Po těsné prohře s USA v pátečním semifinále juniorského mistrovství světa ve Vancouveru plačící seděl na střídačce a pak v kabině bědoval před krajany od médií: „Jsme Rusové, všechno a všichni jsou tu proti nám. Diváci i rozhodčí.“
Za nedůstojné chování jej veřejně pokáral šéf svazu a legendární brankář Vladislav Treťjak. Sám kapitán „sbórnoj komándy“ se poté přes sociální sítě omluvil. Patrně pochopil, že podobnými scénami si úctu nezíská (byť někdo ocenil jeho bytostnou nenávist k porážkám). Kostinovi by neškodilo poučit se u Alexandra Ovečkina.
Potetovaný kanonýr s vizáží sibiřského drvoštěpa si totiž v zámoří vydobyl báječnou pověst. Třiatřicetiletý vůdce Washington Capitals je i v nepřátelském prostředí uznáván jako profík. Klasa. Osobnost.
Výrazně k tomu přispěly jeho činy v roce 2018. V době politického napnelismu mezi jeho vlastí a zemí, kde si čtrnáctým rokem královsky vydělává, povýšil ze superstar na šampiona. Na jaře dotáhl Capitals k prvnímu triumfu ve Stanley Cupu od jejich založení 11. června 1974. Sklidil uznání od fanoušků i znalců. Přestal být primadonou, víc než na své statistiky dbal o blaho týmu.
Říká se, že svět patří vítězům, ale Ovečkin dokázal víc. Kdekdo tvrdil, že v nové sezoně NHL jej stihne tradiční kocovina následující po nebetyčné euforii a divokých prázdninových oslavách s pohárem. Kdekdo by přivřel oko, kdyby po zisku dlouho unikající trofeje na podzim proplouval zápasy s ochablou fyzičkou. Kdekdo předpokládal, že úspěchem nasycený bohatýr, jemuž se navíc v srpnu narodil syn, se po dovolené ve Washingtonu nepřetrhne.
Jenže chlap narozený v bolševickém Sovětském svazu, odkud pochází nezanedbatelná část padouchů účinkující v amerických filmech, skoro všem vytřel zrak.
V soutěži ovládané kultem mládí, v níž nejvíc vynikají chlapci okolo třiadvaceti let, veterán Ovečkin záhy prosvištěl na špičku tabulky střelců. Dědek se neztratil mezi dravci, naopak se mezi nimi vyjímal.
Nezadržitelný Ovečkin střílí jak divý. Může překonat Gretzkého? |
Není moc ruských sportovců, před nimiž by se za Atlantikem tak hojně smekaly pokrývky hlavy. Basketbalista Kirilenko, tenistka Šarapovová, krasobruslař Pljuščenko...
Ne, kritici mu neodpustili neohrabanou předvolební podporu prezidenta Putina. Čeští fanoušci mu nezapomenou likvidaci Jágra na olympiádě ve Vancouveru. Už dřív ale získával body tím, jak hrdě čelil trpkým porážkám (uč se, Klime Kostine).
Po vypadnutí ze Stanley Cupu vždy pokorně mluvil s reportéry. Po výprasku od Kanady ve finále šampionátu v Praze neutekl frackoidně v polovině ceremoniálu jako Kovalčuk a spol. Poslechl rozhodnutí NHL o neúčasti na poslední olympiádě v Koreji, ač by se vzhledem ke svému postavení ve Washingtonu mohl okázale bouřit.
Pochopení tak teď provázelo i jeho prohlášení, v němž se zdvořile omluvil z tradiční exhibice All Star Game. Přiznal, že raději bude odpočívat, aby byl v následujících měsících fit při pouti Capitals za obhajobou Stanley Cupu.
Místo všeobecného pohoršení z pohrdání rozmazleného Rusáka důležitou akcí se jej zastávali soupeři i komentátoři. „Tleskejme Ovečkinovi, netrestejme ho!“ vyzýval třeba deník USA Today, aby za absenci nemusel vynechat jedno utkání NHL, jak velí pravidla.
Jiní ocenili, že mluvil na rovinu a nepředstíral zranění. Další navrhovali reformu All Star Game.
Démon Ovečkin dozrál ve sportovní vzor. Nejen pro Klima Kostina.
