Za dva týdny mu bude pětatřicet. Do Plzně, kde působil již dvě sezony v letech 2017-19, se vrátil po roce bez hokeje. A s touhou dokázat, že ještě není na místě ho odepisovat.
Spíš bych čekal, že po tréninku budete chtít mít klid a vyspat se, než hned vyrazit s kočárkem.
To můžou mladí a také si z toho my starší děláme srandu. Že my pijeme power nápoje a oni se odpoledne po čtyřech hodinách spánku možná ani neprobudí bez budíku. (úsměv) U mě už to neplatí. Přijdu domů a věnuji se rodině, nemůžu se natáhnout na kanape a prospat se. Naštěstí manželka malého nastavila tak, že spí celou noc.
Dodává vám i malý syn energii?
Má deset měsíců a já se snažím, aby si mě pamatoval i ještě jako hráče. V týmu je nás dost otců, třeba na Štědrý den jsme se s klukama sešli na zimáku a vzali děti, klouzali se s nimi po ledě, to bylo moc příjemné. Vlastně je to něco, co už moc často zažít nemusím.
Vnímáte, že se konec kariéry pomalu blíží?
Vím, že je to tak, proto se snažím užít každou chvíli. Trénink, zápas, led, posilovnu. Roky přibývají, je možné, že příští rok hrát v Plzni nebudu nebo nebudu hokej hrát vůbec. Proto jsem šťastný, že jsem tady, i manželce se tu líbí. I když jsem odsud předtím odešel, kluky jsem sledoval, zůstal v kontaktu.
Ale vracel jste se do týmu po roční pauze bez hokeje. Bylo to hodně náročné?
Když dlouho nehrajete, výpadek je znát. Můžete trénovat na ledě i mimo něj, jak chcete, ale herní praxi tam nenaženete. Chvíli to trvá. Teď už je to lepší než na začátku sezony. Paradoxně mi možná pomohlo, že jsem byl na podzim nemocný a náš kondičák Honza Snopek pak se mnou pracoval každý den. Vyloženě to do mě nakopal a po té pauze jsem se cítil výborně. Jak jde sezona do finiše, cítím se lépe a lépe.
Absence herní praxe je na té dlouhé prodlevě nejhorší?
Herní praxe, timing. Ten pocit, kdy máte hlavu nahoře, víte, že hráč v tom prostoru bude a můžete mu tam puk dát. Čím jste starší, déle trvá se do toho dostat. Ale s tím jsem počítal. Věděl jsem, že začátek bude těžký, ale s přibývajícími zápasy se stav bude zlepšovat. Zatím to tak je, myslím, že se pomalu vracím k tomu, kde jsem byl před dvěma lety, kdy jsem se cítil fakt dobře. Dostávám se postupně tam, kde bych chtěl být.
Brzdí vás teď nepovedený vstup do nového roku, kdy se týmu nedaří zrovna ideálně?
Sezona je dlouhá, díky bohu máme něco nahráno. Forma úplně není, leden je náročný, ale vůbec to neberu jako nějakou krizi. Někdo chytne výpadek teď, jiný si tím prošel na začátku sezony. Vím, že my na sobě pracujeme tvrdě každý den. Samozřejmě to nic nemění na tom, že týmové výkony se musí zlepšit. Zápasy jdou ale rychle po sobě, musíme se dívat dopředu. Blížíme se do finiše základní části, už toho moc nezbývá.
Jaká je extraliga? Leckdo její úroveň zpochybňuje.
To je omyl. Je hlavně velice vyrovnaná. Není to tak, že jedete na Kladno nebo do Zlína a víte, že uloupíte body. Vůbec ne! Rozhoduje každý detail. My jsme třeba první zápas na Kladně vyhráli 8:1, ale stejně to byl boj, oni se rvali o každý metr. Výsledek je postavený na detailech. Kdo je lépe připravený, má šanci dotáhnout to dál.
Na tiskové konferenci plzeňských hokejistů se představil nový kapitán Jakub Kindl.
V kabině plníte i roli mentora, jak se vychovávají hráči o generaci mladší než vy?
Hráči mají velký potenciál, ale je třeba s nimi pracovat. Aby měli určitou strukturu, musí se po nich... (zamyslí se) nechci říci šlapat, ale stále vysvětlovat, ukazovat video, trpělivě pracovat. Můžete mít kluka, který vám létá po ledě nahoru a dolů, ale když s ním nepracujete i v jiném směru, nepomůžete mu růst.
Pojďme jinam. Za pár dnů začnou olympijské hry, mrzí vás neúčast borců z NHL?
Mrzí. Když se sjeli na turnaj nejlepší hráči planety, bylo to něco úžasného. Jednou za čtyři roky se proti sobě postavili borci v top formě, na to jsem se jako fanoušek vždycky těšil. I řada hráčů z NHL se na olympiádu těšila, na druhou stranu rozumím i postoji vedení NHL a šéfům klubů. Aby jim kvůli covidu zůstal klíčový hráč někde týdny viset v Číně, bylo velké riziko.
Gulaš má národní tým za uzavřenou kapitolu: Vzali mi vítr z plachet |
Hodně se diskutuje také o podobě českého výběru pro Peking.
Já myslím, že je poskládaný dobře. Jen z pohledu obránce bych tam vzal okamžitě Láďu Šmída. To je takový dříč a persona, že by to týmu pomohlo. Famózní bek, přinesl by další zkušenost navíc.
Rozumíte i zklamání Milana Gulaše, který výborně odehrál poslední reprezentační akci v Rusku, ale v nominaci chybí?
Nevidím do filozofie trenérů. Guli je samozřejmě skvělý hráč a asi už měl v hlavě, že na olympiádu spíš poletí, když mu poslední turnaj vyšel. Rozumím, že je zklamaný. Ale jestli se trenérům nevešel do prvních dvou lajn, nedá se nic dělat. On přece nemá hrát ve čtvrté formaci, je to hráč, který rozhoduje, je s pukem na hokejce. Na roli ve třetí a čtvrté lajně jsou asi platnější jiní kluci. Ale to je jen můj názor.
