Jeho dva dresy visí pod stropem plzeňského stadionu. Nemají tradiční sedmadvacítku, ale cifry 700 a 800. Vlček je prvním hokejistou, který nastoupil právě v tolika utkáních v nejvyšší domácí soutěži.
Mohlo jich být ještě více než 818, s Plzní jste jednal o prodloužení smlouvy. Proč jste se nedohodli?
Nechci to dramatizovat, říká se leccos a každý má svůj názor. Vedení Plzně přišlo s tím, že mám ještě zůstat, ale že mi výrazně sníží plat, zhruba o šedesát procent. Vzal jsem si čas na rozmyšlenou, během té doby však Plzeň angažovala dva obránce.
Do prvního tréninku jste ale s ostatními ještě naskočil.
Jenže odpoledne už mi vedení klubu oznámilo, že nemá zájem a nabídlo mi trenérskou práci u mládeže.
Co jste v tu chvíli cítil? Smutek, vztek, zklamání?
Čtrnáct dní jsem se s tím v sobě pral, byl jsem naštvaný, měl jsem špatné spaní. Na druhou stranu, už jsem po sezoně signalizoval, že možná hokeje nechám. I to sehrálo svou roli. Přišla ještě jedna konkrétní nabídka, pak už jsem se rozhodl definitivně skončit.
Ta nabídka byla z extraligy?
Z Karlových Varů. Dlouho jsem nad ní přemýšlel. Nakonec jsem řekl ne.
Kvůli dojíždění?
Všechno dohromady, teď už to nemá cenu rozebírat.
Lákaly vás i jiné kluby, Ústí nad Labem z první ligy nebo druholigové Rokycany, kde žijete.
Kdepak, nižší soutěže jsem hned zavrhl, to nemám zapotřebí.
Všechno skončilo rychle, vlastně ze dne na den. Nebyl vůbec čas na veliké loučení.
Já to beru úplně normálně. I ředitel klubu Král mi říkal, že bychom měli vymyslet nějaké velké loučení, ale já nechci. Prostě jsem skončil, takový je život.
Třeba v Litvínově by se hrála exhibice, přijeli by hráči z NHL. Vy byste mohl dát dohromady stříbrný tým Škody Plzeň z roku 1992 proti bronzové sestavě ze sezony 1999/2000.
Hmm, zatím nic takového neplánuju. Třeba to časem vymyslíme.
Co vašemu rozhodnutí skončit s hokejem říkali známí a vaši přátelé?
Víceméně tomu nikdo nevěřil. Pořád si myslí, že ještě někde budu hrát. Třeba nedávno jsem potkal Martina Straku. Hned mě hecoval, kroutil hlavou, že to není možný.
Dvacet let jste se mučil při letních přípravách, teď najednou nic. Co tomu říká tělo?
V rámci možností se snažím udržet v kondici. Hraju fotbal, jezdím na kole. Věnuju se hlavně kolektivním sportům. Nejsem typ, který stráví půl dne v posilovně. Ale něco dělat budu muset už pořád, jinak se tělo časem rozsype...
Brzy uvidíte bývalé spoluhráče trénovat na ledě, začne nová sezona. Co to s vámi udělá?
Uvidíme, ještě měsíc je čas. (smích)
Třeba pak dostanete znova chuť, novou motivaci hrát.
Vážně nevím. Chci hokej kompenzovat jinými sporty, třeba to dopadne jinak. Kdo ví.
Ohlížíte se teď více za vaší kariérou? Je moment, který byste nyní rád vrátil a udělal jinak?
Občas mě napadne, jestli nebyla hloupost hrát pořád jen v Plzni. Tedy, s výjimkou jednoho roku ve Finsku. Ale odpověď nikdo nezná. Třeba by to bylo daleko horší, možná lepší. Ve Finsku jsem mohl zůstat ještě jednu sezonu. Jenže do Plzně se tehdy vraceli Jirka Kučera, Pepík Řezníček, Petr Kořínek. Měl to být tým minimálně na semifinále. Jenže pak jsme se ani nedostali do play-off. Ale nemá cenu probírat nějaká kdyby...
