Zároveň by ale s nečekanou novinou nemělo vyšumět, že Nedvěd měl skončit jinak a dřív.
Po únorové olympiádě v Pekingu. Po osmifinálovém vyřazení a největším fiasku v reprezentační historii, za které nesl největší zodpovědnost podle nových pravomocí právě on. On skládal tým, on vybíral trenéra.
Jenže nakonec neúspěšného kouče Pešána vyhodil svazový výkonný výbor. Nedvěda podržel, a navíc mu předal instrukce, aby dotáhl angažování předjednaného finského kouče Jalonena, který na květnovém mistrovství světa dovedl Čechy k medaili. Nezajistil mu ani asistenty. Místa museli zaujmout odstupující svazový viceprezident Zábranský a trenérský zelenáč Erat.
Zábavný společník a kamarád
Nedvědovu prazvláštní úlohu v posledním období vlastně jen vystihoval jeho středeční konec. Rezignaci neoznámil přes oficiální svazové kanály, ale v rozhovoru pro server iSport.cz. Za půl hodiny rozeslal svaz novinářům tiskovou zprávu, v níž Nedvěda citoval: „Vážení kamarádi, s lítostí Vám musím oznámit, že již nadále nemohu z rodinných důvodů pokračovat ve funkci generálního manažera hokejové reprezentace. Po zvážení všech okolností, a hlavně z důvodu časové náročnosti výkonu funkce, jsem nucen tento post opustit.“
Nový svazový ředitel komunikace a marketingu Miroslav Augustin jen doplnil, že „o Nedvědově nástupci není zatím rozhodnuto, hokejový svaz by však chtěl tuto záležitost vyřídit co nejdříve.“
Zcela nepochybně se bude těžce hledat funkcionář, který může bez ohlášení nakráčet do slavné newyorské Madison Square Garden a ještě se dočká hezkého přijetí. Nedvěd měl po báječné kariéře v zámoří štos kontaktů. Znal manažery i hráče. Při neformální debatě dokáže být Nedvěd zábavný společník. Vřelé vztahy udržoval i se současnými reprezentanty Voráčkem či Pastrňákem. Měl vliv na jejich účast a pohodu na světových šampionátech.
Zároveň se vyskytovaly zkazky, že jiné české smrtelníky z NHL (nejen) při inspekčních cestách přehlížel. Až zbytečně tepal útočníka Zachu, což u některých krajanů vyvolávalo pochyby.
U národního týmu končí jako GM, který jako první vlastnil zámořské kompetence. Svaz mu je přiřkl po loňském nezdařeném šampionátu v Rize a Nedvěd s povýšením v kapse v rozhovorech plánoval, že přes léto uspořádá krátký kemp pro olympijské uchazeče z NHL. Jenže zatímco v srpnu se takoví Švédové skutečně sešli, český manažer líčil, že zámořské kluky „by už těžko dostával na jedno místo a nechtěl jim narušovat plány“.
Přežije kanadský model?
Olympijský výběr nakonec po odřeknutí NHL sestavoval z plejerů z evropských soutěží. A nejednou jeho způsob komunikace vyvolal rozruch. Několikrát nastala i chvíle, kdy si s Pešánem přepinkával novinářský dotaz o (ne)nominovaném hráči, až nakonec pronesl neurčité vyjádření: „Mám zodpovědnost, ale není to tak, že napíšu 25 jmen na papír, který dám trenérům na stůl.“
Po nástupu Jalonena a jeho spolupracovníků zaznívalo z reprezentace zájmeno „my“ upřímněji. Sám finský stratég při nedávném rozhovoru pro MF DNES zahajoval věty o reprezentačních plánech: „Po diskusi s Petrem...“ Vykládal, že se mu zamlouvá Nedvědův návrh složit sestavy pro turnaje EHT z party mladších a zkušenějších borců.
Nedvědův věčný úsměv, vyřazení z MS 2010. Finská hvězda o Češích i Jalonenovi |
Zároveň je podivné, že manažer odchází v době, kdy jeho následovník už mohl potenciální reprezentanty v extralize, Finsku či Švýcarsku pár kol sledovat.
To už je ovšem maličkost. Nový šéf svazu Alois Hadamczik a jeho „zděděný“ výkonný výbor musí nejen řešit, kdo bude příští generální manažer reprezentace, ale hlavně to, jak bude pracovat.
Z generálního manažera se zámořskými kompetencemi se stal paskvil. Hybrid, o jehož přínosu lze v českém prostředí směle pochybovat. Na tom má Nedvěd podíl, stejně jako na bronzu z Tampere.
