Slavný hráč ještě slavnější generace pobral osm ligových titulů s Duklou Jihlava, na světové scéně však na vrchol nedosáhl. I proto, že na zlatých šampionátech v letech 1972, 1976 a 1977 chyběl.
"Ale tam jsem nebyl, tak to nepočítám," říká. Z Vídně 1977 jej vyřadilo pochroumané zdraví. "Byl jsem v nominaci, ale obnovilo se mi zranění ruky. S tím nejde nic dělat." Po tom všem jej provázela pověst smolaře, jemuž je ta nejcennější medaile zapovězena.
"Ale já měl docela úspěšnou kariéru. Někteří velcí hráči se toho taky nedočkali. Vždycky nám něco chybělo. Ale zase se mi to vrátilo jako trenérovi," namítá Augusta.
. Seriál MF DNES: Hvězdy bez zlataJosef Augusta |
A vrchovatě. Na lavičce prožil tři triumfy v řadě na mistrovství světa v době zlatého hattricku 1999–2001.
"Jsem rád, že jsem u toho mohl být." Vzpomíná na šampionát v Norsku s koučem Ivanem Hlinkou. "Tam jsme byli zápas od vyřazení a pak nahoře – mistry světa. Na to nezapomenete."
Nejvíc si váží druhého titulu, roku 2000 v Petrohradě. "Hlinka odešel a nikdo nevěřil, že Augusta s Martincem můžou dát mužstvo dohromady. Obhajoba byla pro český hokej bomba," míní.
Nakonec se také on dočkal. "Možná jste jako trenér starší a neprožíváte to tolik, ale euforie, pocity a uspokojení jsou stejné."