"Název je daný minulostí. Za války bylo Hlučínsko součástí Německa," vysvětluje Alois Hadamczik. "Je pravda, že u nás jsou odjakživa lidi hodně pracovití. Už za komunismu přišli z práce domů a šli si někam přivydělat, nebo si navzájem pomáhali stavět domy."
Jak se dá zvládnout koučování hokejových Vítkovic, šéfování fotbalovému Baníku a vaše soukromé podnikání? Nešidíte něco?
Já vždycky nejvíc myslím na hokej. V Baníku mi zdatně pomáhá můj synovec, Pavel je předsedou představenstva. Syn Marcel se zase stará o byznys s realitami.
Novináři vám přesto pořád volají kvůli Baníku. Oddalujete při hokejovém play off fotbalová jednání?
Obvykle bývám pouze u schůzek se sponzory, s městem a při jednání o přestupech hráčů prvního mužstva. Momentálně se o Baník vůbec nezajímám. Jen jsem se byl podívat na pohárové utkání s Mladou Boleslaví.
Nadcházejí důležité dny vaší trenérské kariéry. Co vás na té práci nejvíc baví? Uspokojení je v tom, že tam najednou pošlete hráče z lavičky a on dá gól. Stanou se opačné situace, když někoho necháte na ledě déle a on gól zaviní. Můj brácha Evžen mi říkával: Ty to máš v hokeji jednodušší. Můžeš si tam každou minutu dát, koho chceš. Já ve fotbale postavím jedenáct hráčů a musím přihlížet. Na bráchu myslím denně
Coby hráč jste v hokeji nevynikl. Jak se z vás stal trenér?
Právě Evžen mě k tomu vedl. Chtěl jsem dělat hokej. Bohužel brácha brzy umřel.
Evžen Hadamczik trénoval fotbalový Baník v jeho nejslavnějším období. Ovlivnil vás jako vzor?
Byl o třináct roků starší. Já jsem chodil na každý jeho domácí zápas. Hodně jsme spolu mluvili, diskutovali. On mě naváděl, abych se dal na sport, na trenéřinu. Abych si udělal trenérskou školu. Jeho úspěchy mě vedly k tomu, abych se o tu práci zajímal čím dál víc. Baník pod ním pět let doma neprohrál, dvakrát byl mistrem, třikrát skončil druhý. Evžen měl ještě všechno před sebou, ale ve 44 letech zemřel.
Zemřel tragicky, vzal si život. Byl nemocný?
Zničehonic nemohl v noci spát, prožíval to tři měsíce. Nemohl se z toho dostat. Jeho smrt mě postihla v prvním roce, kdy jsem začal trénovat. Myslím na něj denně. Jen mu to nemůžu dokázat. Předvídal mi, že budu trénovat ligu.
Koupil jste také Baník kvůli němu?
Baník jsem vzal, když jsem neměl práci v hokeji. Je těžké z něj odejít. Když dáte někomu fotbalový klub, je předpoklad, že ho rozprodá. Nenávidím lidi, kteří zaúvěrovávají fotbalové nebo hokejové stadiony, kupují si jméno za jednu sezonu, zadluží klub a dovedou ho ke krachu.
Vy jste opravdu takový patriot?
Já bych to podobně cítil ke každému klubu, který bych měl. Sportovní kluby mají sloužit lidem. Jsem sportovní fanatik. Ale je pravda, že nebýt bráchy, Baník bych nevzal.
Jste bohatý?
Cítím se bohatý v tom, že okolo sebe vidím spoustu práce, do které se můžu pustit, dokud mi bude zdraví sloužit. Jinak mám domek v Kravařích a jezdím mercedesem.
Jaký podíl vlastníte v Baníku?
Společně s kamarádem Petrem Lamichem držíme 75 procent akcií. Jsme nerozluční přátelé, jeden bez druhého nemůže udělat nic.
O čas okrádám rodinu
Máte vůbec volný čas?
