Projekt Dukla, jak hokejový svaz spolupráci s Litoměřicemi nazývá, odstartoval v roce 2017. Jeho cílem je nabídnout mladým hráčům, s nimiž počítá reprezentační výběr do 20 let, výraznější herní prostor, než který by dostali ve svých mateřských klubech.
Výsledková stránka by měla být podle prezentace projektu na okraji zájmu, jenže Litoměřice momentálně druhé nejvyšší soutěži jasně kralují. A tak se naskýtá otázka, co by se s projektem stalo, kdyby se Stadionu podařit postoupit do extraligy?
Po základní části by musel severočeský tým zvládnout ještě play off a baráž, nicméně při současné fazoně se podobný scénář nejeví jako nereálný.
„Pochopitelně si přeji, abychom soutěž vyhráli. Úplně stejně mě ale uspokojí i to, pokud skončíme pátí a nastoupí co nejvíc juniorů,“ říká předseda litoměřického klubu Daniel Sadil, který je zároveň členem Výkonného výboru Českého svazu ledního hokeje.
Připouští ovšem, že postup by mohl znamenat pro další pokračování „projektu Dukla“ významný problém. „Určitě to tak je. Zaprvé bychom museli změnit strukturu starších hráčů, abychom to více provázali. Zadruhé si nejsem jistý tím, že by nám extraligové kluby nadále věnovaly talentované hráče,“ přemítá.
Litoměřice drtí rivaly útokem. Defenzivu netrénujeme, překvapil kouč |
Zatímco v Litoměřicích už se o možném boji o extraligu aspoň přemýšlí, svazové vedení zatím tuto variantu neřeší.
„Hráči jsou vedeni k tomu, aby v každém utkání předváděli stoprocentní výkon a pro ně i pro klub je určitě dobře, že se pohybují v popředí. Priority projektu jsou ovšem ze svazového pohledu jiné než postup. Klub se navíc bude muset v další části sezony vyrovnat s proměnou kádru a nástupem nových, mladších hokejistů,“ odpověděl na dotaz iDNES.cz tiskový mluvčí svazu Zdeněk Zikmund.
V základní části mají před sebou Litoměřice ještě čtrnáct zápasů, a pokud nepřijde výrazný zádrhel, měly by si udržet první příčku. Minimálně současná forma a čtrnáctizápasová vítězná série naznačují, že jsou momentálně nejsilnějším mužstvem první ligy.
Pro veterány v kádru by mohl být postup zajímavou možností, jak ještě ozvláštnit svou kariéru a ukázat se ve vrcholné soutěži.
„Je to daleko, stát se může cokoliv. Jsme zatím spokojení s tím, kde jsme a jak se prezentujeme. Mluvit o postupu je však ještě předčasné,“ sdělil nejzkušenější člen litoměřického celku, čtyřicetiletý obránce Jan Výtisk.
Formace nehraje roli, důležitý je čas
Když se podíváte na sestavu, ve které Litoměřice v posledních týdnech nastupují, příliš juniorů v elitních formacích neuvidíte. První dvě útočné trojice jsou bez mladíků úplně, ve třetím útoku se objevuje dvacetiletý Filip Přikryl. V první defenzivní dvojici se po boku Patrika Marcela střídají nadějní obránci, nejčastěji Václav Kremláček (19), Jakub Černohorský (20) a dříve Matěj Pinkas (18), jenž už však nyní hrává kromě extraligového Hradce Králové v první lize za Kolín.
Podle litoměřického vedení ale není označení formace klíčové, všechny totiž dostávají na ledě zhruba stejný prostor. To platí i pro přesilové hry a oslabení.
„Na třetí a čtvrtou lajnu si tady nehrajeme, přestože v první a druhé působí starší hráči. Stačí se podívat na průměrné časy na ledě. Nemá to žádnou roli, zakládám si na tom. Například Josef Koláček s Tomášem Urbanem teď hráli kolem šestnácti minut, což je v této době pro takové hráče absolutní maximum. Nikdo jiný je takto nevyužívá,“ vysvětluje Sadil klubovou filozofii.
 |
Přestože existuje mezi svazem a Litoměřicemi dohoda, kolik by toho měl který hráč zhruba v sezoně odehrát, jasné kvóty dané nejsou. Zjednodušeně řečeno se nikdo nepídí po tom, jestli hokejista odehrál v konkrétním zápase deset minut, nebo patnáct.
„Přesná pravidla například pro čas strávený na ledě a využití nemáme, trenéři ale na využití hráčů po dohodě se svazem dohlížejí a zájmům juniorské reprezentace uzpůsobují i sestavu,“ sděluje mluvčí Zikmund.
