Jaké vůbec bylo volno?
Chvíli jsme byli s přítelkyní u ní doma na Moravě, teď na chatě, hodně chodím na ryby. Jsem tři neděle po operaci ramena a pomalinku začínám trénovat, rozjíždím se. Naštěstí mám stejně jako loni individuální přípravu, trenéři mi v tom vyhověli.
Rameno vás hodně trápilo, jak se cítíte po operaci? Stav se zatím nezlepšuje. Musím hlavně odpočívat a regenerovat.
Regeneroval jste poctivě i v sezoně, ale po titulu jste si asi stačil na životosprávu řádně zahřešit, ne?
Stejně jako každý z kluků z našeho mužstva. Titul se nevyhrává každý rok – trošku jsme slavili a pivko mi taky chutná, takže se musím přiznat, že jsem nějakých pár kilo už nabral (úsměv). Už je načase se trošku zaměřit na kondici a trénink.
Ještě zpátky k vaší operaci: kdy jste se pro ni vlastně rozhodl?
Hned ve chvíli, když jsem se dozvěděl, že se mnou trenér Hadamczik nepočítá na mistrovství světa.
Mrzí vás, že v Kanadě nejste?
Samozřejmě. Tahle sezona pro mě byla hodně výjimečná, průměrem bodů na zápas i výkony v play-off. Hodně jsem si přál se na mistrovství dostat, ale život jde dál.
Je lepší, že vám trenér Hadamczik dopředu řekl, že nemáte velkou šanci hrát, a proto nejste v nominaci?
Určitě. Kouč věděl, který hráče chce vyzkoušet do budoucna, s kým počítá, s kým ne. Mně na rovinu řekl: nejsi nejmladší, nebudu tě tahat po kempech a pak do Ameriky, abys po týdnu letěl domů. Za to jsem mu poděkoval, bylo to férový.
Příště pozvánku přijmete?
Nevím, nedokážu to teď říct. Sezona bude pro Slavii hodně náročná, čeká nás i Liga mistrů.
A obhajoba k tomu.
To je téma, o kterém se nerad bavím. Nikdo nečekal, že letos vyhrajeme, ani my sami ne. A nakonec to skončilo tak hezky.
Budou na vás soupeři nabuzenější?
Nemyslím si. Co se Slavie týče, je jedno, jestli vyhraje titul, nebo skončí desátá, každé mužstvo se na nás připravuje. Víc než na Spartu. Navíc nás má málokterý fanoušek rád, o to větší náboj ta utkání mají.
