V Sovětském svazu bylo Bělorusko jednou z patnácti republik tehdejšího impéria a místní hokej se rozvíjel pod vlivem ruské školy. Nejlepším, a po dlouhou dobu také jediným, ligovým zástupcem Běloruska v nejvyšší soutěži bylo Dynamo Minsk. Toto družstvo vybudovalo v osmdesátých letech úspěšnou hokejovou přípravku "Junosť", z níž vzešla řada slavných odchovanců. Nejslavnějším z nich je centr Sergej Fjodorov.
Prvním větším úspěchem běloruského hokeje bylo koncem osmdesátých let umístění minského Dynama v elitní desítce sovětské ligy - nejplatnější hráči týmu Jurij Krivochiža a Andrej Kovaljov nakoukli dokonce i do reprezentace SSSR. Brzy se dostavil i zájem profesionální NHL a hledat štěstí za mořem se vydali Alexandr Galčenjuk, Alexandr Andrjevskij či Oleg Mikulčik. Později i Ruslan Salej, v Anaheimu proslulý svou tvrdostí.
V roce 1993 vstoupilo Bělorusko na mezinárodní scénu - v kvalifikaci na MS skupiny C neslavně podlehlo ukrajinskému sousedovi, o čtyři roky později si však vítězstvím v "béčku" zajistilo postup mezi světovou elitu a v roce 1997 pak reprezentace úspěšně prošla sítem olympijské kvalifikace.
Na OH 1998 v Naganu se běloruský hokej dočkal dějinného triumfu - probojoval se do finálového turnaje, kde potrápil výběry USA i Švédska a v play off prohrál s pozdějšími finalisty z Ruska. Zápasům přihlížel i prezident Alexandr Lukašenko, jenž nešetřil chválou a odměnami.
Na MS 1999 skončilo běloruské mužstvo deváté, radost však hráčům dodala remíza 2:2 s ruským rivalem. Loňský šampionát v Petrohradě přinesl fanouškům ještě větší potěšení - reprezentanti uhájili deváté místo a poprvé v historii porazili rozhádaný tým Ruska 1:0, když vítězný gól vsítil dvaatřicetiletý Vladimir Cypljakov, křídelní útočník Buffala Sabres.
Posledních deset šampionátů
1991: -
1992: -
1993: -
1994: 2. místo ve skupině C
1995: 1. místo ve skupině C (postup)
1996: 3. místo ve skupině B
1997: 1. místo ve skupině B (postup)
1998: 5. až 8. místo
1999: 9. místo
2000: 9. až 12. místo
