Jak došlo k vašemu návratu do Česka? Po pěti letech jste si řekl, že hokeje v Anglii už stačí?
Stačí nestačí... Prostě je teď nějaká situace a já jsem chtěl být s rodinou. To nebylo momentální rozhodnutí. Nějak jsem chtěl pomoct rodině, být s nimi a po dlouhé době si je užít. Což se povedlo. Ale nevyvracím, že bych se do Anglie mohl ještě vrátit. Líbilo se mi tam.
Mluvíte o momentální situaci. Souvisí to s koronavirovou pandemií?
Spíš jsem potřeboval se životem pohnout, posunout se z místa v Anglii. Taky kvůli koronaviru.
Na dalším angažmá jste se domluvil s Havlíčkovým Brodem. Proč právě zde?
Byl to asi můj první telefonát v Čechách. Říkal jsem si, že jsem v Brodě dal před 23 lety svůj první gól za chlapy. A tak by bylo fajn si tady zase zahrát.
Že by se trochu uzavíral kruh? Na stejném místě byste nyní mohl dát i svůj poslední gól?
Já doufám, že to tak ještě nebude. (usmívá se)
PeterboroughPadělkova čísla Ročník 2015/16 Ročník 2016/17 Ročník 2017/18 Ročník 2018/19 Ročník 2019/20 Údaje jsou včetně play off. Loňská sezona kvůli koronavirové pandemii zůstala nedohrána. |
Na druhou stranu: je vám 40. Jak dlouho chcete ještě hrát?
Těžko říct, uvidíme, co bude. Kdybych se třeba ještě vracel do Anglie, tak by se dalo hokeji věnovat dál. Měl bych občanství, už bych nebyl cizinec. Ale nevím, třeba zůstanu tady. Nechci předbíhat, situace se může změnit ob den.
Jak vlastně působení v Anglii zpětně hodnotíte?
Je pravda, že hokejově jsem tam měl jednu sezonu, kdy jsem se pral se zdravotními problémy. Už jsem si říkal, že bych skončil. V té době i kvůli vztahu jsem přemýšlel, že bych s tím seknul. Ale zbytek si můžu jen vynachválit. I dění kolem bylo fajn. Beru to jako etapu života, ve kterém teď musím přehodit výhybku a posunout se dál.
Říká se, že končit profesionální kariéru není snadné. Také proto pokračujete?
Brácha (starší bratr Ivan, bývalý hokejový útočník – pozn. red.) mi před lety říkal: Hraj, dokud můžeš. Pak ti to bude chybět. Mně, když jsem se rozhodl skončit, to chybělo hned další minutu. Proto jsem rád, že jsem se svým způsobem vrátil. V Peterborough jsme byli jedna pětka poslední dvě sezony pohromadě a mě to zase chytlo. Hokej mě bavil snad víc než kdy předtím.
Ve čtyřech z pěti sezon jste nastřílel více než 30 branek za sezonu. Je vidět, že pozici střelce jste potvrdil výborně.
Byl jsem tam jako cizinec, takže se ode mě očekávalo, že budu zápasy rozhodovat. Celá naše pětka. Samozřejmě, občas byly pokyny, že se máme poprat. Ale v Anglii jsou jasně daná pravidla, momentálně mohou být v týmu jen dva cizinci. A nesmí se potkat ve hře. Což znamená, že když jeden sedí na trestné, druhý je na střídačce a čeká, až ten první vyleze. Takže je to tam složité. (usmívá se) Fakt to bylo spíš o tom, držet nervy na uzdě, nechat si líbit i nepříjemné věci a být tam pro mužstvo.
Mluvil jste o tom, že Brod byl pro vás variantou číslo jedna. Nic jiného jste neřešil?
Zkoušel jsem i jiné týmy, protože si myslím, že bych mohl hrát i první ligu, aby mě to udrželo v kondici. Od března, kdy jsem zpět v Čechách, jsem trénink nevynechal. Volno jsem měl možná týden. S věkem totiž přišlo pochopení, že je to potřeba. Nějaká pauza je důležitá, ale v našem věku to musíte brát tak, že každá sezona navíc je z kategorie snů.
Brod ale hraje druhou ligu. Což pro vás, jako extraligového hráče, může být hraní „na žízeň“.
To je hezké, extraligového hráče... To už dlouho není pravda. (usmívá se) Nějaké zkušenosti samozřejmě mám, ale nevím. Druhou ligu jsem hrál před pěti lety ve Žďáře nad Sázavou. A dostal jsem se do Brodu, když hráli ještě první ligu. Snažil jsem se udržovat na nějaké lehce vyšší úrovni, ale když si to tak člověk vezme, každá soutěž je náročná. Protože každá má svoje. V extralize, když máte pět hráčů v lajně, kteří jsou prostě nejlepší, je hokej jednodušší.
Vy jste před Anglií hrál také v Austrálii. Jaké to bylo tam?
Tam jsem nahrál puk a už jsem ho nedostal zpátky. (usmívá se) Byl jsem tam dva a půl měsíce, a než jsem si zvykl a něco změnil, bylo to těžké. Byl tam český trenér a říkal mi: Nenahrávej, ty vole! V českém hokeji se říkalo: nahraj a jeď, dostaneš to zpátky. Kluci v Anglii to pochopili, netahali to. Přišli na to, že se nemusí až tak unavit, soupeři létají kolem a puk je rychlejší.
Když jste přišel do Brodu, zjišťoval jste si, s kým budete v týmu?
