„Ale na oslavy bude čas až po sezoně, ať už stříbra, nebo zlata,“ řekl brankářský fantom po semifinálovém postupu přes Kometu Brno; pyšní se exkluzivním průměrem 1,34 inkasovaného gólu na zápas. Verva v pátek vyhrála 3:2 v prodloužení a celou sérii 4:1 na zápasy.
Jaký byl poslední zápas?
Byl jsem nervózní od první do poslední minuty! Většinou to ze mě spadne, ale tentokrát to bylo zvláštní utkání. Asi jsme všichni cítili, že se série zlomí. My ji chtěli ukončit, oni nastartovat obrat. Všichni do toho šli naplno, jako by šlo o sedmý zápas.
Litvínov je ve finále po devatenácti letech. Co to pro vás znamená?
Když mluvím za sebe, pořád tomu ještě nemůžu uvěřit. Všichni jsme čekali velkou bitvu, což byla, ale postup v pěti zápasech jsme nepředpokládali. Je to obrovský úspěch pro město, tuhle organizaci i náš tým, pracovali jsme na to celý rok a tohle je pro nás obrovská odměna. Drželi jsme se celý rok na špičce tabulky a tajně jsme doufali, že bychom se v play-off mohli dostat do finále. Už jsme tam a teď už se může stát cokoli.
Koho si do finále přejete: Třinec, nebo Spartu?
Nebudu špekulovat, člověk si nevybere. Už před semifinále jsem říkal, že jsou to všechno velkokluby, to platí dál.
Čtvrtfinále i semifinále jste ukončili v pátém zápase doma v prodloužení. Jaké to je?
Takhle stylově se ještě nikdo asi do finále nedostal. Užili jsme si to sice s nervama, ale i s obrovskou euforií na domácím ledě, to se nedá ničím popsat. Nejlepší, co se dá zažít!
S Kometou jste v pátek museli dvakrát dotahovat. Proč?
Bohužel jsme ze začátku byli nervózní. Z přemíry chutě, hrozně jsme po tom všichni toužili. Byli jsme zakřiknutí, první gól Komety nám paradoxně pomohl. Spadlo to z nás, zvedli jsme se a začali předvádět náš hokej. Skvěle hrál Hanzlův útok, celou sérii nás táhnul. Většinou Robin přihrává, tentokrát sázel góly. Je to velký hráč!