Jako první český hokejista jste překonal metu 700 i 800 utkání v nejvyšší domácí soutěži. Dvanáctkrát jste oblékl reprezentační dres. Na co jste v hokeji nedosáhl a moc po tom toužil?
V dobách, kdy jsem hrál svůj nejlepší hokej, jsem si v nároďáku nezahrál. Pak jsem se tam dostal až ve chvíli, kdy to bylo trochu slabší. A na mistrovství světa ve Švédsku jsme skončili čtvrtí. To mě hodně mrzí, chtěl jsem medaili.
Už vám volal obránce Rudolf Suchánek z Českých Budějovic, který vás předstihl v počtu startů v domácí soutěži?
Naposledy jsme prohodili pár vět na konci sezony, když hrál v Plzni. Zase se ptal, jestli do toho ještě půjdu. On to ještě zvládne. Drží mu zdraví a hraje v dobrém týmu.
Rozdal jste na ledě spoustu ran, spoustu jich schytal. Bolí některá dodnes?
Před rokem a půl v Pardubicích mi puk protrhl tvář. Tu ránu cítím i dneska. Ale větší problémy mě asi ve stáří čekají s kotníkem. Doktor mi už před časem říkal, že něco takového ještě neviděl, zda mi to vůbec stojí za pojistku. Pak si udělal rentgenový snímek, že ho bude ukazovat na kongresech.
Začal jste trénovat plzeňskou mládež, kluky ze šesté a sedmé třídy. To je velká změna. Pro vás, který toho v šatně ani na ledě příliš nenamluvil.
Už jsem si trénování trochu osahal. Před třemi roky jsem začal pomáhat s mládeží v Rokycanech. V Plzni spolupracuju s Jirkou Kučerou, rozumíme si. Teď zjišťuju, co tahle věková kategorie zvládne.
A po pár letech se přesunete k áčku...
Vždycky jsem říkal, že pokud půjdu trénovat, tak mládež. Nejsem člověk, který dělá velké plány dopředu. Čas ukáže. Jak mi to půjde, jak mě to bude bavit a naplňovat.
Trénujete dvanáctileté, třináctileté hokejisty. Jsou jiní než vy v jejich věku?
Těžko srovnávat, jsou to prostě kluci. Žádný velký problém s nimi není. Menší prohřešky vyřešil jen zvýšený hlas. Zatím vůči mně respekt mají. Uvidíme, kdy ho ztratí. (smích)
Co byste jako trenér nechtěl dělat?
Mám pár zkušeností, že hráči, kteří začali trénovat, zařazovali stejné věci, které jako hokejisté nenáviděli... Je to složité. Dřív se hodně běhalo, pak se prosazovali rotopedy. Ale sežeňte do klubu dvacet rotopedů, aby ten trénink byl kvalitní. Jinak běhání nahradit nejde. A když jsme u toho - mně běhání nevadilo.
O penězích to určitě není, rozdíl ve finančním ohodnocení mezi extraligovým hokejistou a trenérem mládeže je kolosální. Jste už zabezpečený do konce života?
To určitě ne. Nějaké podnikatelské aktivity už pár let mám, teď budu přemýšlet dál. Třeba v domě, který vlastním v Rokycanech, otevřu obchod. Uvidíme.
Ivan Vlček
- nar. 20. října 1963 ve Stupně
- hokejový obránce, kromě ročního angažmá ve finském Kuopiu (1995/96) oblékal jen plzeňský dres
- v nejvyšší soutěži odehrál celkem 818 utkání, jako první hokejista v historii dosáhl v nejvyšší domácí soutěži mety 700 a 800 startů
- startoval na mistrovství světa ve Švédsku (1994), v reprezentaci odehrál celkem 12 zápasů
- s Plzní získal pod Markem Sýkorou extraligové stříbro (1991-92) a bronz (1999-2000)
- nejvíce kanadských bodů (21) dosáhl v ročníku 1993-94, ve stříbrné sezoně Plzně zaznamenal jako obránce osm branek
- v různých obdobích kapitán nebo asistent týmu Plzně
