Přes hokej k vysoké škole a zase zpátky k hokeji. Tentokrát ženskému. To je cesta Tomáše Kučery, syna slavného otce Jiřího, mistra světa z Vídně 1996.
Sám prošel mládežnickými týmy v rodné Plzni až do juniorské extraligy, poté působil v nižších soutěžích v Klatovech či Domažlicích, čtyři sezony válel za univerzitní tým plzeňských Akademiků.
Kudy pak vedla vaše cesta k reprezentačnímu týmu žen?
Bylo to náhodou. Na hokejovém kempu, který pořádal Dominik Kubalík, jsem potkal majitelku fyzioterapeutické ordinace v Praze. Nabídla mi praxi u ní v ordinaci za zraněnou kolegyni, která mi zároveň na dálku pomáhala. Padli jsme si do noty a já zjistil, že je fyzioterapeutkou u ženské reprezentace. Navrhla mi spolupráci a já to přijal.
Bronzové hokejistky se vrátily ze šampionátu, na letišti dostaly dort |
Vraťme se ale ještě k úplným začátkům. Kde jste udělal své první hokejové krůčky?
S hokejem jsem začal v Plzni, jak jinak. Až do juniorské kategorie jsem byl ve Škodovce. Teoreticky jsem vlastně s juniorkou Plzně vyhrál titul. Základní část jsem odehrál, ale během play off jsem odešel do druholigových Klatov a nastupoval tam i za juniory, kde mě trénoval táta.
Slýchal jste často narážky na svého otce, skvělého centra, mistra světa z roku 1996?
Slýchal jsem to neustále. Také se mi ulevilo, když jsem později vyměnil hokej za studium. Tátovi to navíc udělalo radost, že jsem dal na jeho radu a začal studovat vysokou školu.
Proč právě fyzioterapie?
Střední hotelovou školu jsem si vybral, abych moc nemusel chodit do školy. V maturitním ročníku mi ale táta promluvil do duše, že mé hokejové kvality nejsou na úrovni, která by mě uživila. Jelikož jsem chtěl od malička pomáhat lidem, tak se mi zamlouvala fyzioterapie. Přihlásil jsem se na Fakultu zdravotnických studií, konkrétně na obor fyzioterapie na Západočeské univerzitě v Plzni. Přešel jsem tedy z anatomie zvířete, což se týká vaření, na anatomii člověka. (smích)
Ani na vysoké škole jste s hokejem neskončil. Co vám dalo působení v Akademicích Plzeň?
Spojit studium a koníček pro mě bylo ideální. Bylo zvláštní najednou hrát s kluky, se kterými jsme se potkávali v mládeži jako soupeři. Díky Akademikům jsem mohl dál hrát hokej, který mě bavil. Strávil jsem v univerzitním hokeji čtyři sezony. Tu poslední se mi podařilo získat zlatou helmu pro nejlepšího střelce. Končit se má na vrcholu, navíc jsem dostudoval. Teď už hraju hokej jen pro radost za krajský tým Rakovníka. Za nejlepší etapu své kariéry považuji ale právě tu v Akademicích. Ta mi vrátila lásku k hokeji. Podle mého to může potvrdit každý, kdo si to tam vyzkoušel.
Kam jste vyrazil po úspěšném složení bakalářského studia?
Po škole jsem nastoupil do neurorehabilitačního centra pro předčasně narozené děti. Starali jsme se o děti od pěti měsíců do patnácti let. Nejčastěji s diagnózou dětské mozkové obrny a spinální svalové atrofie.
Pak přišla nabídka pracovat u ženské hokejové reprezentace?
K ženské reprezentaci jsem se připojil v červnu 2020 a začal jsem objížděl první reprezentační kempy v Dánsku a Finsku. Poté už jsem se zúčastnil svého prvního mistrovství světa v Calgary. To se původně mělo hrát v květnovém termínu v Halifaxu, kvůli covidu a rozhodnutí vlády se však přesunulo na srpen do Calgary, kde jsme skončili na šestém místě.
Bratr jako vzor a vykání v kabině. Jak mladá naděje přinesla hokejistkám štěstí |
Zažil jste i olympijské hry v Pekingu. Jak se vám líbily?
Je to nepopsatelný zážitek. Neuvěřitelně jsem si to užil. Na druhou stranu proticovidová pravidla byla v Pekingu opravdu tvrdá a bylo náročné je zvládnout. Na psychiku člověka nic příjemného. Pro ženský národní tým to byla první historická účast, takže jsem pyšný, že jsem mohl být jeho součástí.
Teď jste byl pro změnu u velké senzace a první medaile v historii českého ženského hokeje. Jak jste prožíval šampionát v Dánsku a souboj o bronz se Švýcarskem?
Když holky získaly medaili, hned po oslavách jsem volal tátovi. Už se mi nemůže smát, že on má medaili z mistrovství světa a já ne. Jen mi teď samozřejmě předhazuje, že on má zlatou. Je docela zajímavé, že jsem musel skončit s vrcholovým hokejem a stát se fyzioterapeutem, abych dosáhl na medaili z mistrovství světa... (úsměv)
Co plánujete do budoucna, zůstanete i u národního týmu?
To taky. A příští týden, ve čtvrtek 15. září, otevírám vlastní fyzioterapeutickou ordinaci v Rakovníku, kde jsem se s manželkou zabydlel. Takže pokud má někdo problém, může přijít. Všichni jsou vítáni.
Pět cenných kovů a Síň slávy českého hokejeJiří Kučera je držitelem celkem pěti cenných kovů z mistrovství světa. Čtyři bronzové medaile a jednu zlatou z Vídně 1996 čítá sbírka někdejšího skvělého útočníka. Během své kariéry si zahrál i na zimních olympijských hrách v roce 1994 nebo na Kanadském a Světovém poháru. V reprezentaci nakonec nasbíral 191 utkání. 17. prosince 2015 byl slavnostně uveden do Síně slávy českého hokeje společně s Robertem Langem, Janem Hrbatým a masérem Pavlem Křížkem. V úspěšné sezoně 1995/1996 kromě zlata z mistrovtsví světa vybojoval i švédský titul s Lulea HF. Po konci úspěšné kariéry u hokeje zůstal a věnuje se mu dodnes jako trenér. |
