Nejvíc zápasů ve své prozatímní hokejové kariéře odchytal Jan Brož v dresu Dukly Jihlava. Nejprve coby dorostenec a junior a v posledních třech sezonách také v prvoligovém A-týmu.
Jenže konkrétně v uplynulém ročníku se do brány nedostal tak často, jak by si přál. Proto už v průběhu sezony padlo rozhodnutí, že si začne hledat jiné angažmá.
A nakonec zvolil odchod do francouzské Ligue Magnus.
„Řešili jsme s agentem víc zahraničních klubů a zemí, ale v Briançonu mi nabídli suprové podmínky. V tu chvíli pro mě už nemělo cenu čekat na žádnou další nabídku, protože by lepší nebyla,“ měl jasno Brož.
Co o svém novém působišti víte?
Tři roky hraje Briançon nejvyšší francouzskou ligu. Stadion má pro tři tisíce lidí a je to moc pěkná aréna. Celkově celé město je krásné, leží uprostřed Alp.
Patří ale spíš k menším městům, skoro by se dalo říct, že je to spíš taková větší vesnice...
Máte pravdu, je menší. Vlastně je to druhé nejmenší město, které hraje nejvyšší francouzskou ligu.
Jan BrožHokejový brankář se narodil 9. dubna 1997 v Třebíči. Vyrůstal ovšem ve Velkém Meziříčí, kde se také poprvé postavil do brány. Svoje mládežnické roky strávil z větší části v Havlíčkově Brodě a v Jihlavě. V sezoně 2017/18 pak chytal za druholigový A-tým Moravských Budějovic, kde předváděl výborné výkony. Pro následující ročník si ho znovu stáhla prvoligová Jihlava. V krajském městě Vysočiny vydržel tři sezony, tu další už ale prožije ve francouzském Briançonu. |
Kdy se budete do Briançonu přesouvat?
Celou letní přípravu strávím v Česku. Teď se sám připravuju ve Velkém Meziříčí. A do Francie se budeme s přítelkyní stěhovat v srpnu. Na osm měsíců.
Dívala jsem se, že v týmu jste jediný Čech. To souhlasí?
Ano, prozatím to tak je. I když mám zprávy, že i lékařka je z České republiky. Pak je tam pět Slováků, včetně hlavního kouče a trenéra gólmanů.
Takže problémy s komunikací by být neměly. Nicméně, česko-francouzský slovník už jste si pořídil?
Ne. Ale moje přítelkyně se ráda učí cizí jazyky, takže ta už s francouzštinou začala. A já se zatím snažím něco pochytit z toho, co na mě mluví. Rád bych se domluvil aspoň v obchodě.
Předpokládám, že nejvíc se asi těšíte do Briançonu kvůli hokeji, ale je ještě něco dalšího?
Určitě na francouzské víno a taky na kuchyni, kterou mám rád. A pak na tamní podnebí a celou lokalitu hor. Vlastně by se dalo říct, že se těším úplně na všechno, co nás tam čeká.
Pořád je vám ale teprve čtyřiadvacet let a popravdě řečeno, francouzská liga nepatří zrovna mezi top evropské soutěže...
Proto taky věřím, že to pro mě bude určitá přestupní stanice. Že mě tamní zkušenost může posunout výš, do lepších soutěží.
K tomu ale bude potřeba chytat co nejvíc. Zahrnovaly vámi zmiňované super podmínky i pozici týmové jedničky?
Ano, bylo mi řečeno, že celý tým se bude stavět na mně, že budu první gólman. Také proto jsem už nechtěl čekat na žádné další nabídky. Jak říkáte, v mém věku je nejdůležitější, abych chytal a ukázal se.
Zmiňoval jste, že se připravujete na sezonu sám, nicméně s trenéry asi v kontaktu jste. Nebo ne?
Určitě. Teď jsme řešili výstroj a trenér gólmanů mi řekl, co by chtěl, abych do své přípravy zařadil. Jinak mi ale v tomhle směru nechává docela volnou ruku.
Zřejmě má dobré reference...
Je pravda, že si volal s jihlavským trenérem brankářů Petrem Jarošem, který mu řekl, že s přípravou na suchu nemám problém. Možná proto mi věří.
Angažmá v Briançonu vám zařídil agent, nebo se o vás klub zajímal sám?
Bylo mi řečeno, že mě sledovali už v sezoně, ozvali se panu Jarošovi, ten jim poslal video a já se jim zalíbil. S agentem jsme si už někdy začátkem prosince řekli, že zkusíme nějakou vyšší soutěž v zahraničí. V Jihlavě už jsem byl dost dlouho.
Za A-tým jste ale nastupoval až v posledních třech sezonách, přičemž v té zatím poslední jste moc zápasů neposbíral. Bylo to pro vás zklamání?
Nikdy jsem neřekl, že bych byl v Jihlavě nespokojený.
Nicméně předpokládám, že radostí jste do stropu asi neskákal, když hlavně v závěru sezony dostával víc příležitostí Maxim Žukov...
Ona celá minulá sezona byla specifická. Kvůli koronaviru jsem chodil i na brigádu. Pak jsem se rval o místo s Tomášem Fučíkem. Musím říct, že jsem dostal víc příležitostí, nebyl jsem nespokojený. No a pak přišel Maxim. My jsme věděli, že přijde, ale stejně mě to zpočátku mrzelo. Samozřejmě bych raději v bráně viděl sám sebe.
Říkáte zpočátku, znamená to, že později jste už podobné pocity vytěsnil?
Došli jsme do play off a všichni jsme se semkli. Už mi tolik nevadilo, že nejsem v bráně já, prostě jsem byl rád, že můžu být s týmem. A pro něj bylo dobré, že to až do finále odchytal Maxim.
Vraťme se ještě do doby, kdy se kvůli pandemii koronaviru nemohlo hrát ani trénovat a mnozí z vás museli z finančních důvodů na brigádu. Co jste dělal konkrétně vy?
Udělali jsme si takovou stabilní pětici a společně jsme pak chodili tam, kde bylo potřeba.
 |
A konkrétně jste tedy pracovali jako co?
Různě, od zametání po vyklízení skladů. Byli jsme rádi, že můžeme někam chodit. Ona ta brigáda byla ve výsledku kolikrát náročnější než trénink. Když jsem pak přijel večer domů, měl jsem dost. Uvítal jsem, že můžu padnout do postele.
Ostatní pracovníci vás přijali v pohodě?
Jasně. Jeden na nás dohlížel a další ani nevěděli, že tam nějací hokejisti jsou. Prostě nás vždycky někam dovedli a řekli: Kluci, tady to uklidíte.
Taková průprava se vždycky hodí. Přítelkyně je určitě ráda, že umíte doma pořádně zamést. Nebo ne?
(směje se) Určitě. Já teď zametám tak dobře, že líp už to ani nejde.
Už víte, jestli vás přetrvávající pandemie bude nějak omezovat při vašem přesunu do Francie?
Snad ne. Moje sestra pracuje ve Velkém Meziříčí v očkovacím centru, takže mi domluvila, že mě vzali jako náhradníka a už dva týdny jsem naočkovaný. Proto by pro mě cestování kamkoliv mělo být brzy jednodušší.
