„Jsem na tom až překvapivě dobře, rekonvalescence jde lépe oproti plánu. Hodně lidí si myslelo, že ani nestihnu začátek nadcházející sezony a budu muset začít trošku později. Ale co jsem se před dvěma týdny vrátil, tak jsme do toho hodně šlápli a ten pokrok je výrazný. A vypadá to, že bych měl sezonu stihnout, pokud se nestane něco nečekaného,“ řekl Nestrašil na pátečním setkání s novináři.
Od úrazu v utkání na ledě Toronta, který byl následkem čistého ataku domácího Nazema Kadriho, ušel dlouhou cestu.
„Ten večer mě v Torontu poslali do nemocnice na počítačovou tomografii (CT vyšetření) s tím, že je to blbě zlomený. Ale už druhý den mě dali do ortézy, ať jdu na taxík, že už mě tam nechtěj, ať jedu domů,“ vzpomínal s úsměvem Nestrašil.
Tehdy mu ale do smíchu zdaleka nebylo. „První odhady byly docela dost mizerné. První měsíc jsem fakt jen ležel a šel akorát tak na oběd,“ přiblížil.
Snažil se přesto myslet pozitivně. „Byl jsem na tom psychicky relativně dobře. Měl jsem takové tušení, že to bude dobré. Neměl jsem bolesti a vše šlo podle plánu. A i doktoři už po pár týdnech byli docela pozitivní. Po psychické stránce jsem to zvládl docela dobře a každým dnem je to lepší a lepší,“ uvedl Nestrašil.
Obrovský pokrok udělal během června. „Když mi před třemi týdny sundali ortézu a pan Jandač se mě ptal ohledně Světového poháru, nedokázal jsem se ohnout ani pod kolena. Dnes už by na mně člověk nepoznal, že jsem byl zraněný. Zatímco na prvním tréninku jsem po dvou dřepech dostal křeče, dneska už jsem trénoval pomalu na takové úrovni, co jsem trénoval minulé léto,“ řekl Nestrašil.
Sám tomu šel hodně naproti. „Během rekonvalescence jsem měl v určitých situacích na výběr, jestli chci být dál opatrný a třeba dělat věci s ortézou, nebo ji zahodit. Rozhodl jsem se, že spíš se budu snažit dělat věci bez ní, když to půjde, abych pak neměl nějaký psychický blok.“
Nyní už absolvuje každé ráno kondiční trénink - běh či posilovnu. Jen necvičí s těžkými činkami. „To by byl na páteř moc velký tlak. Do konce června ještě pro jistotu nemám zvedat žádné velké váhy. Odpoledne absolvuju také fyzioterapeutické cviky, včetně dýchacích, na uvolňování svalů a posilování menších svalů, jež by člověk třeba v tréninku měl používat, ale nepoužívá,“ popsal Nestrašil.
„A s fyzioterapeutem Vláďou Brejchou chodím obden na manuální terapii - uvolňuje mi zádové svalstvo a vše, co je třeba, aby tělo fungovalo, jak má. Aby ten trénink měl smysl. On je geniální, dokáže neuvěřitelné věci,“ uvedl Nestrašil.
Ráno se připravuje hodinu a půl, odpoledne zhruba 45 minut. „Jak jsem tři a půl měsíce ležel, tak si tělo hodně odvyklo. Takže i ta hodina a půl je velký nápor na tělo a stačí to k tomu, že jsem pak vyřízený,“ přiznal.
Má radost, že dokázal i během nečinnosti udržet svou váhu, s níž měl v minulosti problémy. „Zůstal jsem celou dobu na 90 kilogramech a mělo by tak být vše o to lehčí,“ dodal Nestrašil.