Litoměřické klenotyNejproduktivnějším prvoligovým hráčem do dvaceti let je Josef Koláček. Litoměřický útočník během 24 zápasů nasbíral 17 bodů. Druhý je s 10 body Tomáš Urban, rovněž z Litoměřic. Oba tráví na ledě průměrně přes 14 minut na utkání. Obránce Jiří Ticháček, jehož si však už ke konci října stáhlo do extraligového kádru Kladno, byl zase jasně nejvytěžovanějším mladíkem. Hrával více než 18 minut na zápas. |
Pokud by však nešlo o svazový projekt, dostalo by se mladým hráčům takového prostoru jen těžko. Při nahlédnutí do statistik zjistíte, že aspoň přibližně podobným způsobem využívají mladé hráče v první lize pouze Benátky nad Jizerou. Ve zbylých týmech hokejisté způsobilí pro reprezentaci do dvaceti let spíše paběrkují.
„První liga by měla být pro mladé hokejisty, podobně jako ve Finsku a Švédsku. Druhá nejvyšší soutěž by měla vychovávat pro reprezentaci i pro nejvyšší soutěž. Když na to nebudeme dbát, hráči se nikdy nezařadí,“ je přesvědčený Sadil.
Na vině může být i současný systém, kdy na konci aktuální sezony může ze druhé nejvyšší soutěže spadnout až pět mužstev. A to je pořádný strašák. S juniorskou extraligou se může loučit dokonce i šest celků, proto si spousta týmů nechává své mladíky, aniž by upřednostnila možnost nabídnout jim nakouknutí mezi dospělé někde jinde.
„Je to tak specifické a našlapané, že se všichni bojí, aby nesestoupili. Pět týmů je strašně moc. Teď je těžké mladé hráče ohrávat, když se chce každý v první lize udržet. A v juniorce je to navíc podobné,“ krčí rameny bek Výtisk, jenž v Litoměřicích působí druhým ročníkem.
Úspěch „dvacítky“ kýženým cílem
Proces výběru hráčů je v Litoměřicích složitější, než se může zdát. Rozhodně to není tak, že by si klub ukázal na mladíka z extraligy a obratem by jej dostal do kádru. Do hry vstupuje hned několik faktorů, které mají na případné příchody vliv.
Společným cílem svazu a Stadionu je výchova hráčů pro reprezentaci do dvaceti let. Hokejisté se mají připravit na roli, kterou by pak posléze měli plnit i v dresu národního týmu se speciálním zaměřením na výkon na mistrovství světa.
Jedním ze dvojice trenérů Litoměřic je David Bruk, který u „dvacítky“ působí jako asistent Karla Mlejnka. Hlavní kouč nejstaršího mládežnického výběru do chodu Severočechů rovněž zasahuje, po celý uplynulý rok vedl v klubu dvakrát týdně trénink.
„Šéftrenér dvacítky Mlejnek si tu řídil i zbytek hráčů, kteří byli v Benátkách nebo jinde po republice. Když si hokejistu vybereme, musí mít vždy i doporučení dvacítky. Trenér musí chtít, aby tady (hráč) byl,“ popisuje proces chodu týmu v souvislosti s přestupovou politikou předseda Sadil.
Tomáš Král na litoměřickém tréninku
Jistou kontroverzi může působit brankářský post. Jedničkou v klubu není junior, ale Tomáš Král, devětadvacetiletý potomek šéfa českého hokeje.
„Musím rovnou říct, že jsem si naprosto jistý, že má Tomáš kvalitu, což potvrzují i jeho čísla. Jenže bohužel je synem předsedy, což se v Česku neodpouští,“ líčí Sadil, spolutvůrce projektu Dukla. „Spoustu mladých gólmanů jsme tu měli, dlouhodobě sem chceme brankáře pro reprezentační dvacítku, ale oni musí plnit povinnosti ve vlastních juniorkách.“
Škola na ledě i mimo něj
Velice vzdáleně si projekt Dukla můžete představit jako vojnu, přestože to není ideální přirovnání. Hráči bydlí přímo v moderní litoměřické Kalich Areně a mají nastavený řád.
„Musím říct, že pro mladé hráče to je dobře vymyšlené. Musí se naučit být v partě chlapů v dospělém hokeji. V chlapské kabině platí nějaká pravidla, přes které nejede vlak. Většinou s tím mají mladší hráči problémy,“ zdůrazňuje jeden z mentorů Výtisk.
Pešán hokej pozvedne, jiné jméno tu nevidím. Kouč Tvrzník nejen o projektu Dukla |
Hokejisté by měli díky pobytu se zkušenějšími kolegy ztratit ostych, tím pádem by mělo probíhat jejich jednodušší zapojení do „dospělých“ kabin v nejvyšší soutěži.
„Projekt vznikl proto, aby dvacetiletí a mladší hráči, členové širšího kádru reprezentací, dostali herní vytížení, které jim v mateřském klubu z různých důvodů poskytnout nemohou. A to s veškerým zázemím pro přípravu na ledě i mimo něj,“ vysvětluje Zikmund.