Času mám málo. Rodinu o něj doslova okrádám, ale oni už si zvykli. Moje žena je tolerantní, vlastně celá rodina mi ve sportu fandí.
Jak dlouho spíte?
Šest sedm hodin denně.
Kolik vám tedy zabere práce?
Když mám volno, jsem nervózní. Neumím v klidu sedět. Začnu chodit po bytě nebo jdu na pivo s kamarády. Rozebíráme hokej nebo se bavíme o stavbě zimního stadionu u nás v Kravařích.
Jak bude velká?
S hledištěm pro dvanáct set diváků. Ale žádné velikášské plány s postupem nemáme. Vůbec neuznávám dědinské kluby v lize. Třeba Drnovice nebo Blšany přece nemůžou hrát fotbalovou ligu. Nemá žádné opodstatnění, aby vesnice s třemi tisíci obyvatel byla v lize.
Vztahuje se váš názor také na hokejový Vsetín?
Pravda, dlouhou dobu byl mistrem, ale když odešel Roman Zubík ukázalo se, že ostatní nejsou schopní klub řídit.
Ještě k rodině. Váš zeť, fotbalový záložník Martin Čížek, hraje v Německu. Proč nehraje za váš Baník?
Jeho cena byla vysoká. Unteraching ho nechtěl pustit.
Dostanu plechovkou do zad a mám se udržet?
Hokejové play off provází osočování, vás soupeři několikrát obvinili ze zákulisních tahů. Špitá se o podplácení rozhodčích, plzeňský asistent Radek Kampf dokonce po druhém čtvrtfinále prohlásil, že utkání bylo ve vaší režii...
Hlavní je, abych měl sám čisté svědomí. Pak beru ostatní lidi s rezervou. Kampf se pak na tiskovce v Ostravě před dvaceti novináři omluvil. Řekl, že to tak nemyslel.
A jak to tedy myslel?
Že jsme hráli organizovaně a tak ovládli zápas.
Ovšem také pardubický útočník Lubina před rokem prohlásil, že série s Vítkovicemi byla zkorumpovaná.
Láďa Lubina je vynikající hráč, bojovník. Chce tolik vyhrát, že někdy řekne i takové věci.
Takže se podle vás v českém hokeji výsledky ani náklonnost rozhodčích neovlivňují?
Jsem přesvědčený, že hokej je u nás jeden z nejlepších a nejčistších sportů. I já kolikrát sudím nadávám, jenže často se jim křivdí. Spousta emocí postupně spadne, někdy se přesvědčíte, že jste neměl pravdu.
Právě v Plzni vám celý stadion nadával, posmíval se vaší výslovnosti.
Pak na vás dav házel lahve. Jak vám je v takové situaci? Nemáte chuť si raději u bazénu užívat svých peněz?
Napadlo mě to, ale na druhou stranu je moc jednoduché říct: Já už nemusím pracovat! Musím brát lidi, jací jsou. Fanoušci dokážou národní tým oslavovat a po porážce na něj plivat. Když něco dokážete, tak vás jednou vyzdvihují, jednou vám závidí a jindy pomlouvají. Musím se bránit tím, že to nevnímám.
Jenže vás to tak úplně nenechá v klidu. Někdy se otočíte a zahrozíte, nebo zakřičíte...
Není příjemné, když kousek od vás stojí člověk, co si nevidí do huby a vypouští slova,za která by se soudná osoba styděla. To už tak je. Otevřete si Blesk a vidíte články třeba proti Klausovi a jiným, přitom právě oni v životě něco dokázali.
Záleží vám na tom, co se o vás píše?
Uráží mě, když se píše o někom bez pravdivých informací. Když se tomu člověku nedá možnost vyjádřit se. Mě už potom nezajímá nějaká oprava nebo satisfakce.
Prý jste pak schopen volat novinářům a nadávat jim?
