Těžko by někdo čekal, že tým složený z hokejových „béček“ i mladíků - který historicky poprvé třikrát za sebou v úvodu mistrovství světa prohraje - bude šampionem. A přece. Kanaďané se polovinu pobytu v Lotyšsku třásli, aby domů neletěli s ostudou. Nakonec přijíždějí domů jako hrdinové.
Jaké byly hlavní přísady jejich úspěchu?
1. Trenér Gallant
Jako hráč získal na světovém šampionátu jedno stříbro, coby kouč je ještě lepší. Ten chlap je učiněný stroj na úspěch. V jeho případě to není fráze. Vyhrával trofeje mezi juniory, jako asistent dobyl Světový pohár, byl krůček od Stanley Cupu. Ale nejvíc se v jeho vitríně momentálně vyjímají dvě zlaté z mistrovství světa.
On je klíčem kanadského příběhu. Na začátku si společně s manažerem Robertem Luongem vybrali tým, nad nímž se leckdo podivoval. Navzdory porážkám se nezneklidňoval, nechal své borce sehrát, psychologickými tahy semkl tým a těmi taktickými dal mužstvu tvář.
„Jsem na ty chlapce tak pyšný. Nevzdali to, i když to byl hodně, hodně těžký start do šampionátu,“ ocenil Gallant. „Cítím se skvěle. Na začátku turnaje jsme byli ve velmi temné díře, ale postupně jsme z ní vylézali,“ dodal pro web stanice TSN.
Podivně se ho v NHL zbavila Florida i Vegas. Teď je horkým kandidátem na místo v novém týmu Seattlu, kde ho určitě rádi uvidí. Zlatem jen podpořil svou auru vítěze, nabídky se mu jistě pohrnou i odjinud.
2. Tak jsem tady: střelec Mangiapane
Do Lotyšska dorazil s nejnutnějšími věcmi v polovině základních skupin, 26. května proti Norsku nastoupil poprvé. Mužstvo už za sebou mělo ostudný start, ale on ho pomohl zažehnat. Nastřílel sedm gólů, čtyři další připravil. Za jeho významného přispění ožil i chřadnoucí kapitán Henrique, který mu za spolupráci moc děkoval.
„V pravý čas přijel element hry, který jsme potřebovali. Byl obrovskou posilou, pozvedl týmovou chemii,“ řekl po finále Henrique. Andrew Mangiapane s typickou skromností prohodil, že jen hrál svou hru. Že hrát s Henriquem a Brownem byla radost a šlo to vlastně úplně samo. Hlavně díky jeho živelnosti a nebojácnosti se celá první formace dostala do top 5 bodování.
Pracant z Calgary předváděl skvělé kousky, za něž si vysloužil cenu pro nejužitečnějšího hráče MS. Až se nechce věřit, že si jej Flames v roce 2015 vybrali až v 6. kole z pozice 166. O jeho šikovnosti by mohli vyprávět David Rittich nebo Dominik Simon, se kterými se v Calgary potkal.
3. Odložené hokejové zboží
Kanadský hokejista Nick Paul
Brandon Pirri, Michael Bunting, Nick Paul a Justin Danforth. Ten první byl v letošní sezoně odložený na farmu Chicaga, Bunting s Paulem plní spíš roli dělníků v Arizoně, respektive Ottawě. A ten poslední byl jediným zástupcem KHL z ruského Podolska.
Všichni se ukázali jako důležitá součást Gallantova plánu. Hráli tvrdě, s přehledem a přidali špetku hokejového umu. Pirri s Danforthem pomohli potopit Američany. Paul byl autorem krásného vítězného gólu v prodloužení finále.
4. Obrana z mladíků
Owen Power
Staré klišé říká, že vzadu je třeba mít vždycky zkušenost. Tak schválně. Mario Ferraro, 22 let. Nicolas Beaudin, 21. Jacob Bernard-Docker, 20. Braden Schneider, 19. A předpokládaná jednička letošního draftu Owen Power dokonce 18 let. Gallant vsadil na borce z mládežnických reprezentací Kanady. A tihle jinoši mu důvěru vrátili. Všichni zasáhli do finále proti Finům.
Nezářili produktivitou, jak to bývá u kanadských ofenzivních beků obvyklé, ale poctivě si plnili zadané úkoly. Během turnaje bylo velmi dobře poznat, že si víc a víc rozumí, hrají poblíž sebe, nebojí se tvořit a rozdávat tvrdé rány.
5. Probuzený gólman Kuemper
Syn policisty a účetní ze Saskatoonu. Ve dvanácti dostal Darcy Kuemper první vlastní výstroj od rodičů a v Lotyšsku to při rozpačitém rozjezdu skutečně vypadalo, jako kdyby s chytáním teprve začínal.
Dostával laciné branky z jednoduchých střel. Byl podepsaný pod historickou potupou od Lotyšů, ve skupině Američanům dokonce nahrál na gól. To nebyly výkony hodné reprezentace, natož gólmana NHL. Kouč ho podržel, nasadil jej proti Norům a od té chvíle mu důvěřoval. V play off už to byl úplně jiný, sebevědomý a jistý Kuemper.
Rusům (2:1 v prodloužení) lapil 24 střel, Američanům (4:2) v odvetě za úvodní ostudu dokonce 36 a ve finále (3:2 v prodloužení) předvedl 29 klíčových zásahů. Navíc často velmi slušně a obratně pomáhal s rozehrávkou.