Vlétl jsem do kabiny a poznal jsem asi dva tři kluky, které jsem potkal v minulosti. A trenéra Konečného, se kterým jsem se poznal před pár lety, kdy jsem jezdil do Žďáru trénovat před sezonou v Anglii. Znám manažera Davida Kozlíka, se kterým jsme naskakovali v Brodě, když spadl do druhé ligy. Hráli jsme spolu. Ale jinak jsou to všechno nové tváře. Budu si muset zvyknout. Mám problém na jména, tak jen doufám, že to půjde rychle. (usmívá se)
Naopak starým známým je dlouholetý kapitán Miroslav Třetina, u kterého se možnost dalšího případného působení teprve řeší.
Míra byl první, komu jsem volal. A říkal jsem mu: Co kdybychom si to spolu dali, ve čtyřiceti. On na to, že by to byla jeho poslední sezona. Tak jsem mu řekl, že si spolu konečně zahrajeme hokej. My jsme společně chodili na základku, ale od dorostu jsme si spolu neťukli. Hráli jsme jen proti sobě. Tak bych byl hrozně rád, kdybychom se teď potkali na ledě.
Znáte se i z hokejbalu, že?
To byl vždycky jen jeden turnaj, Orion Cup, za Rybníkáře. Jinak jsme se potkávali v létě, když trénujeme, nebo v různých sranda zápasech. Ale v sezoně jsme si spolu nezahráli strašně dlouhou dobu.
Vyjde to teď?
Myslím si, že to není úplně definitivní. Stále doufám, že si ještě zahrajeme. Ale on má teď novou práci, druhá liga hokejistu neuživí. Takže je to o tom, jak se dokáže časově přizpůsobit. Rozhodnutí je na něm.
Padělkova budoucnost? Design sportovního oblečeníOtázku, jak dlouho ještě bude provozovat aktivní kariéru, sice zatím zodpovědět nedokáže, přesto už má jasnou představu o tom, čemu by se chtěl věnovat v budoucnu. Čtyřicetiletý hokejový útočník Aleš Padělek během angažmá v Anglii rozjel podnikání v oblasti designu sportovního oblečení. „Majitelé měli hokejový obchod a já jim trošku pomáhal s webovými stránkami. Pak přišel nápad, udělat speciální dresy na Vánoce. Tak jsem je navrhl,“ líčí Padělek. „Nechali jsme je udělat v Čechách, odkud jsme začali vozit zboží do Anglie. A já u toho zůstal,“ zmiňuje spolupráci s firmou APER, jejímž spolumajitelem je někdejší hokejový obránce, trenér a generální manažer Roman Kaňkovský. „Spolupracuji s firmou kamaráda, také bývalého hokejisty. Ten už má firmu zajetou a právě u něj jsme kupovali věci do Anglie,“ popisuje Padělek. „Když jsem mu oznámil, že z Anglie odejdu, tak mi řekl, že bude spolupracovat jen se mnou. Že jsem záruka dobré spolupráce. Toho si cením. A proto teď nehledám nikde jinde, i když nějaké nabídky chodí.“ Je samouk od počítače. Představivost v hlavě ale má Po návratu Padělek vsadil na vlastní firmu, AiProducts. „Problém je, že kontakty mám většinou v Anglii. A tím, že sport je momentálně mrtvý, mi to zatím moc nefunguje,“ líčí potíže související s koronavirem. „Jede to pomaličku, uvidíme. Nemám na to žádnou školu, ale šťoural jsem se v počítačích, v různých sranda programech. A prostě jsem se to naučil,“ prozrazuje, že jde cestou samouka. „Můj děda býval architekt, vždy mě učil malovat, když jsem byl malý. A to mi zůstalo,“ vzpomíná. „Když někdo zavolá, že by chtěl navrhnout nějaké logo, nemám s tím problém. Nějaká představivost v hlavě je. Ač to u hokejistů moc tradiční není, tak mě to baví. Takže jsem u toho zůstal,“ usmívá se. Nechce sedět v kanceláři, nápady dostává v kavárně Na designu ho baví určitá nesvázanost a volnost. „Už v Anglii jsem mohl pracovat, kde jsem chtěl. Měl jsem určitou volnost. Nemusel jsem sedět v košili někde v kanceláři a dělat práci teď a tady. Bral jsem si notebook, šel jsem na kafe, vyčistil hlavu. A pak vám nápady chodí lépe,“ je přesvědčen. „Dobré je to i doma. Uděláte si pohodu, dáte si kafe, něco na jídlo, na sebe oblečete pohodlné věci, a ono to přijde,“ tvrdí. „Jako pro hokejistu, který je celý život zvyklý chodit v teplácích, není nic pro mě dorazit do práce v obleku.“ Svobodu cítí i při samotné tvorbě. „Design je zajímavý tím, že jak jsou věci sublimované, tak se na ten materiál dá sublimovat cokoliv. Možnosti jsou tak prakticky neomezené,“ usmívá se. „Dělali jsme různé věci, začali jsme i vyšívat na strojích. Připravili jsme návrh loga, návrh, jak to oblečení udělat. A zákazník jen schválil, jestli je to tak, jak on chce.“ Při své práci se nechce omezovat jen na hokejové věci. „Je to o všech sportech. Navrhuji i oblečení, když lidé chtějí jen spolu někam na vodu a shání něco, co si nekoupí v obchodech. Každý nechce být Nike a chodit jako všichni ostatní,“ vysvětluje. „Samozřejmě jsou k dispozici nějaké základní vzory, ale zákazník může být individuální. A trend a materiály jdou stále dopředu. To mě na tom baví a to je teď moje hlavní práce,“ dodává. |