Jsem. Udělal jsem to párkrát. Řeknu, že je sprosťák a málo toho dokázal, aby takové věci psal. Pak už se s ním nebavím. Já jsem musel oddřít roky u sportu, zažít radosti, stresy, starosti. Pak přijde někdo, kdo bez kousku soudnosti vezme tužku a napíše urážlivý článek. Někdy za tím můžou stát lidi, kteří si toho novináře podmaní.
Podmaní? Udělal byste to vy?
Já k tomu nemám důvod. Moje podnikání, hokej i Baník jsou průhledné.
Nemyslíte, že když na reportéra spustíte, vyvíjíte na něj nátlak, aby o vás nepsal negativně?
Když je novinář sprosťák a napíše, co není pravda, já mu můžu říct, že je idiot. Novinář ovliňuje názory milionů lidí. To si musíte uvědomit. Já musím mít trenérskou licenci, ale novinář může psát bez vzdělání. Jak mohou titul trenéra roku vyhlašovat dva novináři z Lidových novin?
Nejste ješitný?
To ne, postavil bych to jinak. Já o vás neřeknu věci, které nevím jistě. Já třeba léta dřu, nespím, a proto mě taková nepravda zraňuje a uráží.
Ale spousta populárních osobností je nad věcí. Řeknou si: Ať si noviny píší, co chtějí! Ať si lidi křičí!
Já se taky nad to dokážu povýšit. Jenom mě to zamrzí a příště už na takové lidi nemám čas. Ten novinář přijde za asistentem a já zakážu asistentovi, aby s ním mluvil. Nebo si vezměte tu Plzeň. Do zad mě praštila plechovka s pivem, kolikrát mi nadává člověk, co vychodil jen pět tříd základní školy. A já se mám vždycky udržet?
S hráči na pivo nechodím a seřvu je, když je to nutné
Kdy jste se ve sportu musel zachovat tvrdě?
Zrovna v téhle sezoně ve Vítkovicích. Masér národního mužstva Milan Mezei byl při utkání na Spartě na střídačce opilý, vulgární. Řekl jsem, že s takovým člověkem dělat nebudu, ať má jakékoliv známé. Ono to bolelo, někteří hráči s ním hodně kamarádili. Ale já jsem byl ochoten položit funkci trenéra.
Vítkovice v roce 2000 musely hájit ligovou příslušnost v prolínací sérii s Jihlavou. Po dvou sezonách najednou stojí ve finále. Co se s týmem stalo?
Přišli tři noví trenéři, v přípravě jsme se zaměřili na posilování a kolo, naopak jsme vyloučili běhání.
Netajíte se tím, že si vybíráte do mužstva vhodné typy. Podle čeho?
Podle potřeby, jsou to různé typy. Důležité je, aby ten člověk byl pracovitý. Trénink není kvůli čárce. Když se otočím zády a hráč se uleje, nešidí mě, ale sám sebe. To hokejistům opakuju.
Jaké máte trenérské zásady? Je vám bližší evropský, nebo zámořský styl koučování?
Každý trenér je svůj. Nejde je odsuzovat za jejich přístup. Různé cesty vedou k cíli. Jsou trenéři demokratičtí, nekompromisní. A někteří zase chodí s hráči na pivo.
Vy také?
V žádném případě. To není můj styl. Dovedu být hodně kamarádský, ale taky nekompromisní.
Jste schopný hokejistu seřvat?
Samozřejmě. Když je to nutné.
Jste známý jako šéf, člověk, který rád vládne sám.
Když mám určenou pozici, patří k ní největší odpovědnost a největší pravomoc. To je bez diskuse.
Dá se tedy říci, že jste až despotický?
Vítkovický generální manažer Franta Černík je můj kamarád, ale taky šéf. Když ho nepřesvědčím, musím uznat jeho rozhodnutí. Jsem hlavní trenér u áčka, poslední názor ohledně mužstva je můj, protože nesu odpovědnost. I když na druhou stranu se klidně zeptám hráče, jestli by hrál na tři nebo čtyři pětky, a beru to jako informaci.
