a vím, že ne všechno je růžové. Kdyby se nedejbože nedařilo bodově nebo gólově, budu chtít odvést tu černou práci, na které jsem si zakládal v Plzni. A díky tomu jsem si udělal i jméno. Je to takový základ, který by měl každý v dnešním hokeji mít. A mně se to daří plnit velmi dobře. Když přidám nadstavbu v podobě bodů a gólů, budu za to rád.
Jsem šílenec do hokeje. Straka o nucené pauze, svých statistikách i nové roli |
Neštve vás, že jste zaškatulkovaný jako muž na černou práci?
V Plzni jsem měl pocit, že to tak malinko bylo. Teď tam přišli noví trenéři, možná by to bylo úplně jinak, ale to už jsou kdyby. V juniorech až do mužů jsem byl schopný góly dávat. I na farmě jsem jich nastřílel jeden rok 19. Je to vývoj. Když jsem se vracel z Ameriky a Plzeň mě poslala do Jihlavy, hrál jsem shodou okolností proti Litvínovu baráž. A po té sezoně jsem se vracel do Plzně. Před podpisem jsem si sedl s trenérem Čihákem a ten mi řekl, že po mě bude chtít malinko jinou roli, než na co jsem byl zvyklý. Že bude chtít, abych hrál třetí čtvrtou lajnu, spíš bránícího útočníka proti nejlepším lajnám soupeře, abych byl do oslabení. A odváděl černou práci pro mančaft. Protože ví, že na to mám mentalitu i fyzičku. V tu chvíli se to zlomilo, řekl jsem si: Fajn, asi to není něco, po čem člověk touží, ale když nic jiného, udělám si jméno tak, že budu nejlepší čtvrtá lajna v lize. Byl můj cíl se o to pokusit. Myslím, že s Petrem Kodýtkem a Honzou Eberlem jsme si to jméno udělali a dařilo se nám k tomu dávat i góly. V tu chvíli to byl ideální scénář, ale vedlo to pak k tomu, že nás lidi možná viděli už jako bránící útočníky. I když každý hokejista si myslí, že góly dávat umí.
Takže teď se chcete vrátit do role, že budete dávat 15 - 20 gólů za sezonu?
To by bylo super. Té patnáctce jsem se přiblížil i loni. Nechci říct ze čtvrté lajny, protože jsme měli dost zraněných. Ale já se to taky naučil postupem času brát tak, že když je člověk čtvrtý na papíře, neznamená to, že neodehraje 20 minut. Budu dělat, co trenéři po mně budou chtít. A snažit se být produktivní.
V uplynulé sezoně jste nastřílel 13 gólů, což je v extralize váš osobák. Neříkáte si, kolik jich mohlo být, kdybyste na přesilovky chodil?
Sem tam to někdo z kámošů nebo rodiny nadhodil. Ale je to takové kdyby. Mohl bych hrát přesilovky, ale třeba by pak nezbyla síla na nějakou akci v 55. minutě nebo v oslabení. Nikde není napsané, že bych dal gólů víc, ale samozřejmě ty myšlenky k tomu svádí. V přesilovkách je trošku větší šance gól dát, ale přesilovka musí fungovat a být produktivní. Když je pak člověk její součástí, naskakuje to snáz.
Petr Straka v dresu Philadelphie v sezoně 2014-15, když nakoukl do NHL.
Máte tři starty v NHL, jak na slavnou soutěž vzpomínáte?
Byla to naprostá paráda. Říkám všem, kteří se mě na to ptají, že se to tak strašně blbě popisuje. Člověk to odmalička sleduje, odmalička po tom touží. A pak, když se tam dostane, bere to jako ohromné štěstí. I když to bylo na relativně krátkou dobu, už mi to nikdo neodpáře. Ve výsledku je to ještě mnohokrát lepší, než si člověk představuje. Je to vrchol, hokejový Olymp, něco, na co jsem nesmírně hrdý. I když to nemělo dlouhé trvání.
Utkvěl vám v paměti nějaký zážitek?
