Do NHL se stále touží probojovat, třebaže se teď, stále v teplákovce Canucks, prochází po svém novém pracovišti: olomouckém zimním stadionu. Tam v úterý přijel se svým novým řidičem, spoluhráčem Janem Švrčkem a coby novopečený hráč Mory vyjel klubovým autobusem zpátky do brněnského Ronda.
Hanáci nakonec v Brně brali bod za bezbrankovou remízu a prohru po samostatných nájezdech.
Spletitý příběh. Co vás přivedlo zpátky do Česka?
Kvůli zranění jsem loni na farmě v soutěži AHL odehrál jenom osm zápasů. Teď jsem měl tři možnosti: zůstat tam, ale ještě dobrý měsíc jen trénovat a nehrát, jít do nižší zámořské soutěže, nebo se vrátit do Česka. Tady byla možnost hned začít hrát. Já už nehrál strašně dlouho, takže to pro mě bylo jasnou prioritou.
Jenže jste se upsal Olomouci na úkor Brna, kde jste před zámořím strávil veškerý extraligový čas.
Já sám nevím, jak se to upeklo, neboť to za mě všechno řešil agent. Pak za mnou přišel jen s těmi nabídkami a já se rozhodl tak, že jsem tady. A jsem za to rád, neváhal jsem.
Co přesně vás na farmě Vancouveru v kanadském Abbotsfordu trápilo?
Toho bylo víc. Hned po dvou zápasech jsem si natáhl přitahovač třísla. To jsem byl dva týdny mimo. Po návratu jsem odehrál asi dva mače a přisedl jsem si kotník, což mě odstavilo na čtyři měsíce. Pak jsem sice odehrál nějaké zápasy, jenže jsem musel na operaci s kyčlí.
Olomoucký Karel Plašek (vlevo) před brněnským brankářem Dominikem Furchem..
Kyčel vás bolela hodně?
Ano, to bylo nejhorší zranění ze všech. Měl jsem tam výrůstek, omezovalo mě to v pohybu, tři měsíce jsem nemohl dělat vůbec nic. Bylo to hrozně dlouhé.
Teď už jste stoprocentně fit?
Jo, jo. Ale ještě bych potřeboval vylepšit kondičku.
Říkal jste, že v AHL byste musel měsíc trénovat, než byste znovu naskočil do zápasu. Právě kvůli kondičce?
Dlouho jsem nic nedělal a podle trenérů jsem nebyl úplně připravený tak, jak bych měl být.
Hokejová Olomouc baví, Hradci dala pět gólů. A Krejčí jí chválí ze zámoří |
Jaká byla zkušenost v AHL?
Řekl bych, že soutěž je rychlejší i tvrdší. Kvůli užšímu kluzišti nemáte na hru tolik času, navíc tam hrají převážně mladí, rychlí kluci. Bylo to dobré, týmy mají skvělý přístup k hráčům. My jsme měli v kabině dobrou partu, ani jsem moc nevnímal nějaký konkurenční boj. Jenže pak přišlo zranění.
V Olomouci vás kontrakt udrží do konce roku, pak, předpokládám, zabojujete o NHL ještě jednou.
Rozhodně! Co bude po Novém roce, nedokážu úplně říct, ale v létě to určitě do Ameriky pojedu zkusit znovu. Taková šance se nemusí naskytnout znovu. Když to nevyjde, tak to nevyjde. Ale určitě o to zabojuju.
Karel Plášek (vpravo) ještě v dresu Komety.
Letos v létě jste se připravoval v Přerově. Teď to plánujete zase?
Potřeboval jsem se někde sklouznout (smích). Kvůli kyčli jsem tam ale ze začátku jen tak popojížděl. Na farmách jsou přes léto nastavené individuální tréninky. Hráči se platí jenom přes sezonu. Scházíme se až měsíc před začátkem na kemp i s prvním týmem z NHL. Uvidíme, jak to bude teď.
Přerov je, zdá se, pro hokejisty skvělá líheň. O NHL například za oceánem bojuje i Stanislav Svozil. Souhlasíte?
Máte pravdu. Spousta kluků z Přerova hraje minimálně v extralize. Dělají to dobře. Asi tam hokej vážně umí.