Než Vítkovice před dvěma lety podepsaly smlouvu s Paterou a Procházkou, hráčům jste volal a lákal je do Ostravy. Není vaše role širší než u ostatních koučů?
Konzultoval jsem to s manažerem Černíkem. Je pravda, že mám ještě funkci jeho zástupce, takže ho zastupuji, když je v cizině.
Tehdy měly Vítkovické železárny velké finanční potíže, a najednou měli přijít drazí hráči. Kde se vzaly peníze? Byl jste v tom finančně zainteresovaný?
To jsou jenom domněnky a bláboly. Žádná pravda. Shánění peněz je parketa Franty Černíka.
Obchodního ducha mám po otci, učil jsem v Německu
Dost peněz jste vydělal obchody s realitami. Jak jste se k tomu oboru dostal?
Když jsem pracoval ve Füssenu, šéfoval klubu majitel realitní kanceláře. Za ty dva roky jsem toho hodně odkoukal, on mě vzal ke spoustě jednání. Zaujalo mě to.
Máte ekonomické vzdělání?
Především mám po tátovi obchodního ducha. V Německu mě naučili, že se věci nedělají pod tlakem. Když mi někdo nabízí, abych to koupil hned zítra, tak mu odpovím, ať si najde někoho jiného. Dělám všechno s rozvahou. Když nevidím na začátek a konec financování, do takových akcí nechodím. Nikdy.
Je pro vás Baník Ostrava výhodným obchodem?
Zatím na něm nevydělávám. Až ho prodám, určitě vydělám.
Bratři Hadamczikové, úspěšní trenéři fotbalu a hokeje
Alois Hadamczik (*1952)
Tento týden dovedl vítkovické hokejové mužstvo do finále extraligy. Už jednou koučoval v sérii o titul, Třinec ovšem v roce 1998 podlehl Vsetínu 0:3 na zápasy.
Jako trenér pracoval v Třinci, německém Füssenu, Olomouci a Vítkovicích. V Třinci jednu dobu působil i jako generální manažer.
Z Olomouce musel v první polovině devadesátých let odejít, protože upozornil na aféru se sázením hráčů na vlastní výsledky.
V hokejovém prostředí je považován za velmi vlivného muže. Jeho odpůrci ho někdy v afektu obviní ze zákulisních manipulací.
Dva roky vlastní podíl ve fotbalovém klubu Baník Ostrava. Vyvedl ho z dluhů. Udělal hvězdu z útočníka Baroše. Přiměl trenéra Ličku, aby ho pravidelně stavěl. Přestože Baroš byl velmi mladý, prosadil se a nakonec za 189 milionů korun odešel do Liverpoolu.
Evžen Hadamczik (1939 - 1984)
Nejslavnější trenér v historii fotbalové Ostravy. Dvakrát ji dovedl k titulu mistra (1980, 1981). V roce 1979 pod ním Baník došel do semifinále Poháru vítězů.
Už od 22 let se věnoval trénování, k němuž přivedl i bratra Aloise. Každý je jiný, Alois výrazně impulzivní, Evžen měl pověst introverta. Oba spojovala cílevědomost.
V roce 1984 si vzal život. "Evžen pomohl všem, když potřeboval pomoc sám, nikdo nebyl nablízku," řekl farář na jeho pohřbu. V osudové době měl Hadamczik nabídku od Rapidu Vídeň, ale nedokázal se odtrhnout od Baníku.
Progresivní trenér a skromný člověk, který dokázal motivovat hráče.
Složil skvělé mužstvo z generace Vojáčka, Rygela, Radimce a Ličky.
Zároveň založil proslulou výchovu mládeže v klubu.
Jeho syn Pavel je nyní předsedou představenstva Baníku Ostrava.
 Trenér vítkovických hokejistů Hadamczik sleduje, jak si v zápase vedou jeho hráči. |
