Dali do toho všechno, hlavně srdce a bojovnost. To asi pardubickým hráčům chybělo. Je možné, že ke konci základní části hrály Pardubky moc uvolněně. Jako by si myslely - my jsme první a nic se nám nemůže stát.
Opět se ale ukázalo, že play-off je úplně jiná soutěž. Plzeň jsem vůbec nepoznával. Kluci skákali do střel, rvali se před brankou, bojovali, stříleli. Měli všechno, co k postupu potřebovali.
Zdálo se mi, že na začátku sezony, kdy jsem v Plzni chytal, tohle nedělali. Určitě to nebylo změnou trenéra. Prostě se tým dal dokupy. Největší rozdíl mezi oběma týmy byl v srdíčku a v bojovnosti. Těmito vlastnostmi se musí jít štěstí naproti.
Když nepadáš po hubě, tak se k tobě neobrátí.