Přerovská souhra navíc funguje skvěle i v Moře. V prvních třech zápasech jste nasbíral tři body. Pokaždé jste přihrál na gól parťákovi Jakubu Navrátilovi.
Hráli jsme spolu jednu lajnu v přerovské mládeži. Vždy jsme byli dobří kamarádi, na ledě nám to klapalo. Je možné, že jsme o to víc sehraní, ale pomohla nám i dávka štěstí.
Třeba hned ve vašem prvním zápase v Třinci, kde Navrátil dorážel do prázdné branky vaši střelu, čímž otočil zápas na konečných 3:2.
Třeba. V tom zápase jsme skvěle bránili. Bylo to velmi vyrovnané. A otočit takhle zápas v Třinci? To se často nestává. Skvělý konec, za to jsme rádi.
Nevyměnil byste asistence za gól?
Každej chce dávat góly. Já jsem ten typ, co radši sbírá nahrávky, i tak ale doufám, že mi to tam brzo spadne.
Váš ice time šel nahoru. V posledním domácím zápase s Hradcem (5:0) to bylo rovných sedmnáct minut.
Jsem s tím spokojený, ale výkony nemám optimální, takže jsem rád, že mi trenéři dávají takovou důvěru.
Jak to? Bodově nestrádáte.
Bodově to vychází, ale to není všechno. Potřebuji se dostat do herní pohody, kterou nemám, a znovu opakuji: nabrat fyzičku. Konce zápasu jsou pro mě těžké. Možná kdybych nechodil střídat tak brzo, nějaké vteřinky by mi ještě přibyly.
Právě s Hradcem se poslední třetina nesla ve znamení bitek. Za šarvátky rozdali rozhodčí hned 14 trestů.
No, bylo to fakt hodně rvaček. Asi to pramenilo z hradecké frustrace. Několik zákroků bylo na hraně, občas i za. Rozhodčí to bohužel pouštěli. Je pravda, že to jsem asi nikdy nezažil, a to jsem extraligu pravidelně sledoval i v Americe. Bylo toho fakt hodně. I takové zápasy ale jsou, důležité byly tři body i to, že jsme se na konci nezranili.
Když jste soutěž sledoval, nepřekvapilo vás, že se Mora drží v první čtverce?
Olomouc se vždy držela tak nějak ve středu, takže nějak extra z toho zaskočený nejsem.
A hledíte na tabulku, nebo berete olomoucké angažmá jen jako přestupní stanici k vytoužené NHL?
Takhle bych to určitě neřekl. Chci vyhrávat. Každý zápas. Co se stane pak, stane se. Ale určitě se nedívám jen na sebe.
A co kabina?
Kluci mě vzali skvěle, týmu se daří. Byl jsem překvapený, jak kluci fungují na trénincích. Užívám si to tady. Navíc se konečně mluví česky!
Za čas doma jste tedy rád.
Určitě. Vidím rodinu, kamarády, to je super.
I svého tátu, se kterým jste si v ročníku 2017/2018 zahrál v jedné lajně Přerova. Jaké to bylo?
Úžasné. Oběma se nám splnil sen, bylo to skvělé. Přesun do Olomouce jsem s ním rozebíral, vybrali jsme to de facto spolu. Je rád, že jsem se vrátil. Teda, doufám (smích).
Sám má přes 700 odehraných mačů v extralize. Už vám tady po nějakém zápase vyčinil?
On teď hraje v České Třebové, zápasy se mu kryjí, takže zatím mě naživo neviděl. Ale radí mi, to víte, že jo. Voláme si po každém zápase a vždy to rozebereme, nicméně zatím to nijak extra nekomentoval. Spíš mi říká co a jak. Ví, že je to pro mě těžké, že jsem dlouho nehrál. Takže možná i proto mě ještě pořádně nekritizoval.
Pravidelně jste sbíral starty v mládežnických kategoriích reprezentace. Loni v dubnu jste si odbyl i seniorský debut. Pomýšlíte po návratu znovu na reprezentační dres?
Taky. Každý chce hrát v reprezentaci. Je to splněný sen každého hokejisty.
