Vaše působení u týmu netrvalo ani dva měsíce. Kdekdo to může považovat za váš výbuch.
Jsou lidi, co mi nefandí. Jak to vezmou, mě nezajímá.
Jak to vnímáte vy?
Samozřejmě, že moje práce byla neúspěšná, protože jsme nic neuhráli. To je jasná věc.
Udělal jste v něčem chybu?
Šlo o peníze. Klub se zbavuje lidí, jejichž smlouvy se nevejdou do rozpočtu. Dohodli jsme se na ukončení angažmá. Ale v dohodě se určitě promítly i výsledky.
Ty byly tristní. Když jste stál na střídačce, tým uhrál z devíti zápasů pouze jedinou remízu...
Beru to jako zkušenost. Už vím, že na českém trhu nejsou dobří hráči. Podívejte na Zlín. Kde je bez Čajánka a Lešky?
Když jsme se bavili naposledy, odrážel jste domněnky o finanční nouzi, v níž se Havířov nachází.
Myslel jsem, že se tam prostředky na posílení najdou. Nenašly se.
Havířovskou soupisku jste znal. Přesto jste věřil, že tým probudíte?
Doufal jsem, že ti hráči nejsou tak špatní. Pár kluků šlo brzo do Kanady, kde se v podstatě nic nenaučili. Získali jiné návyky. Místo citu pro kombinaci se soustředí na individuální věci. To nemám rád.
Opravdu nešlo Havířov zvednout?
Ta doba, kterou jsme na práci měli, byla velice krátká. Kvalita chyběla a ekonomická situace nedovolila tým doplnit.
Neberete tedy havířovský konec jako vyhazov?
Ještě jednou: na základě dohody jsme ukončili spolupráci.
Jako kouč mistrů světa jste šel do Havířova. Neriskoval jste? Zachoval byste se podruhé stejně?
Samozřejmě. Těšil jsem se.
Neublížilo to vašemu renomé?
Jakému renomé? V určitém období jsem něco dokázal. U reprezentace mi neprodloužili smlouvu, nabídli mi práci v Havířově. Nestydím se za ni. Trénovali jsme, hráči bojovali, ale mají svoje limity.
Co s vámi bude dál?
Pobudu doma, připravím se na Vánoce. Podívám se na pár hokejů.
Nebojíte se, že po havířovské štaci si na další nabídku dlouho počkáte?
(smích) Možná už nepřijde žádná! Nechystám se trnout hrůzou. Rok 2002 byl pro mě trenérsky neúspěšný. Jsem přesvědčený, že až tam bude ta trojka, zase se to obrátí.
