Stacionář tak zásluhou gólmanů nově využívá čtyři přístroje v celkové hodnotě 315 866 korun, což je dosud nejvyšší částka, kterou organizace Saves help v rámci jednoho daru věnovala.
„Když se naskytla možnost pomoci tomuto stacionáři, byli jsme rádi,“ prohlásil vítkovický brankář Daniel Dolejš.
Tuší, jakou částkou přispěl za minulou sezonu? „To si nepamatuji, ale mohlo to být kolem deseti tisíc korun,“ odpověděl.
A co jeho brankářský kolega z Vítkovic Aleš Stezka? „Loni jsem toho moc neměl, protože část sezony jsem promarodil,“ podotkl.
Leč téměř přesně věděl, kolika korunami přispěl ve středečním extraligovém duelu, v němž Vítkovice porazily Karlovy Vary 7:6 v prodloužení, byť vedly 6:1.
„To jsem měl takových třicet zákrok, takže to byly nějaké tři stovky,“ usmál se. A téměř se trefil. Zákroků měl 33. „Za sezonu se to nasčítá. Nějaký gólman dá deset tisíc, jiný dvanáct, některý patnáct.“
S myšlenkou založit Saves help přišel někdejší třinecký brankář Šimon Hrubec, který se momentálně připravuje s národním týmem na olympiádu. Právě on ve spolupráci s Michalem Raszkou, jenž má chod organizace na starosti, navrhuje, kam peníze poputují.
„Saves help jsme před necelými třemi roky zakládali s cílem pomoct vybrané instituci darem, který bude denně pomáhat lidem. A to se povedlo,“ těší Šimona Hrubce.
Vítkovický brankář Daniel Dolejš v akci.
V organizaci je momentálně přibližně šedesát převážně českých a slovenských brankářů chytajících po celém světě. A oni rozhodují, kam vybrané peníze půjdou.
„Každý hlasuje o návrzích, které nám Šimon a Michal předloží. A ostravský stacionář odsouhlasili všichni,“ řekl Dolejš.
„Je super, že gólmanská komunita je lidská. Všichni chtějí pomáhat, takže to bylo hned schválené,“ dodal Stezka.
Vítkovičtí brankáři byli dojati, když viděli, jak rehabilitační sestry pracují s dětmi s mozkovou obrnou, či genetickými a metabolickými vadami.
„Když si o tom s ostatními brankáři píšeme, je to fajn, ale když přijdete přímo sem a vidíte ty malé děti, tak se člověku derou slzy do očí,“ řekl Daniel Dolejš. „Navíc oba s Alešem máme doma malé děti. To si uvědomíte, jaké řešíme malichernosti. Přitom můžeme být všichni rádi, že máme zdravé potomky a nemusíme podstupovat to, co děti, které takové štěstí neměly.“
Aleš Stezka přiznal, že měl při pohledu na handicapované děti husí kůži. „Bylo mi úzko. A jak říkal Doly, máme malé děti a musíme si vážit, že jsou zdravé,“ uvedl. „Těší nás, že můžeme jiným pomoct život aspoň trošku zpříjemnit. Je to tady mazec. Děti by měly mít hezké dětství.“
Uznal, že ztráta pětibrankového vedení ve středečním utkání s Karlovými Vary je oproti tomu nicotná.
„Hokej je sice naše práce, živí nás, ale jak se říká – dokud nejde o život, nejde o nic,“ uvedl Stezka. „Tady těm dětem o život jde, jde o to, aby v budoucnu na tom nebyly ještě hůře. Zdraví je na prvním místě a doufám, že ty přístroje dětem pomohou.“
