"Máme šest kol do konce základní části, takže bych to nijak nehrotil," reaguje 22letý Sedláček na fakt, že nemocné koleno vyřadilo jeho kolegu Luboše Horčičku nejméně na jeden měsíc. "Nedávno jsem měl podobné zranění co Luba. On má ale natržené vazy a já je měl naštěstí jen natažené."
Jak moc je takové zranění pro brankáře nepříjemné?
Hodně. Přes koleno dělám všechno. Ještě teď mě bolí, každý den ho musím ledovat.
Nechtěl jste ho ještě pošetřit?
Kdyby bolelo moc, tak bychom něco udělali. Ale myslím, že to nějak zvládnu. Po každém zápase musím pořádně zregenerovat.
Vracíte se do zápasové rytmu po měsíci. Jaká je forma?
Pro mě to není nic nového. Já i Luba jsme si za ty dva roky zvykli, že každý chytá v sezoně delší úseky a druhý sedí.
Teď vám bude krýt záda junior. Cítíte o to větší zodpovědnost?
Zodpovědnost je vždycky. To si člověk nemůže takhle brát. Musím doufat, že to zvládnu. Navíc to není třicet zápasů. Když vyhrajeme pár utkání, tak jsme v šestce. Máme tady nějakou pohodu a věřím, že vydrží.
V pohodě je ovšem také váš dnešní soupeř Sparta.
Když k nám přijela na podzim, byla na tom špatně, a přesto vyhrála 3:2. Pak se dostala do laufu a zase jsme zvítězili my u ní 2:1. V našich vzájemných zápasech je jedno, jak na tom kdo zrovna je.
V čem je největší síla Sparty?
Kostra týmu je dlouho spolu. Ton, Broš, Hanzlík, to je něco podobného jako u nás Larry (Hamrlík) nebo Lešoun (Leška). Jakmile se daří jim, daří se celému týmu. Navíc Pepa Jandač je jeden z nejlepších trenérů v lize.
