Do Litvínova se vrátil po třech letech a zatím na něj působí prostředí v hokejovém městě jako dokonalý balzám na duši. „V mužstvu je pohoda, na hráče není vyvíjen žádný tlak. Vše je bez problémů,“ pochvaluje si.
Být v čele soutěže se líbí každému manažerovi i fanouškovi, ale Litvínovským nikdo nevyčítá, že po skvělém rozjezdu přece jen trochu zvolnili. „Občas se prohraje. To se stane každému a myslím, že každý, kdo rozumí hokeji, od nás nemůže očekávat, že budeme absolutně na špici,“ vyjadřuje se Alinč, ovšem jedním dechem dodává: „Ale můžeme být do pátého místa v tabulce. Na to máme.“
Že se některý tým na začátku soutěže výsledkově utrhne, je podle zkušeného tvořivého centra logické. „Mužstva se rozehrávají postupně, někdo dřív, někdo později, ale jak sezona postupuje, soutěž se vyrovnává. Všechna mužstva, snad až na Havířov, jsou na podobné úrovni.“
O vyrovnanosti se ovšem v posledním duelu Litvínova na ledě pražské Slavie nedalo hovořit. Pražané jasně dominovali a zvítězili 4:0. „Slavia je druhý nejlepší mančaft v extralize. Trochu mě to překvapilo. Ze začátku nehráli tak dobře, ale dobře to sladili a teď jsou skvělí,“ tvrdí hráč, který načal loňskou sezonu právě jako kapitán vršovického klubu. „Naproti tomu Plzeň podala v Litvínově přesně takový výkon, jaký odpovídá jejímu postavení v tabulce. My taky nehráli tak dobře, ale povedly se nám rychlé dva góly,“ porovnává poslední duel s předposledním.
Alinč měl na Slavii nastoupit v útoku s Prorokem a Skořepou, ale druhý jmenovaný utrpěl v pátečním zápase s Plzní otřes mozku. Trenéři nejprve vedle Alinče s Prorokem protáčeli levá křídla, ale postupně byli nuceni stáhnout hru na tři pětky. „Kádr není stabilní, několik hráčů nám chybí. Trenéři dělají, co mohou. Hrají ti, kdo jsou fit. Se sestavou se musí kombinovat,“ krčí rameny vyhlášený technik.
Na Slavii má rozporuplné vzpomínky. Jako kapitán týmu zde zažil semifinále extraligy; poté, co Edenští angažovali Josefa Beránka, byl vyměněn do Karlových Varů. „Už se k tomu nechci vracet. Každý ať si o tom, jak to bylo, udělá obrázek sám,“ tvrdil v létě po jednom z přípravných zápasů. Když se v Litvínově volil kapitán a Alinč byl jedním z kandidátů, řekl rázně Ne! „Někteří lidé na Slavii tvrdili, že bych hrál špatně, kdybych nebyl kapitán. Přitom to vůbec nebyla pravda. Díky, jako zkušenost mi to stačilo,“ odmítl vůdcovské ambice.
Proti Slavii se chtěl vytáhnout, ale v jediné vyložené příležitosti nastřelil břevno - poté, co dostal přihrávku za slávistickou obranu. „Kdybych dostal nahrávku do jízdy, udělal bych blafák, ale i tak jsem to nezakončil špatně,“ komentoval svou velkou šanci.
Ještě po zápase kroutil hlavou nad defenzivní taktikou Slavie. „Takhle jsem je doma ještě hrát neviděl. Pět hráčů stálo mezi červenou a modrou a čekali, až budeme ztrácet puky. To je těžké přejít. Celkově vzato ale dneska rozhodlo, že hráli dobře přesilovky,“ uznává Alinč. Sám je zastáncem technické kombinační hry, ale ta se z českých stadionů postupně vytrácí. „Hezký hokej bohužel není účinný. Mužstvo, které brání a čeká na chyby soupeře, často vítězí,“ dodává.
