V čase 46:32 úterního zápasu extraligy narazil Ivan, další proslulý raubíř, Bombice na mantinel. Strhla se mela, jakou především fanoušci v zámoří milují. „Já strčil jeho, on strčil mě,“ popisuje pětadvacetiletý bek Bombic, jak bitka začala. „Čistě jsem ho narazil. První, co ten kluk udělal - ani nevím, jak se jmenuje - bylo, že mi dal pěstí do tváře,“ zní Ivanova verze.
Po chvíli rozzuření býci shodili rukavice a prali se holými pěstmi. Ivan se snažil přetáhnout Bombicovi dres přes hlavu, tím by se stal podle nepsaných pravidel vítězem. Jenže trikot přes ramena svého soka ne a ne dostat. Když se Bombic sesul k ledu, Ivan ho postavil zpátky na nohy. Prý pro efekt mu chtěl zasadit další ránu. Jenže rozhodčí zakročili a aktéry dramatu roztrhli.
„První shodil rukavice on,“ říká útočník Ivan. A hned si rýpne: „Asi nevěděl, s kým má tu čest. Už je to asi sedmá sezona, kdy jsem nedostal do řepy. Měl se informovat, než začal hrát extraligu.“ Ivan tvrdí, že se prát nechtěl. Kvůli předchozímu trestu bude totiž v dalším utkání stát. A když potyčka vzplála, byl na ledě už minutu. „Když se chce někdo rvát, řekneme si to hned po vystřídání. Takhle je člověk udýchaný a unaví ho už první rána,“ přibližuje hráč Třince.
Boj skončil nejspíš nerozhodně. Ivanovi ale vadilo, že rozhodčí se vrhli jen na něj. „Jsem známá firma, ale tři na jednoho není fér,“ káral sudí. „Přesto jsem bitku zvládl, pověst jsem si udržel. Nemám ani šrám.“ Když Ivan mizel do kabiny, ještě na Bombice řval a zuřivě mával rukama. „Spíš jsem chtěl zastrašit domácí lavičku. Kluci pak říkali, že od té doby se hrálo míň drsně.“
Bombic, před novináři hovořící tiše, se nevzrušoval: „Normální rvačka, nic speciálního.“ Dopředu ji neplánoval. „Můj styl je založený na agresivitě, měnit se nebudu,“ hájí se. Trenér Výborný posilu nekáral: „Ivan na něj nastoupil a já jsem rád, že Bombic nezalezl.“
