Benátečtí hokejisté pomáhali odstraňovat následky povodní

Běžně dřou každé dopoledne na ledě. Včera tomu bylo jinak. Benátečtí hokejisté se rozhodli následovat Liberec, jehož jsou farmou. V Mníšku pomohli s ničením škod po nedávných povodních.

Hokejisté Benátek nad Jizerou - Tomáš Hudíček (vlevo) a David Müller - pomáhají při odklízení následků povodní v Mníšku. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

V půl osmé nasedám u Mladé Boleslavi do auta s benáteckými hráči v čele s asistentem trenéra Antonínem Nečasem. Pánové během cesty probírají aktuální témata, jako kdyby byli v kabině. Řeč přijde i na lyžování. Zato slova o záplavách? Nikdo ani nenaznačí, že jedou za špinavou prací. Možná proto, že mají v autě novináře. Možná si o tom vyprávěli už předtím, dokud byl čas. Všichni působili pozitivně.

V Mníšku se ujímá organizování klubový manažer Bartoloměj Salanský. "Pánové, nasedáme támhle do autobusu," ukazuje na traktor s návěsem a více než dvě desítky hokejistů skákají nahoru. Včetně mě.

Šofér traktoru, zřejmě dobře obeznámený s aktuální situací v obci, rozváží pomocníky na kritická místa. Jen co poprvé zastaví, z hloučku pomocníků se ozve: "Tady si dáme kávu?" Následně však "kafaři" plní pokyny, chuť na turka nebo preso jde stranou. Teď se začíná makat.

Skupinky se dělí přibližně po pěti a já skáču z návěsu s tou předposlední. Majitel domu nás hned posílá ke kůlně. Hráči i členové realizačního týmu se okamžitě ujímají dřeva, které mají za úkol shromáždit na jedno místo. Já se poptávám po rukavicích.

Byť marně, i tak se zapojuji do práce. V tu chvíli prostě nejde jen koukat. Po necelé hodince přerušuje naši práci bagr, který začíná bourat část kůlny. "Kluci, pojďte odtud, nebo vám něco spadne na hlavu," zahlásí asistent trenéra Antonín Nečas.

Obránce David Müller má i tak co dělat, aby nedostal pohlavek od střechy. Většina se přesouvá k protějšímu baráku, kde už se věnují škodám jiní.

Brankáři Michal Nedvídek a Jiří Stejskal se angažují v odklízení bahna ze zahrady, pak berou do rukou i váleček a malují stěny v místnostech.

Pomáhá se naplno. Vyprávět by mohl třeba obránce Martin Tondr, který skončil po pás ve vodě. Nebo kustod Petr Hendrych. Ten sedá za volant náklaďáku i přes dvacetiletou přestávku.

Po jedné hodině odpolední, když už se větší část pomocníků chystá k odjezdu, Hendrych a několik hráčů plánují zůstat. Prý mají ještě nedodělanou práci. Jenže té je v Mníšku spoustu.

Pokud dnes nedorazí na trénink, v Benátkách by se měli poohlédnout po novém kustodovi a hráčích. Ti předešlí možná ještě "hostují" u povodní…

Manažer Benátek Salanský: Kluci si teď budou víc vážit hokeje

Ulehčili starosti části lidí v tíživých okamžicích, které postihla v minulých dnech velká voda. Včerejší akce benáteckých hokejistů v Mníšku na Liberecku však může mít podle klubového manažera Bartoloměje Salanského ještě jeden efekt.

"Kluci viděli, co je to neštěstí. Odteď si budou ještě víc vážit toho, že hrají hokej a mají relativně pohodový život," řekl Salanský.

Takže akce splnila účel pro všechny zúčastněné strany?
Hlavní je, že jsme pomohli. Byl jsem jen trošku rozčarovaný z toho, že tamní lidé nebyli úplně připraveni na náš příjezd. Mysleli jsme si, že přijedeme a rozdají nám přesné úkoly. Některá místa, kde byla potřeba pomoc, jsme si však museli najít sami.

Vyhovuje vám, že hráči vypadli z tréninkového stereotypu?
Je pravda, že v takovém prostředí se kluci běžně nepohybují. Myslím si, že by jim to mohlo pomoct i do života. V člověku to něco zanechá, uvědomí si, že si vlastně žije v relativní pohodě..

Kustod a někteří hráči dokonce zůstali v Mníšku nad rámec času, který jste vy určili. Nepřekvapilo vás to?
Byl jsem za to rád. Situace v Mníšku vzala kluky za srdce. Oni si jdou zatrénovat, zahrají si hokej. Žijí relativně v klidu. Tohle bylo úplně něco jiného.

Některé sportovní kluby finančně přispěly na postižené oblasti. Hokejové týmy z Liberce a Benátek šly naopak cestou fyzické pomoci. Proč?
Celá akce byla na můj popud. Říkal jsem, že sbírka je dobrá věc. Lidé však potřebují vidět, že o ně má někdo zájem i z druhé strany. Peníze sice jdou na charitu, ale není jasné, ke kterým lidem se dostanou. Zato my víme, komu jsme pomohli. Máme z toho i lepší pocit.