Zrovna vedle něj prochází Viktor Ujčík, přátelsky se na chvilku dají do řeči.
Nejdříve jste porazili Švýcarsko, teď remíza s Českem. Asi velká spokojenost, co?
Určitě. Pro nás bylo už rozhodující, že jsme porazili Švýcary, to byla hlavní priorita. No a tento nedělní výsledek je také super, hrozně nám pomůže hlavně v sebevědomí.
Vyprodaná hala vás mohutně hnala dopředu. Přesto jste se nenechali zbytečně vyprokovat a zkušeně jistili remízu. To máte tak odolné mužstvo?
Především na tuto záležitost nás před duelem upozorňoval kouč Zach. Nepodlehnout euforii, stále zůstat na zemi. Podpora byla oprovda ohromná, hrát před osmnácti tisíci fandících lidí je něco krásného. Ale znovu říkám, že si cením toho, že jsme tomu nepodlehli.
Patříte mezi ty nejzkušenější. Musel jste ostatní hodně krotit, aby se udrželi?
Samozřejmě. Všichni starší kluci jsme radili, já především mladíkovi Gocovi, jenž mi teď hraje centra. Kouč mě schválně zařadil k němu, abych mu byl nápomocný. Možná bych se lépe cítil u někoho zkušenějšího, snad bych měl i více šancí dávat góly. Ale já tohle dělám pro mužstvo.
Často jste se k němu nakláněl na ledě i během střídání. Pořád jste ho navigoval?
Trochu. Já totiž hrál před tím čtyři roky centra a teď jsme mu říkal, jak třeba vyzrát na buly na Dopitu nebo Reichla.
Soupeř bědoval, že jste v pěti bránili a nic jiného nevymysleli...
No to je pravda. Ale co jiného nám zbývá? My přece nemůžeme vsadit na nějaký pohledný kombinační hokej plný bruslení, na to my nemáme hráče. Nejsme tak technicky vyzráli, musíme prostě hrát takhle. V německé lize hraje spousta kanadských hráčů, ti nic jinému nedělají. A naši kluci se tomu přizpůsobují. My si to uvědomujeme a právě na podobný styl sázíme.
Minulý zápas jste hrál v obraně, teď zpátky v útoku. Neotravují vás tyto přesuny?
Ani ne. Já jsem totiž do patnácti let hrál beka a na to si kouč Zach vzpomněl. Při kvalifikaci pro olympijský turnaj v Salt Lake City jsem tedy nastupoval vzadu a docela se nám dařilo. Proto i proti Švýcarům mi postavil do defenzivy. Jenže pak se zranil útočník MacKay, Zach chtěl zachovat čtyři formace, proto jsem znovu zamířil do útoku. Ale nevadí mi to, dělám to pro tým.
Německý hokej se poslední roky trápí, před dvěma lety jste dokonce vypadli z elitní A skupiny. Probíhající domácí šampionát je pro vás asi velkou výzvou...
Jistě. Už to, že jsme se letos kvalifikovali na olympiádu do Salt LKake City je úspěch. A my chceme vzestupný trend dále držet, hlavně právě doma před skvělým publikem.
Jaké jsou tajné tužby? Čtvrtfinále, semifinále?
O tom se těžko mluví. Uvědomuji si, že dva povedené zápasy nic neřeší. Nejsme zas tak zkušené mužstvo, abychom stále vyhráli. Držíme se při zemi, nejbližší cíl tedy zní: dostat se do kvalifikační skupiny a dál se uvidí.
Co vy osobně? Prý končíte v Jokeritu, spekulovalo se o návratu do Sparty nebo Slavie.
V Praze přes léto žiju, mám odsud manželku. Takže jsem stále s oběma týmy v kontaktu, občas zajdu na trénink. Oni měli zájem, já měl zájem, ale pro příští rok jsme se zatím nedomluvili. Mám nabídku z německé ligy, jednám i s ruskou Kazaní. Ale zatím nic jistého.
Hecoval jste se na ledě s českými hráči? Byl to na čas?
Ani ne. Akorát Pavel Kubina na mě vystartoval, když jsem ho trefil. Řval, že mi utrhne hlavu.
To myslel vážně?
Asi ano. Ale takový důležitý zápas je plný emocí.
