Když se v září 1985 po dramatické emigraci z komunistického Československa poprvé objevil na tréninku slavných Detroit Red Wings, hned upoutal pozornost.
„Měl na sobě všechno zbrusu nové, celou výstroj,“ vzpomínal spoluhráč Gerard Gallant, nyní kouč NY Rangers, v rozhovoru pro MF DNES. „Už tehdy výtečný centr Steve Yzerman se na mě po chvíli otočil a povídá: Tohle je nejlepší hokejista, kterého jsem kdy viděl!“
Šikovné a hbité křídlo s vytříbenými střeleckými instinkty zářilo na vojně v Jihlavě, kde fanoušci nadšeně skandovali: „Rosol – Kameš – Klíma, zameteme s nima!“
Zemřel Petr Klíma, vítěz Stanley Cupu a hokejový střelec z Litvínova |
Svěží kombinace drzých mladíků přinášely potěšení divákům i jim samotným. „Už nikdy jsem z hokeje neměl takovou radost, byť jsem se v NHL potkal s Yzermanem, Messierem i Lemieuxem. V Americe vás s nikým nenechají pohromadě delší dobu,“ poznamenal později Klíma, přáteli zvaný Kozel.
Ta přezdívka k němu pasovala. Usmyslel si, že vyrazí do svobodné říše za železnou oponu a stane se v zámoří profíkem. A vskutku...
V Düsseldorfu utekl ze soustředění národního mužstva a s pomocí lidí z Red Wings se několik týdnů skrýval po hotelech a privátech, než mu vyřídili dokumenty k vycestování do USA. Přítelkyně Irena se za ním strastiplně trmácela přes Maďarsko a Rakousko, chvíli ji dokonce pašovali v kufru auta.
Petr Klíma na archivním snímku z roku 1985.
V zámoří zjistil, že se ve dvaceti ocitl takřka na jiné planetě. Postrádal své blízké. Svým kumštem na ledě si zajistil obživu, nicméně trvalo mu, než se rozkoukal a zvykl si na volnost i bohatství.
Coby přistěhovalec z Východu zvlášť dráždil dlouhými kudrnatými loknami, náušnicí v uchu i kázeňskými přestupky.
Obecenstvo jednou rozjařil nádhernou akcí a podruhé ho rozbučel ledabylým přístupem k bránění. Hřešil na svůj talent. Zatímco s holí při zakončení neměl s mířením problémy, odhad při konzumaci piva a destilátů postrádal.
S Klímou jsme hráli poslepu, vzpomíná Rosol. Z úmrtí kamaráda je v šoku |
„V Americe mají jistou povolenou hladinu alkoholu v krvi a já se do ní jaksi nemohl trefit,“ vysvětloval, proč mu vzali řidičák a poslali ho na veřejně prospěšné práce.
Mnohokrát porušil večerku, vzepřel se nadřízeným, s kumpánem Bobem Probertem se kupříkladu odmítl hlásit na zvláštním tréninku na farmě v Adirondacku.
„Vždycky jsem měl Petra rád,“ stojí v Probertově odvázané autobiografii Drsňák, můj život na hraně. „Byl to fajn kluk a skvělý hráč. Zdálo se mi, že ho Wings zatratili. Možná si mysleli, že je mu všechno fuk. Je fakt, že jsme se spolu párkrát dostali do průšvihu.“
Někdejší populární bitkař v knize líčí pár scének, z nichž Klíma nevychází jako vzor pro mládež. Na druhou stranu, v divoké éře NHL vládly jiné mravy než v uhlazené současnosti.
Mladý litvínovský útok Rosol, Růžička, Klíma, který však v mistrovském zápase áčka spolu nehrál. Obě křídla šla na vojnu do Dukly Jihlava, po návratu vojáků v ročníku 1985/86 spolu zapózovali i fotografovi, jenže během soustředění reprezentace v Německu Petr Klíma emigroval za oceán kvůli snu o NHL.
V základní části soutěže Klíma nasázel 313 branek, což mezi krajany stále ještě stačí na šesté místo.
Po rozkolu v Detroitu se dostal do Edmontonu, kde svérázným způsobem pomohl Oilers k triumfu ve Stanley Cupu. Rozhodl nejdelší finálový mač v dějinách proti Boston Bruins.
Dlouho se na něj jen díval, poněvadž ho kouč John Muckler nechal sedět na střídačce. Když do něj drcnul, aby šel do boje, neměl zapnutý řemínek od přilby, pročež ho rozhodčí hned poslal zpátky.
Tak trůnil dál. Až ve třetím prodloužení rozvleklé partie dostal další šanci. A hned překvapivým švihem v čase 115:13 skóroval.
Bruins se z jeho pozdně nočního zásahu v sérii už nesebrali a Oilers si – dosud naposledy – přivlastnili posvátný pohár.
Divoch Klíma dřív s oblibou vyrážel v Kanadě na medvědy.
Dnes se sám odebral do věčných lovišť. Nechť jeho nezbedná duše odpočívá v pokoji.
