"Vážně si neumím všechny ty smolné úrazy vysvětlit," řekl nedávno bek klubu Vancouver Canucks.
Kromě běžných zlomenin, podvrtnutí a natažených vazů je na seznamu třeba i hadí uštknutí. Při golfu ho do lýtka kousla zmije, a ačkoliv mu píchli sérum, ještě několik týdnů poté se mu dělalo špatně.
V NHL tak přišel o dva zápasy. "Ve své druhé sezoně v lize jsem při přerušené hře šlápl soupeři na čepel hole, spadl na mantinel a pochroumal si rameno," popisoval.
Na olympiádě v Turíně si při srážce s drobným spoluhráčem Peltonenem poranil prsní sval. Jindy si při pokusu o svou obávanou ránu "golfákem" natrhl hýždě. Ve Vancouveru ho parťák Alex Edler napálil pukem do tváře a zpřerážel mu nos.
Jistě, v hokeji se podobné věci stávají. A mnohdy ještě podivnější.
Gólman Manny Legace předloni při nástupu na led zakopl o koberec připravený pro příchod viceprezidentské kandidátky Sarah Palinové. S nataženými třísly pak dva týdny pauzíroval.
Jiný brankář Andy Moog v 80. letech při návštěvě dětské nemocnice omylem vkročil na infekční oddělení a chytil virózu, jež ho načas vyřadila ze sestavy.
Centr Joe Sakic si polámal tři prsty na ruce při nešikovném zacházení se sněžnou frézou.
Obránce Wadea Belaka štípl pavouk do kotníku, který mu otekl tak, že si nemohl obout brusli.
Těžko uvěřitelných případů nabízí historie spoustu, jenže snad žádnému hokejistovi se podobných neštěstí nepřihodilo tolik.
Až je to někdy komické. V kabině si ze Sala kvůli tomu věčně dělají legraci. Sám si ze svého prokletí utahuje. Když ho letos na jaře trefil kotouč do rozkroku, vzniklo podezření, že má roztržené varle. Před novináři choulostivou újmu vysvětloval následovně: "Generál je v pohodě, ale první batalion padl."
Otlučený veterán zaslouží obdiv za nadhled a vytrvalost, s níž se po úrazech vrací do formy. A taky soucit. Florbal si v létě zahraje víc hokejistů, ale zrovna Salo si při něm přetrhne achilovku.
