Pohádkové vyvrcholení v podobě nominace na v pátek začínající mistrovství světa chybí.
Přesto je příběh hradeckého obránce Bohumila Janka, napsaný v právě končící hokejové sezoně, pro něj samotného opravdu téměř pohádkový.
Jen pro shrnutí. Loni v létě se nehodil trenérům hradeckého Mountfieldu mezi hráče, které by po přesunu z Českých Budějovic v sestavě potřebovali. Poslali ho tedy do prvoligového Motoru.
Pak se sice jednadvacetiletý bek do Mountfieldu vrátil, ale zápasy většinou hrál za spřízněný prvoligový Havlíčkův Brod. A chtít s touto vizitkou po trenérech národního týmu, aby ho vzali na mistrovství světa?
"Byl to během jediné sezony neskutečný skok," přiznává hradecký obránce poté, co pro něj sezona definitivně skončila v neděli odpoledne, kdy se nevešel do konečné nominace na mistrovství světa.
Bylo to pro vás velké zklamání?
Vůbec ne. Na mistrovství světa bych samozřejmě strašně rád jel, ale jsem rád i za to, co jsem mohl absolvovat.
Vydržel jste až do posledního zápasu před nominací, už musela být hodně blízko.
Takhle bych to nebral. Když jsem byl překvapený z toho, že vůbec na reprezentaci jedu, tak jsem to bral tak, že to bude do prvních zápasů s Dány. Pak jsem čekal, že vypadnu po Norech, se kterými jsme hráli v Havlíčkově Brodě. Pak po zápasech ve Švýcarsku. A nakonec jsem byl i ve Švédsku, po kterém se dělala konečná nominace. A to v jednu chvíli byla i naděje, že bych snad mohl v konečné nominaci na mistrovství světa být. Možná o tom člověk i chvíli přemýšlel.
Jak vám trenéři vysvětlili, že vás neberou?
Logicky tím, že potřebují vedle několika mladých i zkušenější hráče. Vždyť proti Dánům nás byla polovina, kteří jsme hráli první zápas za reprezentaci. Beru to, potřebujeme se oťukat, když to takhle půjde dál, za dva tři roky šance určitě bude.
Takže to pro vás nebyl ztracený čas místo dovolené?
To určitě ne. Už jen trénovat s takovými hráči je paráda.
Každý se vás určitě ptá na Jaromíra Jágra, se kterým jste si poprvé zahrál.
Poprvé s ním, ale loni, když byla výluka v NHL, jsme se na ledě potkávali. S Frantou Ptáčkem jsme chodili právě proti jeho útoku a já hrál přímo na něj.
Pamatoval si to?
Nedivím se, že ne. Když jsme spolu mluvili, tak jsem mu o tom povídal. Říkal něco v tom smyslu, že asi proto Mountfieldu loni nedával góly,
Jaké to je zahrát si s borcem, který v roce, kdy jste se narodil, už podruhé slavil zisk Stanleyova poháru?
Paráda, jsem z generace, která právě Jágra a další vnímala ve chvíli, kdy se začala o hokej zajímat. Každý je znal, vyhráli jsme v Naganu, vyhrávali jsme mistrovství světa. O tomhle každý z nás tehdy snil.
A zahrát si s ním zápas?
Paráda, zvlášť když jsem jich nakonec odehrál víc, než jsem doufal. A to s Jágrem i bez něj.
Který považujete za nejvydařenější?
Když to vezmu podle toho, co se napíše do statistik, tak určitě ten druhý proti Norům v Havlíčkově Brodě. Jako obránce si zapsat v kanadském bodování gól a asistenci, to se nestává zase tak často. Ale herně jsem byl asi nejspokojenější v tom posledním, co jsem hrál, to znamená na Švédských hrách proti Finům.
Ten jste ale nedohrál...
To je pravda, ale do té doby jsem z toho měl dobrý dojem.
Jak to s vaším zraněním vypadá?
V tuhle chvíli ještě nemůžu ani moc kašlat, ale na druhé straně to není nic vážného. Soupeř mě narazil na mantinel, byl tam nějaký výstupek a mám z toho trochu potrhané břišní úpony.
Takže vás čeká zdravotní pauza?
Neřekl bych přímo zdravotní, ale s klubem jsem domluvený na třech týdnech dovolené. Teď čtrnáct dnů hokej úplně vypustím z hlavy, přece jen sezona byla dlouhá a náročná.
Nemáte strach, že oproti spoluhráčům, kteří teď až do konce června trénují, budete mít ztrátu?
To ne, já sice budu teď mít dovolenou, ale nejsem ten typ, který by se vydržel dlouho válet. Za chvíli mi to nedá a budu si muset zacvičit a začít něco dělat. Když nic nedělám, za chvíli nemůžu spát a bolí mě záda. Takže nicnedělání asi nehrozí.
Kam si sezonu, v níž jste se poprvé objevil v sestavě seniorského národního týmu, zařadíte?
Budu ji mít spojenou s tím, že to byl za necelý rok ohromný skok. Nejdřív jsem neměl místo v Hradci a šel jsem zpátky do Budějovic, kde zůstala první liga. Když jsem se dostal do Hradce zpět, tak jsem dlouho jezdil hrát první ligu do Havlíčkova Brodu. A nakonec to málem skončilo nominací na mistrovství světa. Příjemný rok.
