„Pomohl jsem klubu a klub zase mně. Byla to jedna z kombinací, které se v Liberci daly dohromady a nakonec přinesly úspěch,“ říká odborník, který se snaží v Liberci aplikovat moderní tréninkové postupy ze zahraničí.
Nemusel jste po mistrovské sezoně odmítat nabídky z jiných klubů?
Hodně lidí mě kontaktovalo, jestli bych jim neudělal individuální tréninkový program. Ale do jiného klubu mě nikdo netahal. A já sám bych chtěl zůstat v Liberci. Jsem vděčný, že mi tady dali šanci.
Odhadnete, jakým procentem se na titulu Tygrů podílela vaše kondiční příprava?
Procenta si říct netroufnu, ale fyzická stránka se každopádně projevuje na psychice celého klubu. Když jsou na tom hokejisté dobře fyzicky a vidí, že přebruslí soupeře, sebevědomí jde nahoru. Hráči se cítí líp na ledě, což pomáhá celému klubu. Když jsou hráči naopak přetrénovaní, začnou si stěžovat, být nepříjemní a tvořit partičky, které jdou proti trenérovi. Tyhle známky jsme v týmu za celou minulou sezonu neměli.
Překvapilo vás, že to tým nakonec dotáhl až na mistra extraligy?
Byl jsem hrozně rád, že to takhle vyšlo, i když přímo titul nebyl náš záměr. Mně osobně šlo spíš o to začlenit tréninkové věci, které dělám, do extraligového klubu.
Když jsme spolu před rokem dělali první rozhovor, bylo na něj na internetu hodně ohlasů: že prý vaše metody znějí hezky, ale nebude to fungovat. Že hráči potřebují jezdit na kole a běhat kvůli vytrvalosti, což vy odmítáte.
Ano, někteří lidé nevěřili, že věci, které tady dělám, se dají aplikovat na sportovce v Čechách. Že se dá takhle trénovat hokej. Je jednodušší něco kritizovat, než se tomu snažit porozumět, protože to stojí energii, čas a člověk se musí učit. Kdežto něco odsoudit se dá rychle.
Aleš Pařez35 let, kondiční trenér Hrál hokej v zámoří a v Anglii, ale býval hodně zraněný a začal se zajímat, jak tělo funguje. Zásadně ho ovlivnilo setkání s americkým odborníkem Paulem Chekem, u kterého studuje moderní tréninkové metody včetně rehabilitace a stravování. Vloni se vrátil do Česka a začal pracovat pro hokejový Liberec, s nímž hned v první sezoně slavil mistrovský titul. Mezi jeho individuální klienty patří například hokejový reprezentant David Pastrňák. |
Dneska už ovšem jiné kluby vědí, že vaše metody fungují. Nebojíte se, že vás teď budou ostatní kopírovat a ztratíte konkurenční výhodu?
Já jsem rád, že český hokej půjde nahoru celkově. Třeba v kategorii dětí nebo v klubech, které ani nejsou v extralize. Ano, určitě se nás budou snažit kopírovat. Jenže aby letní příprava byla kvalitní, je potřeba mít v ní systém. Není to jen o tom, že budeme dělat cviky na výbušnost.
Takže máte svoje know how, které jiní nemají?
Určitě to nepůjde zkopírovat tak lehce. Systém, který dělám, mi dává smysl a samotnému mi dřív pomohl z různých zranění. Každý systém ale musí mít pevný základ a některé kluby ho podle mě nemají.
Na kom z hráčů jste v minulé sezoně viděl největší pokrok?
Třeba obránce Honza Výtisk udělal velký progres na to, že byl jedním z nejstarších hráčů v týmu. Je to silový typ, který ale potřebuje zůstat rychlý. Jakmile na ledě zpomalí, bude to konec jeho kariéry. Celou minulou sezonu se cítil dobře, pracoval na sobě a změnil i pár věcí kolem stravy. Hokej je dneska rychlý a je těžké ho hrát skoro ve čtyřiceti.
A co další hráči?