Jednak si vybavuji, jak jsem na první střídání skákal přes střídačku. Druhé střídání začínalo bulí ve středním pásmu, my jsme hráli proti Arizoně, přijel jsem na buly a vedle mě jejich kapitán Shane Doan. Říkal jsem si, ty bláho, tak to je hustý... a najednou mi začal klepat do chráničů, říkám si, co dělá, chce mě zmlátit, nebo co po mně chce? Člověk by se mu pomalu omluvil, že tam stojí... Ale on říká hej, hej, ty hraješ první zápas? No, hraju, no, chcete moji svačinu? No tak jako hodně štěstí, vítej v lize! Hmmm, tak to je jako slušný, člověku dojde, jací profíci jsou hráči v NHL, jaký mají respekt vůči soupeři. V tu chvíli, když jsem skákal na led, jsem si nemyslel, že vůbec někdo z těch kluků z Arizony ví, kdo já jsem. Ale tam už to funguje tak, že mají soupisky napsané před zápasem na tabuli, každý ví, kdo proti komu hraje, jaké má statistiky. Ale když k vám přijede takový hráč jako Shane Doan, to vám trošku zamotá hlavu.
Jak těžké bylo vrátit se po těch třech zápasech zpátky na farmu?
Těžké je to hlavně v tom, že vás zase šoupnou do čtvrté lajny. Já jsem na té farmě bojoval tři roky, abych tu roli měl větší, byl jsem fakt hodně dobře připravený, dával jsem do toho asi i trošku zápalu navíc, protože jsem cítil, že šanci dostat se nahoru fakt mám. První půlku sezony jsem měl dobrou, všude se psalo, že bych měl dostat ještě další zápasy, ale bohužel už se to nestalo a ve výsledku mě to docela zlomilo. Už jsem neměl takovou vůli bojovat na farmě proti těm patnácti klukům, co tam ročně chodili z juniorek. V tom to je složité, to si člověk musí prožít. Kdo tam nebyl, říká si, je to farma, možná ta soutěž ani nemá takovou kvalitu, jakože tedy má. Ale je to o to těžší na hlavu, že člověk bojuje s desítkami kluků, kteří na to všichni mají, o jediné místo dostat se nahoru. Každý rok draftují osm hráčů, deset jich podepíšou, je to takový boj do nekonečna.
 |
Jaké bylo hrát a žít v Plzni s příjmením Straka? Martin Straka je slavný majitel klubu, olympijský vítěz.
V Plzni to paradoxně bylo lepší, protože tam všichni věděli, že s Martinem nemám nic společného, protože ho všichni dobře znají a vědí, že má dvě holky a ne syna. Tam jsem měl pokoj. Ale ve světě se mě každý ptal, jestli nejsem příbuzný. Od sedmnácti let, co jsem odešel před draftem do Kanady a dělal jsem rozhovory s různými skauty z týmů NHL, tak v podstatě každý začínal tím, jestli nejsme rodina.
Novinkou v hokejových řádech je, že už se s hráči může o přestupech vyjednávat i během sezony a kluby mohou posily zveřejňovat i před 1. květnem. Co o tom soudíte?
Nevím, jak moc upřímně na to můžu odpovědět. Asi to dává smysl. Nikdo si nehrál na to, že by se to nedělo i dřív. Je to jedině rozumné, otevřenější k veřejnosti. Bylo veřejné tajemství, že se to stejně děje, každý, kdo trošku sleduje hokej, asi tušil, že to není úplně tak, že o půlnoci z 30. dubna na 1. května se udělá deset telefonátů a ve čtvrt na jednu se zveřejní šest nových hráčů. Zrovna Plzeň to letos zveřejnila asi deset minut po půlnoci, těžko si mohl někdo myslet, že se během deseti minut dokázali nedohodnout s pěti lidmi a dohodnout s dalšími čtyřmi.
Fajn, že už se smlouvy netutlají, těší litvínovského šéfa Hynka |
Kdybyste se v lednu domluvil s nějakým klubem na přestupu, jaké by pak pro vás bylo dohrávat sezonu v Litvínově?
Za mě nic neobvyklého. Měl jsem to i teď v Plzni. Už nějakou část sezony bylo dané, že tam nezůstanu a bylo nás takových dalších pět šest. Za mě můžu říct, že jsme profíci, ohromně si vážím toho, že je o mě zájem, a rozhodně bych si nedovolil cokoliv vypustit, protože by mi to mohlo uškodit do dalšího angažmá. Každý bojuje za klub, za své jméno, vždy chci odvést co nejlepší práci, aby si lidi vážili toho, co jsem pro klub odvedl a aby na mě třeba v dobrém vzpomínali.
Litvínov hrál letos dole, bude pro vás výzva posunout ho výš?
Je to tak, ale to chce každý tým, takže to bude boj. Bude se sestupovat, ale já si myslím, že je to naprosto správně. Je fér, že ty týmy zespoda mají šanci dostat se výš. Pro nás bude důležitý hlavně start do soutěže, abychom měli v uvozovkách trošku klid. Jak to bude, to se uvidí, ale určitě bude naším cílem hrát v klidnějších vodách tabulky.
