Nyní se tak poprvé v extralize postavil proti o čtvrt století starší legendě a stále se nestačil divit.
„Je neskutečně silný na puku. Na to, kolik mu je, má neskutečnou sílu. V jednom ze soubojů si mě odstavil jako malého kluka. Musím na tom zapracovat a příště si na to dát pozor,“ soukal ze sebe kladenský odchovanec po utkání, v němž hradecký Mountfield nováčka z Kladna udolal 2:1 až gólem v prodloužení.
Vám do jeho síly chybí nějakých třicet kilo.
Nějaký rozdíl tam bude (směje se).
Překvapilo vás, že Kladno bylo tak vyrovnaným soupeřem?
Vůbec ne. My jsme čekali těžký zápas. Sbíráme body se všemi soupeři a je úplně jedno, jestli přijede Kladno, nebo někdo jiný. My potřebujeme hrát každý zápas stejně a jsme rádi, že jsme tentokrát nakonec vybojovali dva body.
Nejste překvapený, že hra Kladna stojí stále na Jágrovi?
Vůbec ne. Je to legenda hokeje. Myslím si, že hraje pořád neskutečně dobře. Je vidět, že je to obrovský profesionál a že hokeji celý život dával všechno. Klobouk dolu před ním.
Jste z Kladna, zkoušel jste něco poradit?
Ne, vůbec. Máme hodně zkušený trenéry, kteří měli video a všechno si nakoukali. Nemusel jsem nic radit, od trenérů jsme věděli, v čem je jejich síla a na co se připravit.
Vy jste v Kladně hokejově vyrostl a mohl jste teď hrát extraligu tam, proč jste změnil působiště?
Je to tak, jsem odchovancem Kladna. Chtěl jsem zkusit něco jiného, bydlet sám a dostat nový impuls do hokeje. Už jsem byl v takovém stereotypu. V baráži jsem moc nehrál, navíc se mi nedařilo, tak jsem to chtěl nějak oživit. Když přišla nabídka z Hradce, neváhal jsem. Na Kladně nebyla dobrá komunikace, proto jsem šel do Hradce a působiště změnil.
Plní se tady vaše očekávání?
Je to úplně něco jiného. Poznávám novou organizaci, nové lidi a jsem zatím nesmírně spokojený. Doufám, že do budoucna dostanu více prostoru na ledě.
V Hradci je obrovská konkurence, velký boj o místo v sestavě...
Myslím, že tohle je všude v extralize. Jestliže chci hrát nejlepší hokej, konkurence bude úplně všude. Jen tohle mě může připravit na nějaký posun v mé kariéře.
Jágr: Můj výkon? Jsem unavenej Kladenský útočník Jaromír Jágr Jako jednomu z mála hráčů soupeře se mu dostalo potlesku, už když vyjel na předzápasové rozbruslení. Na něm strávil jen pár minut a znovu se uklidil do kabiny, zatímco jeho mužstvo trénovalo dál. Když před zápasem vyjel, stejně jako před rozbruslením, jako poslední z kladenského týmu, byl potlesk mnohonásobně větší. A po zápase, v němž musel skousnout těsnou prohru gólem v prodloužení, byť jeho tým v závěru základní hrací doby ještě vedl, na něj čekal nejen dav novinářů, ale i fanoušků. Z kabiny vyšel jako poslední, dávno po svých spoluhráčích. Tak se v Hradci Králové prezentoval Jaromír Jágr, bezpochyby osoba, která po dlouhé době hradecký stadion beznadějně vyprodala. „Musím uznat, že diváci byli skvělí. Tleskali, nepískali. Třeba oproti Boleslavi to byl obrovský rozdíl. Jen škoda, že jsem nepředvedl lepší show,“ soukal ze sebe šestačtyřicetiletý hokejista. Do Hradce se vypravil jen pár hodin poté, co na Pražském hradě dostal od prezidenta Zemana vysoké státní vyznamenání, což mu ale na druhé straně zabralo čas, který nemohl věnovat hokeji. A zdaleka to není jediná akce, která ho od hokeje odvedla. „Do toho jsem se vrátil z Ameriky. Je to šílený. Nemít jiné povinnosti, byl by můj výkon o něčem jiném. Jsem unavenej, vyřízenej,“ přiznával Jágr dlouho po zápase. Program, který má k tomu běžnému jeho spoluhráčů hodně daleko, bere jako majitel klubu jako nezbytný, byť na ledě mu neprospívá: „S tím se nedá nic dělat, mám zodpovědnost vůči klubu. Jedná se hlavně o sponzory, díky nimž můžeme extraligu vůbec hrát.“ Bere tak svoji současnou pozici s pokorou: „Pro mě jsou ty akce vlastně důležitější než dávat góly na ledě. Náš klub de facto má víc z jedné mé akce, než když dám dva hattricky za sebou. Hráči musí být z něčeho placení.“ |