Obecně řečeno ti, kteří hráli v zahraničí, mají dobré návyky, takže na Řepíkovi s Birnerem nebyl progres vidět tolik. V jejich případě stačilo doladit pár detailů. Lokálním hráčům to pomohlo mnohem víc. Třeba takový obránce Šimek, který to dotáhl až do reprezentace. Nebo útočník Stránský. Ten začal ve čtvrté lajně a i díky tomu, že vystudoval vysokou školu, se hodně zajímá o pohyb a stravu. Nakonec se v play-off prosadil do druhého útoku, hrál vedle Řepíka a Birnera a ukázal se jako hráč použitelný v klíčových zápasech.
Pořád platí, že jízda na kole a vytrvalostní běh je pro vás v přípravě tabu?
Když budete dělat dlouhé běhy, naučíte mozek spínat pomalu. Budete ztrácet výbušnost. To jsou pak ti hokejisti, kteří na ledě krouží dvě minuty, ale nehrají top hokej. Top hokej se hraje čtyřicet sekund naplno.
Vzali si hráči k srdci vaše slova, že musí i správně jíst?
Víte, strava je strašně individuální téma. Na internetu a v televizi narazíte na spoustu názorů. Máme tady i strašně mladé hráče, kteří na rady ohledně stravy nejsou vůbec připravení. Ani já jsem to v devatenácti letech neřešil. Teprve jak člověk stárne a zjišťuje, že se špatně cítí nebo má nějaká zranění, začne tomu přicházet na kloub. Ale například Dominik Lakatoš i přes své mládí změnil stravu a dopřává si kvalitní maso. Je to i tím, že už má lepší plat než junior a může si to dovolit.
Máte pro hráče nějakou univerzální radu, jak jíst?
Ta právě neexistuje. Jídlo je jako pohonná hmota do auta. Něco jezdí na benzin, něco na naftu, něco na plyn. No a hodně lidí mají obrazně řečeno nafťák a lijí do něj benzin. Člověk sám musí vycítit, co je pro něj dobré. Najít si správnou pohonnou hmotu pro své tělo je důležitá věc a může to být cesta celým životem. Spousta dietologů sází doporučení jako přes kopírák - u někoho to funguje, u jiného vůbec. Hodně trenérů cvičí lidi tak, jak by cvičili sami sebe, a ne tak, jak potřebuje konkrétní člověk. Lidé bývají často unavení a začnou užívat kofein s cukrem, což dlouhodobě není dobré, protože jedou na stimulantech a časem vyhoří. Jedno kafe ráno není problém, ale osm už je a velký. Ale to je hrozně široké téma.
Tak to pojďme zase zúžit. Vylepšili jste něco v tréninku na další sezonu?
Ano, vybavení v naší posilovně. Máme tam víc věcí specificky potřebných pro hokej - a za celkem slušné peníze.
Například?
Já to radši nechci prozrazovat. Jsou to prostě pomůcky, o nichž jsem přesvědčený, že hráčům pomůžou. Jinak co se týče zázemí, v Liberci toho není moc co vylepšovat, všechny možnosti tu už jsou. Celkově se nám ale líp pracuje, protože klub vidí, že chceme jít dopředu.
Věříte, že se v Liberci podaří udržet vysoký standard?
Začínáme prakticky znovu, odešli nám čtyři klíčoví hráči, ale myslím si, že trend tréninků se může jen zlepšovat. Začneme s pokorou, ale potřebujeme víc disciplíny. Vloni jsme měli pár zápasů, kdy jsme si otvírali na ledě pusu na rozhodčí. Chovali jsme se tak, jak by se tým, který chce vyhrávat, chovat neměl. Máme hráče, kteří dávají najevo emoce, ale všechno musí mít míru. Když se podíváte na ragby nebo americký fotbal, nikdo z hráčů tam neřekne ani slovo. Mají respekt. Ale myslím, že to změníme. A pokud jde o kondiční přípravu, pomalu zkusíme aplikovat osvědčené věci i do mládežnických týmů, aby už i děti byly připravené na pohyby, které cvičí áčko. Aby vyrůstaly v tom, že spoustu věcí jde dělat třeba jen s hokejkou na zádech a nepotřebují hned činky.
