"Ještě teď mi ani pořádně nedochází, že jsme na mistrovství světa byli druzí. Je to nádherný pocit, ani se to nedá popsat, neskutečně jsem to prožíval," říká brankář, který na šampionátu trápil soupeře skvělými zákroky. Na úspěchu se podíleli i další čtyři liberečtí hráči: Zacha, Pyrochta, Ordoš a Havlín.
Na co z jízdy mistrovstvím světa budete nejvíc vzpomínat?
Na to, jak ve čtvrtfinále proti mně Rusové jeli v prodloužení samostatný nájezd. Měl jsem velký strach, že z toho bude gól a my skončíme předčasně. Ale naštěstí jsem to chytil.
Bylo stříbro maximem, čeho jste mohli dosáhnout?
Řekli jsme si, že určitě chceme nějakou medaili, ale pak jsme toužili po zlaté. Je škoda, že jsme prohráli finále s Amerikou. Už jsme měli jistou medaili, kterou předtím Česko nikdy nezískalo, a do zápasu jsme vstoupili špatně. Dostali jsme rychlé góly a bylo po všem.
Berete to tak, že jste na sebe svými výkony upozornil v zahraničí?
Určitě. Bylo tam hodně skautů a agentů. Zrovna ve čtvrtek jsem byl na obědě se skautem Toronta. Vím, že tam něco proběhlo, ale bude těžké se dostat na draft NHL. Doufám, že se to povede. Byl bych rád, kdyby si mě některý tým vybral třeba až v sedmém kole.
Brankář české hokejové osmnáctky Vítek Vaněček hledá puk.
Kdyby to vyšlo, odešel byste už letos do zámoří?
Určitě ne. Zůstal bych v Liberci. Táta mi řekl, že nechce, abych už teď chodil tak daleko. Ještě minimálně dva roky mám čas.
Neláká vás juniorská soutěž v zámoří?
To není reálná varianta, protože gólmani do Kanady nemůžou, mají to zakázané. Budu dál v Liberci, kde jsem rád. Bylo by hezké dostat se do áčka, pokusím se o to.
Už jste byl dvakrát v extralize na střídačce. Jaké to bylo?
Je to nádherný pocit. Byly tam čtyři tisíce lidí a nikdy předtím jsem takovou atmosféru nezažil.
Jak jste se dostal do Liberce?
Byl jsem tady teprve první sezonu, hrál jsem za juniory. Vloni jsem si vybíral mezi čtyřmi kluby, mohl jsem i do Vítkovic, Chomutova nebo Třince, ale Liberec se mi líbil nejvíc.
Pokud se nepletu, vy jste původně začínal jako útočník.
Ano, ve čtyřech letech doma v Havlíčkově Brodě. Hrál jsem v útoku až do páté třídy. Pak jsem řekl, že to chci jen tak ze srandy zkusit v bráně a už jsem tam zůstal.
Co vás do branky táhlo?
Jak jsem se pořád díval na brankáře, hrozně se mi líbilo, že na sobě mají tolik výstroje. Tak jsem si to chtěl taky zkusit. Mým vzorem je Henrik Lundquist z New York Rangers.
Jak jste pronikl do národního týmu?
Do reprezentace jsem se dostal poprvé v sedmnáctkách, to bylo ještě v Havlíčkově Brodě. Hráli jsme proti Českým Budějovicím, to mi vyšlo, a dostal jsem pozvánku na kemp. Pak už jsem se v reprezentaci udržel.
Brankář Vítek Vaněček v dresu české hokejové osmnáctky zasahuje v utkání MS proti Rusku, před ním čistí prostor Filip Kuťák.
A na mistrovství světa osmnáctek jste jel jako jasná jednička?
Před šampionátem jsme měli sezení gólmanů a tam nám trenéři oznámili, kdo bude jednička, dvojka a trojka. Chtěli nám to říct předem, aby to nedopadlo jako na olympiádě, kde brankáři jasno neměli. Takže jsem se na to mohl připravit.
Jaké to bylo hrát proti kvalitním zahraničním týmům?
Je to něco jiného než česká juniorská soutěž. Všechno je rychlejší a tvrdší. Hráči jsou chytřejší a všichni se snaží co nejvíc ukázat.
Jaké jsou vaše nejbližší plány?
Hlavně dokončit školu. Jsem ve druháku, učím se na automechanika a ve škole jsem hrozně dlouho nebyl. Musím to dát do pořádku, to je základ. Už mi psali, že bych se tam taky mohl někdy ukázat...
Dal byste dohromady motor?
Asi jo. Dělám automechanika hlavně kvůli tátovi, který má firmu. Říkali jsme si, že kdyby nevyšel hokej, šel bych pracovat k němu.
Jak těžké je skloubit školu s tréninkem?
Hodně. Spoluhráč z reprezentace Pavel Zacha šel do libereckého áčka a školu musel ukončit, protože by to nestíhal. Já bych to rád nějak dodělal, čeká mě už jen rok studia. Ale do A-týmu Bílých Tygrů bych se taky rád dostal.
