Místní Bílí Tygři ho v prosinci uvolnili na hostování do anglického klubu London Racers, nejslabšího týmu ostrovní soutěže Elite Hockey League, který v 56 zápasech získal pouhých deset bodů...
„Kvalita mužstva byla opravdu špatná, já jsem naštěstí hrál v lajně se dvěma Finy. Obránci prakticky neexistovali, tedy kromě mého českého spoluhráče Lukáše Filipa. Ale zahrál jsem si opravdu hodně,“ říká Musil.
V Anglii ho upoutaly časté pěstní souboje na ledě. „Ty tam jsou na denním pořádku. Lidi hromadné rvačky milují a přímo je vyžadují. Jejich hlavními aktéry jsou staří vysloužilci z NHL. Naštěstí jsem jim nepřišel pod ruku, to by asi nedopadlo dobře,“ směje se zkušený útočník.
V Londýně Mojmír Musil pochytil něco z angličtiny, své znalosti však nepřeceňuje. „Moc jsem se nenaučil. Řeknu si o spoustu věcí, ale špatně rozumím. Ono rodilému Angličanovi se rozumět skoro nedá.“ S řečí mu většinou pomáhal český spoluhráč Filip.
Libereckého útočníka zaujal klid a tolerance obyvatel Anglie. „Nevím jestli se někdy dostaneme na úroveň Británie, i co se týče kvality lidí,“ uvažuje Musil. „V Londýně žije neskutečné množství národností od bělochů přes Pákistánce až po Asiaty, ale všichni jsou v pohodě.
Každému je jedno, co si ten druhý třeba vezme na sebe. Na silnicích je hrozný provoz, ale nikdo z toho nešílí. To u nás by se na každé druhé křižovatce střílelo.“
Typicky britským pivům typu Guinnesse nepřišel Mojmír Musil na chuť. „Zůstal jsem u své tradiční značky Stella Artois.“ Koncem dubna končí Musilovi smlouva v Liberci. Co bude dál, forvard zatím neví. „Teď o tom nepřemýšlím, ještě je brzo. Zatím jsem si udělal neplacené volno a pak začnu s individuální přípravou,“ popisuje své plány.
Proti mysli by mu nebyl ani návrat do Anglie. Finanční podmínky tam jsou podle něj srovnatelné s českou extraligou. „V Londýně se mnou byli spokojení, ale teď tam nikdo neřeší, co dál. To přijde na řadu až v červenci srpnu.“
