"Vzpomněl jsem si na minulou sezonu, na Dušana Salfického a Petra Fraňka, kteří se celou dobu trápili, a letos chytají v pohodě," neklesá na mysli Luňák. "Je to jen o tom dostat se do zápasového tempa."
Jenže do branky se někdejší třebíčská jednička i díky kvalitním výkonům svého konkurenta Michala Nedvídka postavila po měsíční pauze znovu až v sobotu, v souboji na ledě Medvědů z Berouna.
"Na zápas jsem se hodně těšil, věděl jsem, že konečně budu chytat," popisuje Luňák. "Ale bohužel, hned první střela, kterou jsem při rozcvičce neodhadl, mě trefila znovu do toho zraněného prstu."
I přes nepříjemnou bolest, kterou cítil, svůj start neoželel. Ale hned ve třetí minutě inkasoval lacinou branku, když nezastavil Martincovu střelu do horního růžku.
"Dostal jsem laciný gól, který pak o to víc poznamenal moji psychiku," přiznal Luňák, jehož domácí ještě před druhou přestávkou dalšími čtyřmi zásahy vyhnali na střídačku.
"Nemůžu říct, že by nás brankář podržel. Dostal dva laciné góly," vysvětlil změnu mezi tyčemi kouč Josef Horešovský. "Ty další čtyři branky si vůbec nevyčítám," brání Luňák. "Ale je fakt, že jsem tentokrát neměl žádné štěstí."
Hostujícímu strážci svatyně příliš nepomohli ani jeho spoluhráči v poli, kteří v Berouně doplatili na nedisciplinovanost. Přesto, že na trestnou lavici zamířili pouze sedmkrát, hned ve čtyřech případech dvouminutovou hru v početní nevýhodě neubránili.
"Sudí byl velmi přísný, vylučoval za každý náznak faulu," hájí své svěřence Horešovský. "To nás ale neomlouvá, ta oslabení jsme sehráli hodně špatně."
"Čtyři branky, které jsme soupeře nechali nastřílet z přesilovek, se na výsledku zápasu dost podepsaly," dodává Luňák.
